V minulém díle skotského deníčku jsem vám slíbila příběh o tom, jak jsem ochutnala skotskou whisky (pozor ne whiskey, to je ta irská!), ale i jak si můžete na univerzitě zarezervovat vlastní kancl.
Do whisky klubu (Malt Whisky Society), o kterém jsem mluvila, mě sice nevzali, že prý se teď stejně nesmí socializovat a chodit do hospod, ale whisky den stejně nadešel.
Univerzitu jsem měla (než jsem se přestěhovala) od svého britského bytu krásné 4 km pěšky. Když jsem si totiž zařizovala bydlení, myslela jsem si, že budu chodit na přednášky do staré budovy univerzity, která vypadá jako z Harryho Pottera (Aberdeen University totiž byla založena už v roce 1495!). Tam jsem ale všehovšudy měla 2 hodiny. Jelikož mám obor z fakulty Medical Sciences, můj kampus se nachází u nemocnice, která je jak jinak než na kopci a pěkně daleko od starého kampusu. Půjčování kol, které univerzita nabízí, bylo bohužel kvůli koronaviru zrušeno, stejně jako autobus jezdící od historické univerzity. Nezbývalo mi tak nic jiného než absolvovat zdravotní pětačtyřicetiminutovou procházku. Kvůli tomu jsem ráno často nestíhala a vybíhala z bytu hladová.
Na začátku října jsem tak šla z ranní přednášky opět bez snídaně. Zastavila jsem se proto po cestě v obchodě a koupila si něco, co se jmenuje “Scotch Pie”. Vypadalo to moc dobře. Hladová jsem tak zhltala půlku té kapsy/koláče plněného, jak se ukázalo mletým masem. V tu chvíli jsem začala prozkoumávat obal… „Pečte 15 minut.”…Aha…Panika člověka, co už jednou prodělal salmonelózu, na sebe nenechala dlouho čekat…Co teď?
Nad záchodovou mísou jsem si ale nápad pokusit se to vyzvracet rozmyslela a rozhodla se pro vnitřní dezinfekci. Došla jsem tak do nejbližšího obchodu a koupila si… 40% whisky! Po cestě zpátky jsem si preventivně párkrát přihnula. Salmonelóza se nekonala a první whisky zážitek ve Skotsku byl značně intenzivní.
Jak na vlastní kancl?
Koronavirus s sebou na univerzitě přináší řadu omezení. Jelikož se hodiny minulý semestr konaly normálně offline, bylo potřeba zavést řadu opatření. O vlastním „vrátném“ a dezinfikování jsem již mluvila v minulém díle, dneska se tak podíváme na to, jak je to vyřešeno se studijními prostory.
Ke studování se v kampusu nachází obrovská prosklená knihovna se sedmi patry. Stoly jsou rozmístěny i u všech „oken“ (nevím, jestli se to dá říci, když celá budova je jedno velké okno), a tak se při učení můžete ze sedmého patra dívat na moře. Ano, uznávám, na soustředění je to někdy peklo. Každopádně v knihovně člověk nemůže mluvit. Místnosti na týmové práce jsou totiž aktuálně zavřené, a tak v případě prezentací a mizerného internetu doma či upovídaných spolubydlících se univerzita rozhodla nabídnout jiné prostory. Na stránkách je tak možnost si přes rezervační systém domluvit až na dvě hodiny jednu z několika místností po celé univerzitě.
Zadala jsem si tak do systému parametry na jednu osobu, potřebný datum a čas a systém mi vyhodil všechny volné místnosti. Když jsem pak do své zarezervované přišla, zjistila jsem, že se pravděpodobně jedná o nějakou vyklizenou kancelář. Měla jsem tak na dvě hodiny k dispozici univerzitní kancl se stolem, židlí, výhledem, skříňkami a podobně. Je tedy na místě podotknout, že se s tím univerzita popasovala opravdu dobře. V každé místnosti je navíc k dispozici dezinfekce, aby po sobě člověk opět mohl zamést stopy.
