Jak bys svoji práci popsal?
Těžko se mi popisuje, co já sám dělám, to by měl zkusit popsat spíš někdo jiný. Řekl bych, že se snažím zachytit nebo vytvořit nějakou emoci skrze obrazové médium. Ale jednoduše – považuji se za fotografa a kameramana.
Proč jsi se rozhodl věnovat zrovna focení?
Původně jsem vždycky chtěl být grafikem. Fotografii jsem začal podrobněji studovat až v patnácti letech na střední, stejně tak jako film. Určitou roli v tom hrál taky Instagram, na kterém jsem začal být v tu dobu dost aktivní.
Co všechno ses musel naučit, aby ses mohl věnovat tomu, co tě tolik baví?
Ve škole jsem se dozvěděl základní věci, od kterých jsem se pak mohl sám dál odrazit. Výuka mi dala hlavně historický přehled a kontext, který je opravdu důležitý. Poté už musí člověk stavět sám a vzdělávat se ve svém volném čase, jako jsem to měl například já.
„Snažím se místa, kam jezdím, naplno prožít. Najít tam spojení a pochopení.“
Na svých stránkách píšeš, že nejraději fotíš přírodu. Proč?
Je to z toho důvodu, že když jsem jí obklopen, cítím se jednoduše nejlépe. Nejezdím do přírody jen za účelem focení, jak to má například na Instagramu spousta lidí. To mě osobně nebaví. Já chci a snažím se, to místo prožít. Takže v horách jsem s batohem schopný strávit obvykle několik dní. Nacházím tam totiž spojení a určitý druh pochopení.
Fotíš raději u nás, nebo by tě víc lákalo cestovat po světě?
Určitě radši fotím v zahraničí, jelikož Česká republika je bohužel jednoduše malá. Nedisponuje například žádným vyšším pohořím. Tím nechci říct, že se u nás nenajdou krásná místa, to vůbec ne. Je jich tu spousta. Ale rád často jezdím do nedalekých Tater. Tak třeba momentálně mám v plánu přejít Nízké Tatry. Mnoho lidí říká, že jde o nejkrásnější hřebenovku široko daleko. Ale po tom, co jsem viděl v rumunských Karpatech se mi tomu těžko věří a musím se jet přesvědčit na vlastní oči.
Kdyby sis musel vybrat – video nebo fotka?
To asi nedokáži říct, obojí má něco do sebe. U videa existuje ta výhoda v tom, že tu “fotku” můžu pohybem předmětů v kompozici, a také kamery, posunout dál a vyjádřit tím pádem také více věcí. Někdy se raději dívám na fotky a jindy zase na video. Takže zatím mám rád obojí stejně.
Na svých videích často s někým spolupracuješ (např. videoklipy pro Calina – brněnský zpěvák a raper – pozn. red.). Znamená to, že ti více vyhovuje komunikace s ostatními, nebo by ses svým videím raději věnoval o samotě?
Rád tvořím sám a čistě pro sebe – z vlastního zájmu. Přesně tak vznikl například film Brno In Motion, se kterým mi nikdo nepomáhal. Nyní dlouhodobě pracuji na dalších dvou nebo třech projektech. To znamená, že mi to sice bude trvat déle, ale o to víc pak budu s výsledkem spokojený.
Pokud se na tvorbě s někým podílíš, nepřijde ti někdy těžké, najít společný kompromis?
Pokud bych měl mluvit konkrétně o mé spolupráci s Calinem, tak s ním se mi tvoří skvěle. Vždycky přijde z vlastní iniciativy a většinou i s prvotní myšlenkou, od které se pak můžeme společně odrazit. Tvorba videoklipu trvá od první schůzky i několik měsíců. Ve střižně trávím i několik týdnů. Především proto, abych měl dostatečný odstup a kontrolu nad materiálem. Produkuji několik verzí a každou z nich s ním dlouho konzultuji. Občas se na něčem neshodneme a musíme udělat vzájemný kompromis, ale to k životu patří.
Co si myslíš o tom, že na Instagramu vypadá každý jako „dobrý fotograf“? Neztěžuje ti to práci?
Podle mě je důležité, naučit se odlišit ty, kteří se pouze vezou na momentální vlně trendů a využívají všemožných póz. Od těch, kteří do své tvorby dávají opravdu kus sebe a jsou autentičtí. Takových “falešných” fotografů je také v Česku nespočet. A bohužel musím říct, že je sledují desetitisíce lidí. Pro mě není důležité, navštívit z pohodlí auta všechny “nejkrásnější a nejvíce klišé Instagram místa”. Já chci něco zažít, a ne sbírat bezvýznamné lajky na Instagramu.
Nemáš někdy pocit, že s novými technologiemi mizí tradiční umění fotografie?
Tyhle nové technologie dělají (nejen) fotografii mnohem přístupnější. Právě proto si myslím, že je tahle modernizace do jisté míry v pořádku. Všechno má ale dvě strany. Pořád existuje stále větší skupina lidí, která fotí pouze analogově. Myslím, že si každý nakonec najde to svoje.
„Cestování je mou ultimátní inspirací.“
Kam si chodíš pro inspiraci, pokud ti někdy dojde?
Do hor. Stačí se toulat pár dní po vrcholcích nebo mezi stromy a inspirace přijde. A s ní většinou i nápady na různá videa, na kterých pracuji. Občas mi stačí pohnout se z místa, jakkoliv. Například jenom zvolit jinou cestu domů. Jít ulicemi, kterými jsem nikdy předtím nešel. I taková maličkost někdy pomůže. Musím ale říct, že cestování je mou ultimátní inspirací.
Máš nějaký svůj cíl na poli fotografie nebo videa?
V hlavě mi leží takový můj malý sen, stát se “digitálním nomádem”. Chtěl bych být nezávislý a pracovat odkudkoliv, ale hlavně neustále cestovat. Samozřejmě si uvědomuji, že je to hodně růžová představa, která má hodně úskalí.
Co musí fotograf mít, aby v dnešním světě uspěl?
Nezbytné jsou v podstatě jen dvě věci. Dobré portfolio a Instagram.
