Kde bereš inspiraci na texty?
Tak různě, ze života. Snažím se brát nevšední témata. Nepíšu o lásce, ač mám lásku velmi rád. A když už píšu o lásce, tak nějak jinak, než ostatní. Takže já se spíš snažím psát o všem jiným. O tom, co je společný všem lidem, ale zároveň aby to bylo originální. Třeba písnička “Rád chodím na poštu“. Neříkám, že je to nějaký suprový, ale není moc songů o poště. Ale zároveň všichni se k tomu můžou vztáhnout.
Hlavně je to vtipný !
Dík! To jsem rád, že se líbí 🙂
Děláš na internetu taky vlogy. Co tě k tomu táhne?
Nahrát písničku pořádně je vlastně docela drahý. Stojí to x tisíc a pro mě s tou kytarou není zas tolik podstatný shánět nějakého producenta – to by byl jeden důvod. Druhým důvodem je, že mě nechtěli hrát rádia, a vlastně nechtějí doteď, takže si musím najít jinou platformu, jak to šířit. Tak jsem si řekl, že budu dělat youtube kanál a budu ho kultivovat. Začal jsem tam solit nejenom songy, ale i nějaké vlogy a povídání. Teď už se inspiruju i v zahraničí, kde jsou vyloženě hudební youtubeři, kteří jednou za měsíc dají song mezitím covery nebo podobný věci. Takže se snažím takhle nějak to vést. Protože dneska to docela frčí.
Je z tebe teda takový písničkář/youtuber…
Má to takový docela zajímavý efekt. Byl jsem na jedné akci vedený jako Pokáč – hvězdný youtuber. Já mám vždycky kytaru a nějaké kabely a zvukař mi to nazvučí. Ten za mnou pak přišel a říká mi: „Hele tak budeš chtít port nebo handku?“. A já říkám: „Jaký port?! Jakou handku?! Já chci normální mikrák a kytaru jako má tamten týpek, co tam zrovna dohrál!“ A on: „Počkej, jo takže ty nebudeš jako…“ A on si myslel, že budu jako youtuber, který se tam ptá těch dětí: „A kolik lajků má tohle video? A kolik má lajků tohle?“ Ale to je spíš taková úsměvná historka z natáčení
Je to sice takové omílané téma, ale jak se třeba stavíš k youtuberům ty, když něco podobného děláš?
Youtuber je u nás dneska poměrně sprostý slovo. Když o někom řekneš, že je youtuber, tak to nezní úplně dobře. Ale je to i tím, že konkrétně u nás dělají ti youtubeři content pro malý děti a kolikrát i takový divný – oni si mažou tu nuttelu po tom ksichtě. V poslední době jsem se ale zamiloval do youtubera, který se jmenuje Fatty Pillow. Myslel jsem si, že to je nějaký sprostý tlusťoch. Ale on je fakt úplně strašně vtipný. A už chápu i ty děti. Já jsem nikdy nerozuměl tomu, jak dneska frčí ty LetsPlaye – youtuber hraje hru 5 hodin a děcka na to koukají. To si naše generace říká: „Ježiš to je úplná ptákovina“. Ale pak jsem si v deset večer sednul k nějakýmu jeho streamu, když jsem ho zrovna chytnul a říkal jsem si, co tam bude dělat. A ve čtyři ráno jsem to vypínal, když dohrál tu hru. To bylo supr, supr! Takže jo, s youtuberama určitě nemám problém. Naopak jsem rád. Je to lepší než aby děti třeba fetovaly 😀
„Neříkám, že je to nějaký suprový, ale není moc songů o poště. Ale zároveň všichni se k tomu můžou vztáhnout.“
Máš i pár duetů, třeba s Voxelem, nebo s Kateřinou Tichou. Baví tě duety?
Ty mě právě baví úplně nejvíc. Je to vždycky takový zpestření. Vlastně jsem nikdy nebyl v duetu, který bych celý nenapsal já. Pro Vaška, pro Káťu i pro Ondru to píšu sám (Voxel, Kateřina Tichá, Jakub Ondra pozn. aut.). A asi to tak mám rád, že si to sám můžu takhle napsat a pak si to ještě s někým odzpívám. Ale kdyby mi třeba někdy někdo nabídl…i když, asi bych to nechtěl, nebo nevím. Muselo by to být dobrý. Duet s Xindlem X, nebo s Prago Union, že bychom si každý napsali svou část, to by bylo dobrý.
Takže tě baví hodně psát?
No jako – baví psát. Ono je to tak, že mě pak baví, když se udělá dobrý song. Ten proces toho psaní je kolikrát dost bolestivý. Ale pak ten pocit z toho, když napíšeš song, tak to je neskutečný.
Co vůbec posloucháš ty?
Já poslouchám vlastně všechno možný. Ale většinou takový ty současný písničkáře. Z těch cizích mám úplně nejradši – Jason Mars, Jack Johnson, Passenger a Ed Sheeran. To je taková moje top čtyřka, moje vzory. A z českých – ať je to třeba Xindl X, nebo ohledně textu je u nás jednoznačně nejlepší Kato z Prago Union, jestli ti to něco říká.
„Když mi bylo asi dvanáct, tak jsem si dal dlouhou pauzu od muziky, kterou jsem v tý době nenáviděl.“
No jasně! Ten je výborný…
Přesně. Sice teda poslouchat čtyři songy v řadě… 😀 Ale je fakt génius a ty slovní hříčky tam seká úplně neuvěřitelně. Taky teď docela poslouchám Jeleny nebo i z těch starších třeba Nohavicu, Dobeše. Ale nejenom. Mám rád třeba i Eminema, Taylor Swift, tu mám hodně rád. Když to má melodii, tak se mi to líbí. Jsem ze starý školy.
A ty sám se považuješ za písničkáře?
Tak já nevím no 😀 Jezdím takhle s kytarou, píšu si ty songy a pak to hraju. Tak asi jo 😀
A kdy ses dostal k hudbě?
Do hudebky jsem chodil z donucení už od šesti let.
„Konkrétně u nás dělají ti youtubeři content pro malý děti a kolikrát i takový divný – oni si mažou tu nuttelu po tom ksichtě.“
Na kytaru?
Na piáno! Dokonce sedm let. Ale fakt na to neumím. Nebo teda, něco zahraju, ale těm sedmi letům to neodpovídá. Když jsem to dochodil, to mi bylo asi dvanáct, tak jsem si dal dlouhou pauzu od muziky, kterou jsem v tý době nenáviděl. Kvůli tomu, že jsem tam musel z donucení. Ze začátku jsme (já a ségra, která je o rok a půl starší) z toho měli radost. Ale pak nás to fakt štvalo, taťka nás do toho tak nějak tlačil. Dokonce jsem tam dostal z hodiny i dvojku, což si myslím možná nedostal nikdo 😀
A jak ses teda přenesl přes ten odpor k hudbě?
Začal jsem poslouchat Jacka Johnsona, asi kvůli angličtině, že se na tom ten jazyk naučím. Myslím, že jsem ten klip viděl na dovolené v Turecku. Tak jsem si říkal, že to je docela dobrý. A tak jsem ho začal poslouchat. Pak jsem si řekl: ´Tak co bych se na to taky nenaučil!´ Tak jsem se naučil na kytaru. A pak jsem si řekl: ´Co kdybych si psal vlastní songy?´ Tak jsem si je začal psát. A bylo!
Měl si přes léto hodně koncertů?
Koncertů mám hodně, to jsi řekla přesně. Je toho právě plno, když tak mám vše na svém facebooku. Byl jsem třeba na Colours, na Sázava festu, na Benátské a spoustě dalších slavností. Na podzim bude turné s UDG a O5Radeček a bude i moje zimní turné. A v rámci mého turné bude i velký křest alba Vlasy v Lucerna Music baru 19.12., kam zvu všechny čtenáře Brainstormu. A srdečně!
Do minulého čísla jsem dělala rozhovor s Pekařem a opěvoval tě, jaký jsi písničkář.
Jé, tak to mám radost… To jsem rád, že o mně mluví takhle hezky. Já se pořád těším, až se spolu potkáme osobně. My vlastně děláme podobnou muziku. Jsme oba folkaři. Ale myslím, že na jaře budeme mít společný koncert v Kutné Hoře. Pořád se spolu nějak míjíme. Ale věřím, že se spolu jednou potkáme. Minimálně na tom společným koncertě, to by bylo divný, kdybychom se nepotkali 😀
