Lidé jezdí za dobrodružstvím přes půlku světa, přitom jim nedochází, že ho mohou zažívat i kdekoli v Česku. Poznat netradiční místa, pohostinnou tvář naší země i zajímavé lidské příběhy, to je součástí akce X-Challenge: Objev Česko. Pomocí této akce pomáhá spoluzakladatel Matouš Vinš lidem najít svojí vlastní cestu životem a získat odvahu se po ní vydat.
Matouši, ty jsi doslova renesanční člověk. Podnikáš, přednášíš, píšeš a jsi zakladatelem spousty projektů. Zajímá mě, co byla pro tebe osobně za poslední rok největší překážka?
Překážek bylo mnoho. Jeden z nejnáročnějších momentů ale byl, když jsem 13. března zjistil, že se zavírají hranice a máme 24 hodin na to se vrátit z Berlína domů a žádný další vlak nepojede. V ten moment jsem si naplno uvědomil, jaký dopad na všechny projekty, na kterých pracuji, může mít COVID. Musel jsem rozhodnout, co se s nimi bude dít dál. První týden, kdy jsem byl v karanténě zavřený na bytě, byl hodně náročný, neměl jsem moc chuť na ničem pracovat. Naštěstí si to pak sedlo a začal jsem na změny a nové výzvy nahlížet produktivně. Na X-Challenge měla korona taky velký vliv. V porovnání s minulým rokem jsme přišli o spoustu partnerů a náš největší letní event, kdy účastníci stopují po Evropě, jsme museli nechat na další rok.
Akce má pomoc přestat jen nasávat všechnu motivaci, ale skutečně něco udělat a nové zážitky a zkušenosti využít pro život.
Dnešní rozhovor je zaměřený na jeden z projektů X-Challenge – Objev Česko. Na webu této akce stojí „V X-Challenge pomáháme lidem najít svojí vlastní cestu životem a získat odvahu se po ní vydat.“ Mohl bys mi prosím svými slovy stručně popsat o co tedy jde?
Je to úplně jednoduché. Přišli jsme totiž na to, že abys skutečně našla to „svoje“, co tě baví, v čem jsi skutečně dobrá, s jakými lidmi se cítíš dobře nebo kde se ti žije dobře, je pro to potřeba doopravdy něco udělat. Existuje milion článků, jak najít svoje poslání, tisíce motivačních a inspiračních knížek, ale málokdo lidem naší generace řekne, že fakt musí něco dělat. A nebo jsou jen zmatení z nekonečné škály možností a neví, kde začít. Přitom nejdůležitější je udělat ten první krok a někam se posunout. Ať už to znamená vyrazit na Erasmus, poprvé přespat pod širákem nebo poděkovat prodavačce v obchodě.
Tahle akce má tedy účastníkům předat ten prvotní impuls?
Přesně tak. Pomoct jim přestat jen nasávat všechnu motivaci, ale skutečně něco udělat a nové zážitky a zkušenosti využít pro život. V X-Challenge tedy vytváříme výzvy na škále od zmíněného poděkování prodavačce po 10denní akci po celé Evropě, kde většina účastníků dostane ohromně koncentrovaný a silný zážitek. V našich výzvách a akcích spojujeme sebepřekonání, sbírání nových zkušeností a poznávání nových lidí. Nejen nových kamarádů na stejné vlně, ale i lidí z úplně jiných sociálních bublin.
Na základě čeho jste vybírali místa pro Objev Česko?
Místa jsem z velké části vybíral já. Mám Česko procestované celkem hodně a věděl jsem, že jsou zajímavá a neobvyklá na putování. Účastníci měli dohromady ujít 100 km za 6 dní, to je něco přes 16 km za den. V každé oblasti kolem checkpointu se mohli rozhodnout ujít pohodlně těch 16 km hezkou trasou přírodou nebo skrz malé vesnice. Způsob, jakým jsem checkpointy vybíral, byl proto hlavně o oblastech, kde sama cesta může být cíl. Každý, kdo nějakou dobu cestuje, tak ví, že nejhezčí zážitky přichází náhodou. Checkpoint sám o sobě proto často nebyl highlight dané lokality, ale vybraný tak, aby dával co největší příležitost náhodám.
Uvědomili si, že zažívají přesně ty věci, o kterých se mluví ve spojitosti se sólo cestováním a baťůžkařením někde na druhém konci světa.
Jak tedy akce během koronavirové pandemie probíhala?
Celá akce velmi předčila naše očekávání. Původně jsme ji chtěli udělat na jaře, ale přesunuli jsme ji kvůli karanténě na léto. Přišlo nám škoda, že spoustu lidí za inspirativními zážitky jezdí na Bali, nebo do Jižní Ameriky a mají pocit, že tady u nás nemohou nic zažít. My jsme oba s Mikym (další zakladatel XC, pozn. red) vyrůstali ve Skautu, což bylo hodně formující, protože tam zažíváš podobný drobný dobrodružství pořád. A na to nejenže vzpomínáš celý život, ale naučí tě mimo jiné pracovat se strachem, kooperovat v týmu a poslouchat lidské příběhy. Řekli jsme si: Pojďme tohle udělat v Česku! Naše republika je skvělá pro pěší putování, máme všude turistické trasy, a navíc touto akcí můžeme ukázat, že i v Česku je spoustu milých, pohostinných, inspirativních a překvapujících lidí. A v neposlední řadě, pojďme lidem ukázat zajímavá a netradiční místa, o kterých často nikdo neví.
Je vidět, že skaut vám vštípil opravdu morální zásady, kterými se řídíte dodnes. Škoda, že některé děti nebyly ani na dětském táboře…
No vidíš, a proto je tady ta skvělá šance jet na X-challenge, která je takový skaut a dětský tábor pro dospělé. Když ve skautu vyrosteš, staneš se vedoucím a nikdo pro tebe už akce nedělá. Možná i proto máme v naší komunitě dost skautů.
Jaká byla odezva od účastníků?
Když začali vyprávět historky, uvědomili si, že zažívají přesně ty věci, o kterých se mluví ve spojitosti se sólo cestováním a baťůžkařením někde na druhém konci světa. Pozvání na večeři od člověka, kterého třeba jen poprosíš o vodu, a nakonec další den jedeš k jejich strýcovi a koštuješ jeho domácí pálenku nebo se staneš součástí rodinné oslavy. To jsou typické příběhy z Asie nebo Jižní Ameriky. Stačí se ale začít bavit s lidmi. Ještě krásnější byla zpětná vazba od lidí, kteří byli neplánovaně zataženi do celé akce. Lidi na vesnicích, kteří nikdy nikam moc nevyjedou a najednou tam přijdou nějací blázni a ptají se na příběh moravské vesnice. Jedna paní nám řekla, že den, kdy nás potkala, si zapíše do kalendáře jako den, kdy ji neznámí lidé nabídli pomoc na zahrádce. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech.
Slyšíme ze všech stran, jak jde svět do háje, ale já mám důkaz, kolik je okolo nás krásných lidí.
Člověk se často cítí volněji v zahraničí, kde ho nikdo nezná. Jak se účastníci vyrovnali s tím, že dělají tyto výzvy u nás v Česku?
Umíme dát lidem trochu jinou perspektivu. V našich akcích děláme ze života tak trochu hřiště, kde si můžeš hrát. To, že výzvy plníš v rámci časově omezené akce, kde desítky i stovky lidí plní to samé, taky pomůže. Necítíš se pak jako jediný magor, který třeba nabízí náhodným lidem pomoc. Z toho důvodu jsme zavedli i sbírání bodů za splněné výzvy a checkpointy – ne pro výhru, ale pro pocit hry. Jasně, v zahraničí je vše trochu jednodušší. Ale co účastníci vyprávěli, tak po první splněné výzvě je jednoduché se pustit do dalších i tady u nás.
Jak vnímáš projekt od dob začátku až dodnes?
Jako projekt plný překvapení a velkých výzev i pro nás, zejména těch finančních. Vývoj technologií a tisíce hodin příprav něco stojí a z účastnických poplatků se to těžko zaplatí. Zároveň je celý projekt nádherná cesta plná úžasných lidí, kteří se rádi vrací. Slyšíme ze všech stran, jak jde svět do háje, ale já mám důkaz, kolik je okolo nás krásných lidí. Zní to hodně sluníčkářsky, ale možná je to jen o tom najít správné prostředí, kde jsme sami sebou. Myslím, že jsme v jádru všichni dobří.
Je něco, čeho lituješ v rámci celé akce X-Challenge: Objev Česko?
Lituji toho, že to netrvalo déle a nemohl jsem se víc zúčastnit. A trochu toho, že se nezúčastnilo víc lidí. To je ale takové, co by kdyby. Asi všechno bylo tak, jak mělo být. Ze špatných zážitků se opakovalo hlavně horko a spoustu komárů, nic vyloženě hrozného se díky bohu nestalo.
Co plánujete do budoucna?
Ještě, než se zaměříme na akce a další aktivity v příštím roce, uděláme už tradiční akci X-Challenge: Bucket list, kde lidé pracují se svými životními sny a rovnou si některé splní. Pro účastníky chystáme taky společný Silvestr, loni to byla jedna z nejkrásnějších akcí. Následuje jarní verze Objev Česko a když vše dobře půjde, tak bychom v létě rádi udělali tradiční 10denní stopovací akci po Evropě, Letní X-Challenge.
Co říkají účastníci?
Kateřina (22)
Už dlouho jsem chtěla stopovat, zažít něco nekomfortního, ale zároveň něco, co by život trochu zpestřilo a co by přesahovalo všednost dní. Za ten týden jsem potkala tolik lidí, nemyslím mezi účastníky, ale na cestě. To byly příběhy! Inspirativní, skvělí lidé, kteří chtěli jen pomoct. Nejsilnější den naší challenge byl, když jsme měli denní výzvu Ztratit se. Nesměli jsme používat mapy, ukazatele, nic. Podle výzvy jsme chtěli stopovat a jet tam, kam jeli i naši řidiči s podmínkou toho, že nechceme do Prahy, ale na jih. Nakonec jsme se ocitli na Šumavě. Vystřídali jsme asi 5 řidičů a oni nás fakt odvezli, i když jeli kolikrát jinam! Neuvěřitelný.
Nikola (30)
Největší a nejtěžší výzva pro mě byla ujít 50 km v kuse za jeden den. Bylo to neskutečně náročné. S těžkou krosnou to bylo složité, ale s mojí parťačkou jsme to daly. Ve dvě ráno jsme daly poslední km, hodily spacáky do první škarpy, kde šlo spát a umřely jsme. Tolik puchýřů jsem ještě neměla, ale stálo to za ten pocit, že jsme to spolu zvládly. Úžasný je taky přesah, který pociťuji i po celé akci. Za ten týden jsme zjistili, že lidé umí být velice hodní a vstřícní. Stačí se jen zeptat slušně a hlavně se nebát. Jde to, vždycky to jde. Takže shrnuto podtrženo, dobří lidé ještě nevymřeli.
