Rozhodnutí odjet pracovně na Kypr řadí podle svých slov jedna z našich současných klientek doteď k těm nejlepším ve svém životě. Poprvé jela spolu se svými dvěma kamarádkami do zahraničí, při čemž to nebyla dovolená na 14 dní, ale bylo to za výdělkem. A jak celé tohle její dobrodružství probíhalo?
Příjezd na Kypr
Naštěstí jsem v tom nebyla sama, spolu se mnou se vydaly na Kypr i dvě kamarádky. Pamatuju si, jak jsme všechny byly šťastné, když po pohovoru, který probíhal přes Skype, přišel mail, ve kterém stálo, že nás všechny přijaly na práci do pohádkového resortu na Kypru.
Když jsme pak přistály ráno na letišti v Larnace, začala na nás dopadat vlna nervozity. Opravdu jsme tady, opravdu se to děje…
Měly jsme sice domluvený odvoz z letiště do hotelu, ale docela jsme se bály, aby tam vůbec někdo byl a hlavně abychom toho člověka poznaly. Naštěstí náš řidič stál hned u východu s našimi jmény napsanými na papíře, i s logem hotelu. Naložil nás do krásného bílého nového auta a jely jsme.
Náš hotel byl skoro na druhé straně ostrova a cesta tam trvala něco přes hodinku, ale ten pan řidič byl fakt perfektní – po celou dobu nám vyprávěl o historii Kypru, ukazoval nám okolní kopečky, vykládal nám o městech, kterými jsme projížděli. Ode mě by vážně dostal jedničku s hvězdičkou :).
Ubytování v apartmánu
Když jsme přijely do vesnice, kde byl náš hotel, tak nás řidič vyložil u našeho apartmánu. Měly jsme celkem strach, jak to tam bude vypadat, ale naše obavy se ukázaly zbytečné. Apartmán nebyl sice velký, zato však hodně útulný.
Víte ale, co mě doopravdy dostalo? Bože, ta terasa, která byla skoro větší než náš byt, a nemusím se asi ani zmiňovat o tom výhledu z ní do sousední zahrady. Všem třem nám spadly brady až na zem.
Po tom, co jsme se převlékly do letního oblečení, protože tam bylo „vedro jako kráva“, i když byl konec září, jsme se vydaly do hotelu, abychom se nahlásily, že jsme na místě.
Cesta k hotelu
Cesta do hotelu byla veliká sranda. Hotel je totiž schovaný v kopcích a my našly jeden vchod, kde však byla závora a značka s přeškrtnutým chodcem, tak jsme si řekly, že tudy asi ne, a celé jsme to obcházely v tom strašném vedru těmi šílenými kopci.
Nebyly bychom asi až tak naštvané, kdybychom potom nezjistily, že jsme mohly klidně jít i přes tu závoru :).
Na druhou stranu, když jsme vylezly ten kopec a scházely pak dolů k resortu, měly jsme aspoň krásný výhled, který se před námi otevřel s mořem v pozadí.
Seznámení s manažery
V hotelu jsme hledaly kancelář HR (rozumějte lidských zdrojů) a trvalo minimálně dobrou půlhodinu, než jsme ji konečně našly. Tam se opět ozvala nervozita z toho, že musíme mluvit anglicky.
Nejdřív jsme se přivítaly s asistentkou manažera lidských zdrojů, která nám byla k dispozici i po celou dobu pobytu. Byla velmi ochotná a představila nás i samotnému manažerovi lidských zdrojů, který byl taktéž milý člověk.
Dvě z nás měly pracovat jako číšnice v restauraci a ta třetí jako číšnice v baru, takže se s námi rovnou přišli pozdravit i naši příslušní manažeři.
Manažer restaurací přišel jako první a opět působil velice příjemně. Oznámil nám nejlepší zprávu toho dne, a to, že nastupujeme až v pondělí. A jelikož byl teprve čtvrtek, znamenalo to krásné 4 dny volna.
Potom přišel poslední manažer a zároveň s ním i největší šok, protože když vstoupil do místnosti, kouknul na nás a řekl: „Čau kočky!“ Nám spadly brady, neboť jsme předtím ani v nejmenším netušily, že je to Čech.
Tenhle manažer, jménem Josef, nám ukázal všechny bary a restaurace v hotelu a představil nás všem zaměstnancům, které jsme potkaly. Zazněla různá, oproti českým zvláštní, jména, ale člověk si na ně časem zvykne :).
Bylo moc fajn, že to všechno probíhalo v češtině, takže nervozita opět ustoupila.
Chvíle volna
Celé 4 dny před prvním nástupem do práce jsme strávily na pláži, procházely jsme všechna zákoutí, co jsme našly – a že některá opravdu stála zato :). Dokonce jsme si zaplatily i vodní skútry a další podobné atrakce, zkrátka jsme si užívaly, jak to jen šlo.
Pracovní dny
Přišlo pondělí a s ním i náš první pracovní den. Lidi kolem byli moc milí, všechno nám vysvětlili a z nás konečně opadl veškerý stres. Ani s angličtinou problém nebyl, sice chvíli trvá, než se člověk rozpovídá, ale ono to jde.
Jediné, na co jsme si musely zvyknout, byly uniformy, které zahrnovaly dlouhé černé společenské kalhoty. První týden v tom vedru to bylo peklo, ale potom jsme se aklimatizovaly a v zimních měsících jsme byly za dlouhé kalhoty i vděčné :).
Co se týká práce, tak normální pracovní den mohl mít několik podob – buď ranní směna, split, nebo odpolední. Směna trvala 9 hodin, z toho se pracovalo osm a hodina v tom byla pauza.
Někdy se stalo, že bylo potřeba zůstat v práci déle, například na nějakých svatbách, firemních akcích, nebo večírcích, které se tam pořádaly. Nemusíte se ale bát, že by vám to pak neproplatili. Hodiny navíc napíšete manažerovi na papírek a následně se vám samozřejmě proplatí.
V týdnu se nejdřív chodilo do práce 6 dní a jeden den bylo volno. Poté, co skončila sezóna, se to změnilo, takže to byly i jen dva nebo tři dny v týdnu.
Když to tedy vezmu kolem a kolem, opravdu to byla pětiměsíční dovolená :). Člověk je pořád u pláže, sem tam si do hotelu odskočí popovídat s kolegy, kteří se později stanou vašimi kamarády a jakoby i takovou náhradní rodinou.
Noví přátelé
Než si tam najdete přátele, tak to samozřejmě chvíli trvá, ale ne moc dlouho, protože jste tam noví a všichni se vám snaží pomoct. Způsob trávení volného času je potom už jen otázkou volby.
My jsme s kamarády byly často někde v baru na drinku, jezdily jsme po výletech do jiných měst, nakupovat, nebo jen koukaly na pláži na další a další západy slunce.
Výlet do Athén
Během našeho zdejšího pobytu jsme měly i tu možnost navštívit Athény. Výhoda byla v tom, že jsme tam měly kamarády z Kypru, takže jsme nemusely ani platit za ubytování, protože nás nechali přespat u sebe.
A zase zpátky na Kypru
Byla to opravdová životní lekce, která mě naučila hodně věcí, a pokud se rozhodujete, jestli odjet do zahraničí, udělejte to. Já o tom snila dlouho a mám díky tomu skvělé kamarády a zážitky do konce života!
Kypr jsem si zamilovala dokonce natolik, že když vám píšu tyto řádky o svém prvním pracovním pobytu tady, už jsem zase zpět. Tentokráte budu zaměstnaná ale v jiném místním hotelu – v Paphosu. Už teď se těším na svoje „staré“ kamarády, a i na to, že poznám nové.
A tak má moje dobrodružství navíc dobrý konec :). A vlastně nejen to, už začíná příběh nový…
Pokud i vy sníte o práci v zahraničí, třeba na Kypru, registrujte se tlačítkem níže.
[regbutton text=“Registrovat“]
