Můžeš se pro začátek představit a říct, jak jste se vlastně k LowCost Race dostaly?
Ahoj všichni, jmenuji se Lenka, kamarádi mi říkají Léňa, pocházím z Beskyd, ale momentálně žiju v Praze. Miluju umění a vše, kde se můžu kreativně vyřádit (věnovala jsem se herectví, maluji obrazy, píšu blog Lenny On The Road a jednou bych ráda vydala knihu), cestování, jídlo, focení (občas si zahraji na modelku, hihi) a fajn lidi, se kterými můžu být svá a praštěná. O LowCost Race jsem se dozvěděla od kamaráda.
A proč jste se s Jahú rozhodly jet právě spolu?
Já jsem se přihlásila do LowCost Race na poslední chvíli s tím, že nemám parťáka. Napsala jsem do LowCost Race seznamky a ozvalo se mi docela dost lidí, mezi nimi byla i Jahú. Jelikož nebyl moc čas, šla jsem ven s tím, kdo ho zrovna měl a byl v Praze. No a s Jahú jsme obě střelené a zrzavé, tak jsme si řekly: Jo, jdeme do toho! Když jsme se potkaly podruhé, už jsme točily promo video našeho týmu J.
S Jahú jsme obě střelené a zrzavé, tak jsme si řekly: Jo, jdeme do toho!
Z videí na Streamu i z vašich příspěvků je jasné, že jste procestovaly kus světa, od Skandinávie po Turecko. Kolik zemí jste celkem navštívily?
Čtrnáct, nepletu-li se. Ale počty mi moc nejdou.
A která pro vás byla nejzajímavější?
To je těžká otázka. Každá země nebo i místo může být něčím kouzelné J.
Jak jste během cesty řešily takové věci jako sprcha, spánek a jídlo? Bylo těžké vyrovnat se s nepohodlím?
Myslím si, že je občas fajn vyjít z komfortní zóny a vyzkoušet si i nějaké nepohodlí. Pak se člověk zase více těší na tu svou postel a sprchu. A jídlo? Miluju ho, takže jsem měla velkou motivaci ho nějak zařídit! A myslím, že se mi to celkem dařilo.
Myslím si, že je občas fajn vyjít z komfortní zóny a vyzkoušet si i nějaké nepohodlí. Pak se člověk zase více těší na tu svou postel a sprchu.
Během závodu jste splnily hromadu výzev. Která vám připadala nejbizarnější?
No těch situací a zážitků bylo tolik, že je opravdu těžké vybrat jeden. Vařit v michelinské restauraci, 24 hodin říkat na všechno ano, dostat se na luxusní loď nebo do kabiny pilotů letadla, jet motocross na motorce, ale přitom na střeše auta, a takhle bych mohla pokračovat….
Jak už jsi zmínila, jednou z výzev byl i Yes Man, tedy 24 hodin na všechno říkat jen ano. Jak jste se s tím popraly?
Holky, chcete jet k nám na byt? Ano. Holky, chcete panáka? Ano. Holky, chcete dalšího panáka? Ano. Dokonce jsme takto jely k oceánu, Jahú zkusila tabák pod ret a lezly jsme na střechu. Myslím, že největší úspěch ale byl ten, že jsme stihly let J.
Při tomhle stylu cestování jste určitě narazily na hromadu zajímavých lidí. Je někdo, kdo vám vyloženě utkvěl v paměti, ať už chováním nebo třeba dobrým skutkem?
Tímto bych vlastně chtěla všem, kteří nás během závodu podporovali nebo nám nějak pomáhali, veřejně poděkovat. Bez vás by to totiž vůbec nebylo! Ale jinak se mi vybavil jeden umělec Jan, který s námi v rámci jedné výzvy i pár hodin cestoval, a pak jeden psycholog, který měl auto bez střechy a pouze pro dva cestující. A tak mi Jahú seděla na klíně J. Jo a ještě vlastně švédský policajt!
A co ostatní cestovatelské týmy, byly jste s nimi nějak v kontaktu?
Ano. Nějaké týmy jsme dokonce i potkaly.
Na kolik vás ta cesta takřka po celé Evropě přišla?
0 Kč.
Cestou jste si stoply letadlo, definovaly nový olympijský sport a učily švédské policajty česky. Máte nějaký zážitek, o kterém byste řekly, že si ho budete pamatovat až do smrti?
Je těžké vybrat pouze jeden. Bylo jich několik. Například když jsme se ocitly v lodi do Švédska, ve které jsem si připadala jako Rose z Titanicu, neboť ta loď byla obrovitánská, měla jedno patro s restauracemi, jedno patro s bary, jedno patro s obchody… My měly pokoj s postelemi a se sprchou, takže jsme se krásně vyspaly, vysprchovaly a ráno se probudily s neuvěřitelným výhledem ve Stockholmu J. A večer jsme jen seděly, poslouchaly živou hudbu, koukaly na starší páry, jak tancují klasiku, a byly jsme dojaté. Říkala jsem Jahu, že bych taky chtěla takového muže, který se mnou i v pokročilejším věku bude tancovat, jako by mu bylo dvacet. To nás prostě dojalo J.
Večer jsme jen seděly, poslouchaly živou hudbu, koukaly na starší páry, jak tancují klasiku, a byly jsme dojaté.
V LowCost Race víc než kde jinde platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Na druhou stranu… Bylo vaše umístění na bedně nějak hmotně oceněno?
Pro mě byly nejvíc ty zážitky.
Uvažujete, že příští rok pojedete znova?
Vzhledem k tomu, že moc neplánuji a nevím, co bude zítra, tak nevím, co bude příští rok. Klidně bych ale jela znovu J.
A to nejdůležitější nakonec – máte nějaké hluboké poselství pro ty, kdo o účasti v LowCost Race i o low cost cestování obecně uvažují, ale zatím nenašli odvahu udělat první krok do neznáma J?
Nebojte se překonávat své hranice, které mnohdy ani nejsou. Nebojte se bavit se s lidmi a zeptat se jich, jak se třeba dnes mají. A pamatujte, že s úsměvem jde všechno lépe J.
Nebojte se překonávat své hranice, které mnohdy ani nejsou.
