Pro tuhle zemi je typická hudba linoucí se z každého podniku, ať už jde o salsu, merengue, reggeaton nebo jakýkoli jiný styl. Kolumbijci jednoduše milují tanec a párty. Minimálně jednou do měsíce se slaví nějaký národní svátek, a to jsou pak dny plné oslav a kultury. Nejlepší čas na návštěvu Kolumbie je v únoru. Na karibském pobřeží ve městě Barranquilla se totiž pořádá každoročně druhý největší karneval světa (po Rio de Janeru). Kolumbie leží u rovníku, takže počasí se přes rok nemění, ale země je to obrovská a rozmanitá, takže každou hodinou může být počasí úplně jiné.
Jak bezpečná ale Kolumbie je?
Sama jsem cestovala napříč různými částmi Kolumbie a nikdy se mi nic nestalo. Nicméně, Kolumbie je pořád v Jižní Americe, a to co si můžeme dovolit v Evropě na tomto kontinentě nefunguje. Neukazovat žádné cennosti, zbytečně nevystavovat telefon na veřejných místech a večer jezdit taxíkem. S pár základními pravidly a trochou rozumu se ale dá eliminovat většina potenciálního nebezpečí – nejčastěji jde totiž o kapsáře a drobná přepadení. V Kolumbii se pořád odehrává spousta věcí, zejména co se politiky spojené s obchodem drog týče, ty se ale bežného turisty příliš netýkají. Turistů je tu spousta, ale pořád ne tolik jako například v Peru. Je to ideální balanc. V Kolumbii funguje spousta backpackerských hotelů a cestovat se tu dá jednoduše.
Kolumbijci jsou velice pohostinný, příjemný a ztřeštěný národ. Je to mix mnoha kultur – od předků Španělů, Afričanů nebo Indiánů. Většina lidí neumí vůbec anglicky, ale díky jejich temperamentu se s nimi vždycky nakonec domluvíte. Klasika – domlouvejte se ale smlouvejte!
Doporučuji vyhýbat se pochybným lidem a místům, a když už vás to bílé zlato, jak ho označil Pablo, zajímá, zkuste si ho, ale nepřevážejte ho letecky. Neprojde to. Z Kolumbie je těžké poslat i obyčejný pohled. Mimochodem, zajímavostí je, že legálně u sebe člověk může mít jeden gram. A druhá zajímavost, většina Kolumbijců drogy vůbec nebere.
V Kolumbii je toho strašně moc k vidění a je důležité, přestat vnímat tuhle zemi jen jako drogové doupě. Je to druhý nejvíce biodiverzitní stát na světě – má celkem 59 národních parků! Za návštěvu stojí Amazonie, kávová zóna – známá Valle de Cocora, poušť Tatacoa, Guatapé nebo třeba Ciudad Perdida.
Mě nechala Kolumbie celých šest měsíců s pusou dokořán. Neexistuje žádná země, která by se jí jen trochu podobala!