„Pláže na Bali? Azurové moře, bílý písek – přesně, jak to známe z hollywoodských filmů!“
Když se řekne Bali, lidé si představí válení se na pláži vedle průzračného moře. A vy jste vyrazili rovnou na tři týdny. Nechala ses celou dobu jen omývat teplými vlnami, nebo jste měli i jiný program?
U moře jsme strávili tak pět dní, jinak jsme to pojali dost netradičně. Bali je velkým turistickým cílem, ale spousta lidí, kteří tam přijedou na dovolenou, jen rozloží ručník na pláži a lehnou si pod slunečník. My jsme objeli celý ostrov, viděli jsme lesní chrámy, spoustu malých i velkých měst a byli jsme se podívat i na Komody. To je přírodní rezervace rozkládající se na třech ostrovech. Jak je jistě patrné z názvu, je to jediné místo na světě, kde lze spatřit prazvláštní endemity – varany komodské. Mořem jsme se nechali omývat hlavně na ostrovech Gili, kde jsme strávili čtyři dny, a pak jeden den ve městě Seminyak. Tam byla snad nejhezčí pláž na světě. Ani v Mexiku jsem tak krásnou pláž neviděla – spousta bílého písku a azurového moře, jak to známe jen z hollywoodských filmů.
Věděli jste už dopředu, kde budete ubytovaní?
První hotel jsme měli zarezervovaný dopředu. Každý den jsme ale spali někde jinde a každý den jsme si na internetu hledali, kde se ubytujeme nadcházející noc. Když nastala ta nepříjemná situace známá snad pro každého z naší generace – totiž, že jsme připojení k síti nesehnali, byli jsme jednoduše nahraní. To jsme pak chodili všude možně a zoufalými pohledy hledali v různých podnicích nápis wifi.
A jak vypadaly takové hotely v Indonésii, ve kterých jste přespávali?
Indonéský hotel si rozhodně nemůžeš představovat jako nějaký velký resort s bazénem. Tedy určitě i takové ubytování tam je, někde v těch velkých a drahých turistických střediscích, kde je hlava na hlavě. Na nás ale mnohem lákavěji působilo ubytování ve stylu velkého rodinného domu, kde bydlí v jednom pokoji domácí a zbylé pokoje nabízí k pronajmutí. S hygienou to bylo trošku těžší. Každý apartmán měl sice i záchod i koupelnu, ale nikde nám z kohoutku netekla pitná voda. A tak jsme museli každou chvíli kupovat balenou.
Takže vy jste se vlastně nepohybovali po těch velkých turistických střediscích.
Ne, to opravdu ne. Třeba když jsme byli na severu, tak jsme jenom velice zřídka potkávali nějakého turistu. Jak už jsem řekla, na Bali se lidi ze Západu jezdí opalovat a většinou je potkáš tak maximálně v horizontální poloze – na dece nebo ručníku v písku na pláži :).
Našla sis tam nějaké domorodé kamarády?
No jistě :). Když jsme leželi na pláži v Seminyaku, přišly ke mně nějaké dvě slečny a zeptaly se mě, jestli by se se mnou nemohly vyfotit. Abys pochopila, na Bali není moc blondýnek, a tak tam po mně všichni tak divně pokukovali. Ty dvě dívky byly navíc moc milé, poté, co nás tatínek vyfotil, tak jsme si chvíli povídaly a doteď si s jednou z nich píšu.
„Nepotkala jsem na Bali jediného člověka, který by se kvůli něčemu zlobil.“
Říká se, že Italové jsou výbušní, Britové konzervativní, Francouzi parádiví. Jak jsi vnímala obyvatele ostrova Bali? Setkala ses s nějakým podobným stereotypem?
Baličané jsou neskutečně kamarádští. Už jenom to, že k tobě přijdou dvě holky ve věku dvaceti a dvaceti čtyř let a začnou se s tebou bavit a chtějí se s tebou vyfotit, o něčem vypovídá. Neviděla jsem tam jediného člověka, který by se kvůli něčemu zlobil, všichni jsou hrozně v pohodě, nikdo nic neřeší. Vůbec je nezajímá, že jsou chudí. Hlavně, že žijí a života si užívají. I když vůbec nerozumí anglicky, tak se s tebou snaží všemožně dorozumět, hned tě zvou domů, nabízejí ti pití, ptají se, odkud jsi, a jak se ti tu líbí.
S angličtinou se tam tedy podle tvých slov moc nekamarádí? Jak se tedy potom dorozumívají se všemi těmi turisty?
V turistických oblastech samozřejmě spoustu lidí anglicky mluví. Jejich slovní zásoba se však omezuje hlavně na obor, který zprostředkovávají turistům. Pak v těch menších hotelech, kde jsme bydleli, uměly anglicky hlavně děti, které se to nejspíš učí ve škole. Starší lidé vůbec neuměli, vlastně jen několik základních slovíček, co pochytili od svých dětí nebo právě od turistů. Ale ve všech destinacích světa se domluvíš. A to tak, že rukama nebo nohama J.
„Tričko za třicet korun, náramek klidně za tři. A obchodníci jsou dokonce spokojení!“
Jak to na Bali vypadá s cenami? Kolik jste například zaplatili za večeři?
Pro Bali je naprosto typické smlouvání. Můj tatínek umí skvěle smlouvat, a tak jsme většinou z obchodu nebo z restaurace odcházeli naprosto spokojení. Tričko za třicet českých korun, náramek za tři. A obchodníci jsou za takovou cenu dokonce šťastní! To, co je pro Evropana nepochopitelné, jim přijde jako dobrý obchod.
Jídlo bylo asi nejdražší. Ale když už to nestálo míň, tak alespoň srovnatelně s našimi cenami. Za večeři pro dva v přepočtu na české koruny dvě stě padesát. Ale to to byla pořádná večeře s polévkou hlavním chodem, dezertem a spoustou nejrůznějších pestrobarevných koktejlů.
„Nudle k snídani, k obědu, k večeři.“
Když už jsme u toho jídla, chutnala ti tamější kuchyně? Měla jsi nějaký gastronomický zážitek, na který v životě nezapomeneš?
Pro mě to bylo snad nejlepší jídlo na celém světě. Rýže, zelenina, ke všemu spoustu nudlí. Nudle k snídani, k obědu, k večeři. A kari a ryby. Zajímavé je, že k většině jídel jsme vůbec nedostali nůž, jen lžíci a vidličku. Takže když jsem dostala na talíř celou rybu s hlavou a s ploutvemi, jedla jsem ji snad tři hodiny.
Další takovou vtipnou věcí je, že na rozdíl od Čechů vnímají polévku jako hlavní jídlo. Ona totiž polévka na Bali znamená hluboký talíř plný husté hmoty s nudlemi a zeleninou a jednomu to vystačí na celý den! My jsme ale podle evropských zvyklostní objednali nejprve polévku a pak ještě hlavní chod. Pravda, číšník na nás dost podivně koukal.
„Je to ráj na zemi se spoustou opic.“
Dovedeš si představit, že se tam jednou třeba vrátíš?
Moc ráda bych se tam jednou vrátila. Táta občas dokonce sní o tom, že si tam koupíme dům. I když mám radši zimu než léto a i když nesnáším, když na mě praží slunce a všude je hrozné dusno, na Bali bych se moc ráda zas vrátila. Je to ráj na zemi se spoustou opic.
Běhají tam ty opice snad jen tak volně nebo je mají na starosti nějací lidé?
Opice tam mají vlastní rezervace. Například přímo ve městě Ubud jsme našli takzvaný monkey forest. Je to místo ohraničené nízkým plotem, a uvnitř jsou k vidění staré hinduistické chrámy, kde ty opice (makakové) volně žijí. Platíš jenom za vstup, ale fotku s makakem ti nikdo nezpoplatní. Místní tam akorát hlídají, protože makakové dokážou být dost agresivní a občas i něco nějakému nepozornému turistovi ukradnou. Tyto opice jsou velice fotogenické, a tak návštěva monkey forestu rozhodně stála za to.
Autor: Sára Mazúchová