Magazín

Máte rádi žánr fantasy? Ve škole pod lavicí čtete Zaklínače, při večeři se koukáte na Hru o trůny a v noci až do rána hrajete Warcraft na počítači? Zdá se vám o tom, že jste bojovníkem bez bázně a hany? A co když vám řeknu, že jím klidně můžete být?

Michal Tauchmann se rozhodl ve druháku odletět na letní semestr do Osla, aby zde v rámci Erasmu studoval na Universitetet i Oslo filozofii, angličtinu a norštinu. V červenci se pak sbalil a skoro čtyři týdny cestoval po Norsku pěšky nebo stopem. A protože se mu ve Skandinávii opravdu zalíbilo, rozhodl se, že si studium v zahraničí prodlouží. Když se Michala ptám, o jakých zážitcích chce mluvit (a že jich musí mít hodně), nezačne mi dle očekávání vyprávět jednu historku za druhou, nejdřív vyslovuje přání, že by prostřednictvím našeho rozhovoru chtěl především sdělit jisté poselství.

Ve městě Chengdu pobývám dva měsíce a týden. Jsem tu spolu s dalšími šesti holkami na stáži, která je organizovaná mou milovanou alma mater Univerzitou Palackého v Olomouci. Docházím na speciálněpedagogické praxe a vzdělávám se. Taky hodně jím, poznávám kulturu a ze všeho nejraději cestuju. A o tom vám chci vyprávět!

Magda Zicháčková je historicky první zaměstnanec na full time v české firmě Rekola. Jejich růžová kola potkáváte například v Praze, Brně i v Budějovicích. Půjčit si je můžete jednoduše přes appku. Magda v rozhovoru mluví o tom, proč jsou jejich kola růžová, jak se dostaly až do Finska a proč si každé město zaslouží vlastní bikesharing.

V každém čísle přesně uprostřed se můžete kochat překrásnými fotkami z naší podivuhodné planety. Fotky nám dodává ze svých cest profesionální fotograf Jan Březina. Kromě toho, že je to zcestovalý muž, je i zapáleným lektorem a bloggerem. Procestoval šest kontinentů a více než stovku zemí. Cestovatelské fotografii se věnuje již více než deset let. Spojením fotografie a počítačové grafiky vytváří nádherné a energií nabité snímky.

Místo vysoké školy hned po maturitě dvacetiletá Anička cestovala po Evropě. Navštívila Francii, Belgii, Holandsko a stopem projela celý Balkán. Když vyšla dvacetiletá energická Anna z osmiletého gymplu s maturitním vysvědčením v kapse, neměla jasný cíl pro svá budoucí studia. A tak sbalila batoh a vydala se na cesty. „Cestování mi pomohlo ujasnit si, co chci v budoucnu dělat,“ říká nynější studentka pedagogické fakulty Anna Pulkrabová.

Po 3 letech práce v Anglii se Míša Trajerová rozhodla okusit novou destinaci a znovu začít studovat. Výběr padl na Kanadu – zemi proslulou svou nádhernou přírodou. A tak není divu, že kromě studia má Míša v plánu i cestování po překrásných rozlehlých parcích.

Tak zní heslo na státním znaku této středoafrické země. Má symbolizovat spojení tohoto 10x většího státu než je Česká republika, kde se mluví více než 70 různými jazyky. Veronika se do africké Zambie vydala netradičně – kvůli své bakalářské práci. Strávila tam na jaře celý měsíc a vypráví o odlišné kultuře, o předsudcích a o tom, jak se v Zambii žije.

V botách mám mokro, každou chvíli se do mě opře poryv studeného větru a z jezdecké helmy kape voda. Koník pode mnou ale vytrvale šlape. Zdá se, že on ten nečas ani nevnímá. A když se rozhlédnu a vidím kolem sebe ničím nedotčenou přírodu norských hor, která jako by vypadla z Pána prstenů, musím mu dát za pravdu. Tohle za tu trochu nepohodlí rozhodně stojí…

„Všichni jsou už v Mexiku, buenos días já taky jdu…“ zpívá Michal Tučný ve své country písničce. „Mexiko, Mexiko, sombréro, grande tequilla,… “ zase zpívají Tři sestry. Každý z nás si asi představí právě sombréro, tequillu, hudební kapelu Mariachi, tacos a kaktusy. I já jsem si takhle představovala Mexiko. Pravdou je, že tahle gigantická země má tisíce a tisíce různých tváří, které bychom od Mexika v Evropě nečekali. Všeobecně se dá říct, že sever je hodně ovlivněný USA a čím jižněji jedete, tím je to levnější, divočejší, jídlo je chutnější, cesty jsou horší (nebo nejsou) a Mexičané jsou menší, tmavší a méně vzdělanější.