Pak už si mě přebírá usměvavá sestřička a vede mě na odběrový sál. Útulná místnost plná zelených odběrových křesel, takže se usadím a už se hledá vhodná žíla k napíchnutí… Jehly si úplně nemusím, ale sestřička mě rozptyluje vysvětlováním, jak to celé funguje. Souprava pro odběr krevní plazmy se napojí na tzv. krevní separátor, který odděluje jednotlivé složky krve (červené a bílé krvinky, krevní destičky a krevní plazma). Plazmu pak odvede do plastového váčku a ostatní složky mi vrátí zpátky do krve. Zní to jednoduše a navíc to pomáhá, říkám si v duchu a jehlu ani nevnímám.
K dispozici mám spoustu pití a vitamínů, aby se mi náhodou neudělalo během odběru špatně. Samotný proces trvá 45 minut, takže si vytahuju knížku a dávám se do čtení. Panuje tu klid a příjemná atmosféra, takže si připadám jako na relaxu než na odběru. Přečtu pár kapitol, vypiju 3 kelímky vody, sestřička mě přijde párkrát zkontrolovat a je hotovo.
Ptám se, kolik plazmy jsem vlastně darovala – prý 720 ml, což je standart. Ale moje plazma se bohužel ještě použít nedá, protože se musí poslat na další rozbor a k darování se používají odběry z druhé a dalších dávek. Aha, takže za 14 dní přijdu znovu. Není se opravdu čeho bát, jste mezi samými profesionály. Na recepci mi slečna ještě nabízí finanční náhradu za provedený odběr, ale tu odmítám – nikdy nevíte, kdy právě plazmu budete potřebovat vy, nebo někdo z vašich blízkých. Pokud je člověk zdravý, myslím, že je to to nejmenší, co každý můžeme udělat.
Magda Tomíčková, 29 let
