Prázdná místa v přeplněném městě
„Proč o tom jenom neví víc lidí?“ běží mi hlavou, když se rozhlížím po Institutu a nesu si od usmívající obsluhy hrnek černé kávy. Podobně nejspíš uvažoval i Janek s Honzou, když s Honest Guide na Streamu začali. Jde o jejich první větší spolupráci, i přes to, že už deset let pracují pod stejnou firmou. Z minulosti ale můžete znát například video „Ostrava“, na kterém kdysi spolupracovali s Rudou z Ostravy.
Orloj pro mě není Praha. Nereprezentuje ji.
Jejich videa se těší čím dál větší oblibě a není divu, nápad je to nepochybně originální. Proto mě zajímá, zda někdo něco podobného dělá i v zahraničí. „Nikdy jsem nic tak konkrétního, jako tvoříme my, neviděl. Nebo tak upřímného,“ sděluje mi Janek. „Když si budeš na YouTube hledat deset věcí, co zažít v New Yorku, tak najdeš Empire State Building, sochu Svobody nebo Times Square. Asi jako kdyby ti v Praze někdo řekl, že musíš navštívit orloj, Karlův most a Pražský hrad, i přes to, že devadesát devět procent Čechů tato místa nenavštěvuje,“ vysvětluje mi. „Ta upřímnost je v tom, že jim říkám, že orloj fakt vidět nemusí. To pro mě není Praha. Nereprezentuje ji. Spíš by to byla nějaká malá kavárna, kam si můžu jít s někým sednout.“
Přesně taková místa jsou klasickým doporučením Honest Guide. Často schovaná před širší veřejností, s hezkým nápadem a levnější, ale kvalitní nabídkou. I tak mi vrtá hlavou, co přesně by měla splňovat, aby se do pořadu dostala. „Spočívá to hlavně v tom, že se musí líbit nám. Pokud to místo upoutá mě, začnu si říkat, že by se mohlo zamlouvat i někomu jinému. Je plno podniků, kde jsem byl poprvé a hned mě napadlo, že je chci ukázat jiným lidem.“ Někdy se ale stane, že už se do nich nevrátí. Praha přece nabízí tolik možností. A navíc… „Já stejně nejradši chodím do Skauťáku,“ uzavírá Janek.
Cizinci ve vlastních městech
Kavárny ale nejsou to jediné, co jejich průvodce nabízí. Můžete se podívat na padesát věcí, které v Praze podniknout nebo naopak zjistit, jaké veřejné záchody jsou v Praze nejlepší. Často taky narazíte na alternativy pro návštěvu Hradu (zkuste Vyšehrad) nebo Karlova mostu (podívejte se na něj pro změnu z dálky). Z různých typů videí ale není úplně jasné, kam s pořadem směřují. Zjišťuji, že žádný konkrétní plán není, pouze nápady, které průběžně realizují. „Strašně se těším na epizodu pro české turisty. Chceme, aby když se budou procházet po Praze, neviděli jen ta špatná místa. Spousta z nich chodí po městě a stěžuje si, jak to v centru vypadá a že je to drahé. Není. Já taky nejím jídla za tři sta korun a dám si třeba něco i tady, v Institutu.“
Polovinu míst, která ukazujeme, jsem tak před rokem neznal.
Honest Guide totiž nesledují jenom cizinci. Počet jeho zhlédnutí na Streamu (přes šest milionů), který to dokazuje, mě nutí zamyslet se nad tím, proč tomu tak je. „Copak neznáme vlastní města?“ musím se ptát. „Řekl bych, že i u nás lidi jednoduše rádi objevují. I já jsem polovinu těch míst, která jsme ukazovali, tak před rokem neznal. Nebo by mě nikdy nenapadlo jít a vyzkoušet je. To mě opravdu baví.“ Vzápětí mi začne vyprávět o třech kavárnách, které za poslední dobu objevil, čímž svá slova mimoděk potvrzuje. Sama je odsouhlasím ve chvíli, kdy se Janek rozhodne, že mě provede po Staroměstském náměstí. Ukazuje mi místa, kterých si davy kolem nás vůbec nevšímají, proudí jenom za hlavními památkami. Během pár minut se tak dozvídám o tom, jaký hotel má na střeše bazén, kde je to levné kvůli zaměstnancům z nedalekého ministerstva nebo kde se nachází skrytá literární kavárna. A nezbývá, než uznat – baví mě to.
Janek vs. podvod
Netrvá dlouho a narazíme na směnárnu. Tahle je poměrně nová a taky slušná. Za euro vám nedá šestnáct korun, jako se to může stát jinde. Směnárník nám ale sděluje, že mu velké vylepené cedule se správným kurzem nejsou tak platné, jak by se mohlo zdát. Stále za ním chodí turisté, že v jiné směnárně je právě okradli. Těmto případům se snaží Janek s Honzou ve svých videích zabránit. Někteří jim ale oponují tím, že je chyba na straně turistů – měli být opatrnější. I když to není tak jednoduché, navazuji na tuhle myšlenku s tím, jak daleko chtějí v Honest Guide se svou osvětou zajít. Zahrnou i politickou situaci, nebo alespoň naše moderní dějiny? „Informovat o politice je pro turisty zbytečné, je jim ukradená a v zahraničí ji nikdo nezná. A teď opravdu nechci znít namyšleně – a stejně budu – ale řekl bych, že mě zná v zahraničí víc lidí než Andreje Babiše. Na nás se dívají tři miliony zahraničních diváků každý měsíc.“ Moderní dějiny ale vysvětlovat chtějí. Mají v plánu ukazovat turistům místa, kudy normálně chodí a kde se událo něco, co by měli znát. Kde se upálil Jan Palach, nebo probíhaly demonstrace roku 1989.
Nechci centrum opustit a odevzdat ho turistům.
Ne všichni obyvatelé Prahy jsou ale k turistům tak otevření jako Janek s Honzou. Spousta z nich na ně totiž ve všední den ani nenarazí – centru se vyhýbají, jak to jen jde. Tenhle ústup turistům ze strany Pražáků není vůbec vzácný. Podle Janka je to však problém, o kterém moc nikdo neví nebo se o něj nezajímá. Místo toho se řeší věci, které jsou založené na uměle vybudovaném strachu. I když jsou tu jiné – reálnější. „Nechci, abychom turisty poslali domů. Jen bych si přál, abych měl možnost si v centru koupit něco na jídlo, sednout do pěkné kavárny nebo zajít do papírnictví. Nechci centrum opustit a odevzdat ho turistům.“
I jako pouhý návštěvník si nemůžu nevšimnout toho, na co Janek upozorňuje. Nespočet obchodů s „českými“ suvenýry nebo trdelníky a prodejci všeho možného, kteří zaplňují uličky centra. Na rozdíl od Janka ale neumím točit a nemám podstatně velkou diváckou základnu. Jak můžu pomoct? „Říkat o tom ostatním. Ať nechodí na trdelník, ale sednou si do pěkné kavárny. Se směnárnami se dá taky pomáhat – oslovit někoho na ulici a poradit mu, kam jít. Lidem často přijde, že když budou danou věc sdílet, tak to stačí. Ne tak úplně, někdy je potřeba něco dělat. Ale já nechci lidem říkat, aby řešili to, co trápí mě. Každý to má jinak.“ Taky se podle něj vyplatí napsat zastupitelům města. Často totiž žijí ve svých bublinách a nemají, jak se o daném problému dozvědět.
Rizika povolání
Publikum Honest Guide se ale postupně rozšiřuje, a tak může být právě i pro politiky zdrojem informací o tom, co se v Praze děje. S rostoucí popularitou ale hrozí i jistá rizika. Nezačnou se doporučovaná místa zaplňovat natolik, že veškerá autenticita zmizí? „Máš pocit, že je to ve Skauťáku zkažené?“ reaguje Janek na můj dotaz. Uznávám, že není. „Já pokaždé řeknu, aby byli lidé na daných místech slušní. Dřív jsem to tolik neřešil, protože nás skoro nikdo nesledoval. Dnes se podniků vždycky zeptám, nebo jim to nějak naznačím. A vnitřně pak řeším, jestli tam chci vidět víc lidí nebo ne. Jsou i místa, kam bych je neposlal, protože bych se bál, že je zničí.“
Když chceš, můžeš se zvednout a odletět, kam tě napadne.
Občas se ale stane, že se turistům doporučení nelíbí. Často je na vině lidský faktor. Jednoduše narazili na nepříjemnou obsluhu nebo horší jídlo. Větší diskuze ale proběhla u videa s Kazmou, která radila, do jakých barů v Praze zajít. Problém byl ten, že to byla přesně ta místa, kam Janek ani Honza nechodí. Jejich fanoušci totiž vyhledávají to samé, co se líbí jim. Na tom je ostatně pořad založený.
I proto některé tipy ve videích stojí právě na doporučení diváků. Ty využívá Janek s Honzou i při vlastním cestování. Uvažovali také nad tím, že by naopak učili Čechy, jak cestovat. Jen se k tomu zatím ještě nedostali. „Něco takového jsme teď udělali s videem o New Yorku. Protože většina Čechů neví, že si tam může dát pivo dvakrát levnější než to na Staromáku.“ Je pravda, že podobné epizody by mohlo ocenit opravdu hodně obyvatel Česka. Třeba by pak jezdili i jinam, než pouze do našeho „milovaného“ Chorvatska. Publikum Honest Guide je ale opravdu z celého světa, a tak tyhle rady nejsou zdaleka jen pro nás.
Všude dobře, v Praze nejlíp
Jak už jsem naznačila, i přes silný vztah k Praze Janek vcelku často cestuje. Chtěla jsem vědět, co je pro něj na tom to nejdůležitější. „Že se zase vrátíš domů. A taky to objevování, a že když chceš, tak se prostě můžeš zvednout a odletět, kam tě napadne. To je super. To mi vždycky říkal Kazma: Když se koukáš na ptáka, který někde sedí, tak tě napadne, proč nikam neletí. Přece má křídla. Ale pak ti to dojde – vždyť já je mám taky.“
A tak je jenom otázka času, kdy se místo pražských epizod dočkáme zase i těch zahraničních. Ty jsou konec konců na Honest Guide k nalezení čím dál častěji. Ať už z Helsinek, Tampere nebo Innsbrucku. Pro tentokrát ale tuhle otázku odkládám. A nechám Janka, ať zakončí svoji roli průvodce přesně tam, kde má skončit každé správné „honest guide“. V Lokále.
