Než jste s Andreou založili Foreigners, oba jste pracovali pro ESN (European Student Network), kde jste pomáhali studentům přijíždějícím přes Erasmus program. Jak jsi se k této organizaci dostal?
Tenkrát jsem se chtěl dostat do ciziny, zlepšit si angličtinu a zažít něco nového. Vycestoval jsem proto na Erasmus do Holandska. A když jsem se vrátil, zjistil jsem, že pořád potřebuju spojení se zahraničními studenty. No, a nakonec jsem skončil jako viceprezident ESN.
Co vás s Andreou přinutilo firmu založit?
Ke konci studia jsem věděl, že si musíme začít hledat práci, protože ESN nás neuživí. V tu dobu za námi přišli dva kamarádi z Řecka, kteří si stěžovali na agenturu zprostředkovávající jejich bydlení a tlačili nás, ať si založíme vlastní. Poslední kapkou bylo, když si Andrea domluvila s kamarády byt, ale majitel dohodu na poslední chvíli zrušil. Dostal totiž nabídku od konkurenční agentury, která mu zaplatila o třetinu víc jen proto, že klienti byli ze zahraničí a nevyznali se tady. Vadil nám ten dvojí metr.
Jednou jsme taky hlídali rybičku, neměl se o ni kdo starat, když klient odjel.
Jaký obor jsi vystudoval?
Informační management v Hradci Králové. Hlavním produktem měl být konzultant, který je schopný přemýšlet manažersky, ale zároveň umí s IT řešit to, co klient potřebuje. Při vedení firmy to ale nebyl hlavní zdroj, odkud bych čerpal zkušenosti. Spousta předmětů totiž nebyla praktická. Jsou však předměty, ze kterých čerpám a doceňuji je až třeba po pěti letech v podnikání. Škola mě naučila se na něco nevykašlat a vydržet. Kdybych byl ale zase student, našel bych si během studia firmu a nabídl bych jim tříměsíční bezplatnou práci, abych získal zkušenosti. Uvažoval jsem o tom i teď, po deseti letech podnikání.
Takže jsi neměl s podnikáním žádnou zkušenost?
Vždycky si dělám srandu, že můj první podnikatelský pokus byl, když můj táta dělal rekonstrukci a na té stavbě bylo strašně moc železa. Tehdy jsem vymyslel, že zaplatím kamaráda, abychom to železo vytáhli, odvezli a prodali do sběru.
Jak vaše služby fungují?
Máme databázi tří až čtyř tisíc pronajímatelů, se kterými spolupracujeme a poté nabízíme jejich byty. Navíc máme vlastní poptávky od klientů, takže jim většinou hledáme byt na míru. Pořádáme pro ně také různé akce, organizovali jsme ples nebo volejbalový zápas a každý měsíc máme tzv. MeetUp. Asi 60 procent našich zákazníků jsou tzv. young professionals, kteří sem jezdí pracovat jen na pár let. A zbytek jsou převážně studenti.
Firma byla jako naše miminko. Při rozvodu ho rodiče taky nedají k adopci.
Stalo se vám někdy, že by se na vás cizinci obrátili s osobnější prosbou?
Ano, například kolegyně v Olomouci musely zajít s jedním Španělem k urologovi. Takže klient byl s doktorem za plentou a holky překládaly. A kdysi jsme taky hlídali rybičku, protože se o ni neměl kdo starat, když klient odjel na pár týdnů z města.
Do podnikání se vám s Andreou později připletl rozchod. Jak jste našli balanc mezi osobním životem a prací?
Rozhodně za to může dobrá komunikace a etika. Vyříkali jsme si například neetické věci, které jsme mezi sebou měli, i když šlo třeba jen o drobnosti. Tehdy jsme to brali, jako když se dva rodiče rozvádějí a mají miminko. Kvůli tomu ho k adopci taky přece nedají. A dnes nám to klape, každý máme jiné silné stránky, ale cíl stejný. Zkrátka ideální kombinace.
Foreigners tento rok oslaví desáté narozeniny. Co je podle tebe hlavní důvod, že firma prosperuje?
Máme super kolektiv a pracujeme způsobem win win win. Chceme, aby byli spokojení zaměstnanci, my i pronajímatelé. Myslím si, že jsme schopní dobré komunikace a stavíme na vysoce postavené etice. V týmu neznáme pomluvy a pokud už se tady někdo takový objeví, tak zase rychle odejde. Několikrát do roka pořádáme teambuildingy. Naše porady taky nejsou striktně o práci, ale vždy si řekneme, co se nám daří a jak se máme.
Začínající podnikatelé by neměli tolik přemýšlet, a hlavně něco zkusit.
Tyhle postupy se odněkud učíte, nebo přicházejí od vás?
Spíš vznikly postupně a my jsme se až pak v knížkách dočetli, že to děláme správně. Náš úspěch je ta přirozenost. Někdy asi působíme až dětinsky, ale my si tu hravost chceme zachovat. I přesto nás totiž ostatní vnímají jako profesionály.
Co bys poradil začínajícím podnikatelům?
Ať nad tím tolik nepřemýšlejí, a hlavně to zkusí. Nemusí si hned brát příliš velké závazky, ale je důležité začít něco dělat. Znám podnikatele, kteří nad svým nápadem přemýšleli tak dlouho, až jim ho někdo vyfouknul. Nesmí se nechat odradit, chce to trpělivost. Foreigners je firma, která se nerozrostla během měsíce, ale rok po roku.
Co tě setkávání se s lidmi z jiných zemí naučilo?
Na vše se dá dívat z různých stran. Můžeme si například stěžovat, že máme špatné zdravotnictví, ale spousta našich klientů říká, jak úžasné oproti jejich je. Neuvědomujeme si, že i řada vyspělých států nemá některé instituce na takové úrovni jako my.
A co sis dosud vzal ze své desetileté praxe podnikání?
Etika se vyplácí, protože byznys potom dlouhodobě funguje. A navíc to dává podnikatelovi klid v osobním životě. No a taky, že možné je vše.
