Ale kdybyste ho hledali doma, tak ho tam pravděpodobně nenajdete. Víťa si před časem prostě sbalil kufry, koupil karavan a oznámil rodině, že budou cestovat s karavanem po Evropě a pracovat bude na cestách přes počítač. Tihle moderní kočovníci si říkají digitální nomádi.
Svým způsobem je to nádherná vize, žádná daná pracovní doba, dříve nepoznané kouty světa a pořádně nevíte, co další den přijde. Při čtení Víťova blogu a dalších článků o spoustě rodinách, nejen z Čech, které si tento životní styl zvolily, jsem si chtěla ihned sbalit kufry a zažít přesně to, co se podařilo jim. Ze snění mě vytrhla blikající ikonka na skypu, kde byla zpráva od mé spolužačky, kolik, že slov má mít ta práce na zítra a já si uvědomila, že nemůžu jít prozkoumávat holandské nížiny, ale musím zítra do školy. Zase.
Ale jen málokdo má odvahu se do něčeho takového pustit, opustit svůj dosavadní život a prostě odjet. Víťa to dokázal a se svojí rodinou cestuje a pracuje. Jelikož je grafik a ilustrátor, tak mu k tomu stačí tablet, počítač a připojení k internetu.
Inspirace na cestách
Jak moc Vám změnil přívěs život? Co třeba víkendy, návštěva babiček, kroužky, jak to při cestování vnímáte?
Cestování v karavanu rozdělilo náš život na dva světy, které se vzájemně inspirují. Když jsme doma, pracuji podobně, jako když jsem v karavanu. Jen udělám více práce, protože odpadá cestování (doma 7:00h/den a na cestách 5:45h/den). Ale na cestách zase sbírám více inspirace.
Když jsme doma, návštěvy úřadů i kroužky se snažíme zintenzivnit. Setkávání s rodinou i přáteli si mnohem víc vážíme a užíváme.
,,Jestli bydlení na ploše 2×5 metrů bude fungovat.´´
Jak se cestování líbí dětem?
Zpočátku jsem měl jisté pochybnosti, jestli bydlení na ploše 2×5 metrů bude fungovat, ale děti i žena si „karavánek“ zamilovaly snad ještě víc než já. Když někam jedem, hlídají, abychom karavan nezapomněli zapojit a každý den je pro ně úžasné dobrodružství. Bydlení doma se po čase stane stereotypem, ale na cestách je každý den novou výzvou.
Četla jsem, že Váš životní cíl je:,, Vydělat do třiceti tolik, abych mohl dát nohy na stůl.´´ Opravdu byste si tohle přál? Není to potom trošku nuda?
Naopak. Tu vizi mám pořád, jen termín je teď do čtyřicítky 🙂 Měl bych to trošku upřesnit. Mít nohy na stole pro mě znamená uvolnit si ruce od vydělávání peněz a začít se věnovat důležitějším věcem. Například pomáhání rodině, pomoc charitám a děkování svému okolí za to že mi umožnilo dosáhnout nezávislosti. Ať už finančně, nebo tím, že budu přednášet, kecat lidem do podnikání nebo prostě jen častěji pomůžu přidat cihlu k cihle.
Máte nějaký pravidelný řád? Nebo co přijde, tak prostě přijde?
Přijde na to. Při práci jsem velice organizovaný a snažím se vytěžit každou minutu tak aby klient byl spokojený. Při cestování věnuji několik dní přípravě cesty, ale cesta samotná je flexibilní. Jsme déle tam, kde se nám líbí, a mizíme z míst, kde nám to nevyhovuje.
Na obecné úrovni mám dlouhodobé cíle a k nim se snažím každou svou aktivitou blížit. Jedním z takových cílů je kompletní finanční nezávislost, dalším schopnost mít hodně času na děti, abychom jim stihli předat to, co jsme se o životě dověděli my se ženou.
Cestování mimo sezónu
Zatím Vaše děti nechodí do školy a manželka je na mateřské, ale co potom? S cestováním je amen?
Do páté třídy se to s dětmi dá v omezené míře zvládat. Pokud děti doma naučíme to, co vyžadují osnovy. Od šesté třídy jsme však zamčeni na 10 měsíců v roce v trvalém bydlišti. Pokud do té doby nebude běžnou praxí výuka po Skype, jako to dělá jedna škola v Březové. Každopádně zatím je vše dostupné a proto se toho snažíme využít.
Cestování mimo sezónu je totiž o mnoho lepší než v sezóně. Kempy stojí polovic, navíc není třeba si dopředu rezervovat místo a ve městech se netvoří fronty u památek. Mnohdy i počasí je tak akorát, když cestujeme těsně kolem hlavní sezóny nebo dostatečně na jihu.
…pokračování brzy!
