Spojuje je kamarádství, nadšení pro společný projekt a Brno. Veronika Březinová a Michael Weiser se po desítkách let života ve svém rodném městě rozhodli, že chtějí svou lásku k němu sdílet, a tak loni na jaře vznikl podcast Made in Brno.
Kamarádské duo si do svého pořadu pravidelně zve hosty, které dle nich spojují především dvě věci – že jsou Brňáci a taky hrozně milí. „Ze začátku jsem měl strach, že k nám nikdo nepřijde, ale nakonec jsem byl překvapený, kolik zajímavých lidí jsme uvítali,“ vysvětluje Michael, který má na starosti především kameru a zvuk. Veronika naopak využívá komunikačních schopností z marketingu a každý týden někoho vyzpovídá. „Nahrávání jsme na Brno napasovali proto, že ho oba známe a víme, jak je plné skvělých projektů, gastronomie i lidí,“ přibližuje podcast Veronika.
V čem se váš pořad liší od proudu ostatních podcastů?
V: Když jsme Made in Brno zakládali, bylo na českém trhu asi sedm set podcastů, dnes už je to ale něco přes třináct set. Nepřemýšleli nad tím, že bychom se chtěli svézt na nějaké vlně popularity podcastů, zkrátka jsme našli něco, co nás baví. Navíc jsme rádi, že můžeme někomu poradit, co je v Brně nového nebo kam může zajít. Nikdo jiný v Brně podcast na stejné téma jako my nedělá. A žádný jiný podcast se v Česku na konkrétní město nezaměřuje.
Jak vás napadlo takový koncept vytvořit?
V: Byla to jedna velká náhoda. Já o něčem podobném uvažovala a Michael se mi ozval, jestli podcasty zkusíme. A tak jsme nejprve udělali pár zkušebních rozhovorů na nečisto.
M: Ano, úplně první pokusný králík jsem byl já! Už delší dobu jsem podcasty poslouchal a přišlo mi fajn zkusit si založit vlastní. Ale vůbec jsem nevěděl, jestli by Verču něco podobného taky bavilo.
Podcast jste založili po první vlně koronaviru. Nebránila vám pandemie ve vytváření nového projektu?
V: Musíme jenom hodně přemýšlet nad tím, kdy si hosty zveme, a že je občas nutné díly předtočit nebo nahrávat v rouškách. Plán hostů je ale nachystaný i s rezervou.
Tak naopak – máte pocit, že by vám nějak pomohla a zvedla se díky ní vaše poslechovost?
M: Podle mě určitě, protože lidé jsou zavření doma a nikam moc nemůžou. A i k nějaké monotónní práci je podcast úplně ideální doplněk. Lidé taky začali víc běhat, protože je to jedna z mála možností, jak sportovat. A u toho často nějaký ten podcast poslouchají. Je otázka, jak by naše statistiky vypadaly, kdybychom mohli víc ven.
Z rozhovorů kromě podcastů vytváříte i videa na YouTube. Co má větší úspěch?
V: Nedokážeme vysledovat, proč některé rozhovory baví lidi do uší a jiné i s videem. Může to být tématem nebo hostem. Ke zhlédnutí videa možná lákají krásné ženy. Třeba díl s Bárou Krčmovou z Evropy 2 má vyšší sledovanost na Youtube.
Čím dál víc si všímám toho, jak příjemní lidé v Brně jsou.
Před kamerou se taky pokaždé objeví Veronika. Podle čeho jste si role rozdělili?
V: Ve svém profesním životě mám agenturu zajišťující promoakce a menší eventy, na vysoké škole Ambis pak vyučuji marketing a brand management. Moderátorka jsem tedy nikdy nebyla, ale zaměřuji se na komunikaci a marketing. Michael podcast zase hezky doplnil svou půlkou.
M: Živím se totiž natáčením videí ze svateb a různých akcí nebo pro jednotlivé firmy. Role jsme si ale rozdělovat nemuseli, od začátku jsme věděli, co od sebe čekat. Jenom jsem se musel naučit trochu lépe pracovat se zvukem.
Jak se tedy s novou pozicí moderátorky vypořádáváš?
V: Můj první rozhovor byl šílený. Moc si ho ani nepamatuji, jen vím, že byl hrozně krátký. Postupně se ale zlepšuji a díl od dílu jsem pevnější v kramflecích. I tak se ale plánuji zúčastnit kurzu na zlepšení komunikačních a prezenčních dovedností. Jinak plánování rozhovoru vždy předchází příprava, tvorba scénáře a otázek.
Podle čeho hosty je vybíráte?
V: Zveme na střídačku lidi z kultury, byznysu a dalších odvětví tak, aby byly podcasty pestré. Proto se neustále dívám po článcích, které se o Brně píšou. Spoustu tipů na hosty nám chodí i do e-mailu.
Je něco, co vaše hosty jako Brňáky spojuje?
V: Ano, jsou moc milí.
M: Taky si čím dál více všímám toho, že v Brně jsou příjemní lidé. A i když se to nemusí zdát nebo si to neuvědomují, mají to tady ve výsledku všichni moc rádi a jsou na své město pyšní.
Znamená to, že chcete podcast zaměřit spíše na obyvatele Brna?
M: Sice je pravda, že asi 40 procent našich posluchačů jsou Brňáci, ale i tak cílíme jak na brněnské, tak mimobrněnské posluchače.
V: Není to tak, že bychom si třicet minut s hosty povídali jenom o tom, kam by posluchače v Brně pozvali. Rozhovory jdou do hloubky a řešíme v nich témata, kterým se daný člověk věnuje. Například v díle o ginu s Bobem Urbánkem téma město přesahuje, i když je s ním host spjatý.
Překvapilo mě, že se mezi sebou naši hosti znají.
Jaký rozhovor vám zatím nejvíce uvízl v paměti?
V: Každý host je skvělý a má svůj vlastní příběh. Respekt všem, kteří se do něčeho pustili nebo jsou ve svých oborech výjimeční. Což je mimochodem taky spojuje. Nedávno jsme ale vzpomínali na rozhovor s herečkami z divadla Malé(h)ry, tedy Barborou Seidlovou a Nikolou a Danielou Zbytovskými. Ty tři dámy pro mě byly hrozně inspirativní. Ale určitě nechci někoho stavět nad ostatní. Všichni jsou moc fajn.
M: Souhlasím. Většinou se s hosty bavíme před i po rozhovoru, ale tohle povídání opravdu trvalo asi šest hodin.
Pokaždé se tedy při rozhovorech musíte naučit něco nového. Co vás na Brně i nadále překvapuje?
M: Vůbec jsem nečekal, kolik lidí má Brno a jeho atmosféru tak rádo.
V: To já sice tušila, ale překvapilo mě, jak se všichni mezi sebou znají. Pro gastronomii je to sice typické, ale podle mě se v Brně lidé znají i napříč odvětvími.
Čím si myslíte, že to je?
M: Velký vliv bude mít určitě Instagram nebo online brněnská sociální bublina, která všechny propojuje.
V: Určitě to může být i tím, že máme poměrně kompaktní střed. Pokud si v létě zajdete na Jakubské náměstí, zaručeně tam nějaké známé potkáte. Přijde mi ale, že Brňáci jsou na jakousi pospolitost a vzájemnou pomoc naladění. Že se tu zkrátka neříká ne. Myslím si taky, že na podobu Brna mají velký vliv studenti. Pokaždé díky nim město trochu povyroste.
M: Postupně si uvědomuji, že Brno je úplně nejlepší místo pro život. Není ani velké, ani malé a má vše, co potřebujeme. Nenavštěvuje ho ale tolik turistů, takže centrum pořád zůstává naše. Čeština se tu neutápí v angličtině a je tu cítit duch města.
