Jmenuju se Láďa, je mi 24 let a před měsícem jsem se přestěhoval do Londýna. Největší obavy jsem měl samozřejmě z toho, jestli a jak si najdu práci. Jste zvědaví, zda se mi to povedlo? Pokud ano, tak čtěte dál…
Schůzka s koordinátorkou Gabrielou
Jestliže jste se, stejně jako já, rozhodli do Londýna vyrazit s Czech-usem, určitě vás bude zajímat, jak to je s hledáním práce.
Po příletu jsem měl osobní schůzku s místní koordinátorkou Gabrielou. Bavili jsme spolu o tom, jaké zaměstnání bych si pro sebe představoval a jaké jsou aktuální možnosti a nabídky. Říkal jsem jí, že bych nejraději pracoval v nějaké pěkné hospůdce nebo možná i vinárně. Na konci schůzky se mě Gabriela zeptala, kdy bych chtěl začít. Samozřejmě hned!
Od dalšího dne jsem pak dostával pozvánky na různé pohovory.
Standardní průběh přijímacího řízení
Na začátku všeho je interview, první kontakt se zaměstnavatelem naživo. To je ta chvíle, kdy chcete udělat nejlepší dojem. Ukázat, že jste energetičtí a milí týmoví hráči, kteří se nebojí vzít pořádně za práci. Je dobré připravit si předem nějaké odpovědi na otázky, na které se vás určitě zaměstnavatel zeptá – např. Jaké máte zkušenosti? Proč chcete pracovat právě v této firmě? A podobně.
Pokud budete úspěšní u pohovoru, zpravidla pak dostanete pozvání na „trial shift“ – to je taková směna na zkoušku. Většinou trvá zhruba 3-4 hodiny. V některých případech může následovat hned po pohovoru, takže je dobré na to být připraven. Dalo by se říct, že pokud vás zaměstnavatel pozval na trial, tak už máte z poloviny vyhráno.
Během takové směny si vyzkoušíte několik různých činností, které budou součástí vaší pracovní pozice. Vyplatí se ukázat, že se snažíte, že jste pracovití, a nešetřit úsměvem na zákazníky i ostatní členy týmu. Ale pozor! Také je to zároveň čas pro vás všechno si vyzkoušet a případně se zeptat na cokoliv, co vás napadne. I vy se přeci musíte rozhodnout, jestli se vám v takové práci bude líbit.
No, a pokud všechno klapne, následuje nabídka na práci ?.
Vlastní zkušenosti
Já jsem podobným způsobem absolvoval celkem asi čtyři pohovory a směny na zkoušku. Poprvé jsem byl předem dost nervózní, ale s každou další zkušeností, když už jsem věděl, co mě čeká, jsem pohovory zvládal s větším a větším klidem.
Jako zábavný moment se vždy ukázalo, když jsem se snažil ostatní naučit moje jméno. Česká výslovnost zkráceniny mého jména „Láďa“ se jeví jako nepřekonatelný problém. O příjmení „Růžička“ ani nemluvě ☺. Nakonec jsme to nechali na klasickém „Ladislav“. – Neuvěříte, kolikrát jsem za těch pár dnů slyšel přezpívané své jméno v melodii slavného hitu What is love (no joo, zní to podobně) … baby don’t hurt me ♪♫♬.
Všechny čtyři pohovory dopadly dobře a já měl tak na výběr mezi čtyřmi pozicemi: pracovat v jedné známé místní síti kaváren, pak jako obsluha v tureckém bistru, asijské restauraci a barem v centru Londýna. Pokud mě znáte, jistě byste si tipnuli, že jsem si vybral tu poslední možnost. A je to tak ☺.
Práce v baru v centru Londýna
Krásný bar v centru Londýna s vyhlídkou na Tower a Tower Bridge přitahuje do našeho podniku spoustu turistů z celého světa, a tak i zde nezřídka hostíme návštěvníky z Čech a Slovenska. Je potom příjemné si s nimi pokecat v češtině, a i oni mají často radost, že si mohou v klidu objednat bez neustálého přemýšlení „Jak se to jenom řekne anglicky?“.
Měl jsem to štěstí a potkal jsem tady fajn partu lidí, se kterými mě práce baví. Hned po nástupu se mě ujala kolegyně Lucia, která je, shodou okolností, taky Češka. Všechno mi vysvětlila a po několika dnech v práci už jsem obsluhoval hosty sám.
