Rok v zahraničí jako díra v životopise? Právě naopak! Jak proměnit zahraniční zkušenost v kariérní výhodu? Jak zaujmout zaměstnavatele, i když nemáš praxi? A musíš si opravdu vybírat mezi cestováním a budováním kariéry?
Pozvání do podcastu Odvaha vyrazit přijala HR expertka Kateřina Morávková, zakladatelka projektu Kariéra pro holky, která má za sebou mimo jiné studium v Dánsku a dva roky života v Austrálii.
Společně se Sabinou probírají životopisy, pracovní pohovory, gap year, workation, sabbatical i možnosti, jak si nastavit práci podle vlastních pravidel.
I když se Katčin projekt jmenuje Kariéra pro holky, tahle epizoda rozhodně není jen pro holky. Praktické tipy si z ní odnese každý, kdo chce vzít svou kariéru do vlastních rukou.
Podcast si můžeš pustit i na Spotify nebo Apple podcasts.
Raději čteš? Přečti si shrnutí rozhovoru.
Dnes vítám HR expertku a zakladatelku projektu Kariéra pro holky Kateřinu Morávkovou. Platí tvoje kariérní rady i pro kluky?
Určitě. Většina toho, o čem se dnes budeme bavit, je univerzální. Pokud se něco bude týkat výhradně žen, upozorním na to.
Představ nám svůj projekt. Proč Kariéra pro holky vznikla?
Vystudovala jsem HR a v oboru také celou dobu pracuji. Prošla jsem pozicemi recruiterky i HR business partnerky, převážně v technologických firmách, kde je velké zastoupení mužů. Právě tam jsem si začala všímat rozdílů například při vyjednávání o mzdě. Ženy mají častěji tendenci držet se v pozadí, což může souviset s výchovou nebo zažitým vzorcem „hodné holky“.
Díky práci v HR jsem viděla, jaké nástroje mohou lidem pomoci lépe se za sebe postavit, říct si o přidání nebo změnit profesní směr. Rozhodla jsem se proto část svých zkušeností předávat především ženám a místo práce pouze pro firmy pomáhat i jednotlivcům.
Chci ukazovat, že si dnes můžeme pracovní život uspořádat podle sebe. Nemusíme nutně přizpůsobovat celý život jedné práci od devíti do pěti. Můžeme to otočit: mít v centru svůj život a kolem něj si budovat kariéru.

Od letní školy v Dánsku ke dvěma rokům v Austrálii
V roce 2015 jsi přes Czech-us vyjela na letní školu do Dánska. Co ti pobyt dal?
Nejdřív jsem si zahraniční studium tak trochu „ochutnávala“. Navštěvovala jsem kamarády na Erasmu v Kodani a ve švédské Uppsale, bydlela s nimi na kolejích a zašla i na několik přednášek. Chtěla jsem zjistit, jestli by mě podobná zkušenost lákala.
V květnu 2015 jsem pak na Facebooku narazila na nabídku letní školy v Dánsku. Do půl hodiny jsem vyplňovala přihlášku. Nebylo to nepromyšlené rozhodnutí, spíš jsem čekala na správný impuls. Už během bakalářského studia jsem pracovala, takže jsem si pobyt mohla sama zaplatit.
Nejcennější pro mě byli lidé, které jsem tam poznala. S některými se vídám dodnes. Spojovalo nás to, že jsme měli odvahu vyrazit. A ta se podle mě promítla i do jejich dalšího života: dnes mají vlastní projekty, značky, startupy nebo úspěšné kariéry. Lidé, kterými se obklopujeme, nás formují.
Po bakaláři ses dostala na navazující magisterské studium, ale místo pokračování ve škole jsi odjela do Austrálie. Nakonec z toho byly dva roky studia angličtiny a práce. Proč ses rozhodla právě takhle?
Přestávky mezi studiem a prací pro mě nebyly ničím novým. Už po střední škole jsem rok pracovala na plný úvazek. Na magisterské studium jsem se přihlásila a nastoupila, ale věděla jsem, že chci nejdřív získat další zahraniční zkušenost. Studium jsem si chtěla dokončit po návratu.
Potkávám lidi, kteří litují, že nikam nevyjeli, a později si zahraniční pobyt dopřávají třeba formou sabbaticalu. Sama jsem se ale ještě nesetkala s někým, kdo by litoval, že vyrazil. Proto jsem se rozhodla pro Austrálii.
Myslíš, že by tvoje kariéra vypadala stejně, kdybys neodjela?
Pravděpodobně bych zůstávala v jednotlivých kariérních etapách déle. Zahraničí mi dodalo sebedůvěru a přesvědčení, že když chci něco změnit, dokážu najít cestu. Možná bych pořád pracovala v HR, ale nejspíš bych ještě nebyla sama na sebe.
Odvezla jsem si hlavně adaptabilitu, samostatnost, proaktivitu, vynalézavost a schopnost komunikovat a postavit se za sebe. Nejde jen o angličtinu, ale také o to, že se člověk naučí zvládat nečekané situace.

Jak prodat zahraniční zkušenost v životopise?
V naší anketě se 92 % sledujících nebálo, že jim pobyt v zahraničí vytvoří díru v životopise. Jak ale zkušenost představit zaměstnavateli?
Přesně tak. Důležitý je kontext. Nestačí napsat, že jsem cestovala, stejně jako nestačí bez vysvětlení uvést třeba rodičovskou dovolenou. Je potřeba ukázat, co jsem se naučila, jaké kompetence jsem získala a jak je může budoucí zaměstnavatel využít. Zahraniční zkušenost je výhoda, pokud dokážu vysvětlit proč.
Jenže v životopise často vidíme fráze jako „jsem týmový hráč“, „umím se přizpůsobit“ nebo „mám rád výzvy“. Jak se jim vyhnout?
Nemusíme se omezovat na životopis. Kamarád po návratu z Estonska natočil videomedailonek o svých zkušenostech a motivaci. Poslal ho dvěma firmám bez vypsané pozice a od obou dostal nabídku.
V Austrálii jsem zase nabízela úklid a žehlení pomocí letáků a chodila od dveří ke dveřím. Fungovalo to. Proaktivitu ze zahraničí využijte i při hledání práce doma.
A co když jsem třeba půl roku pracovala v hotelu na Kypru, ale teď se hlásím do marketingu nebo administrativy? Má smysl takovou zkušenost uvádět?
Rozhodně ano. Je potřeba najít propojení s novou pozicí. V hotelu nebo kavárně člověk komunikuje se zákazníky, řeší jejich zkušenost se službou a poznává různé cílové skupiny. To všechno se hodí i v marketingu. Někdo, kdo pracoval na farmě na Novém Zélandu, mohl organizovat práci, zaškolovat nováčky nebo vést tým. Takové zkušenosti se dají převést do jazyka pracovního inzerátu a výběrového řízení.

Takže hledat konkrétní styčné body s pozicí, o kterou se ucházím, a zkušenost rozhodně neschovávat.
Přesně tak. Zaměstnavatel musí pochopit, co mu díky tomu můžete nabídnout.
Je zahraniční titul automatickou výhodou?
Jak se zaměstnavatelé dívají na absolventy zahraničních univerzit? Je důležitější název školy, titul, nebo něco jiného?
Z mého pohledu recruiterky je studium v zahraničí výhodou. Pokud jsem hledala člověka s dobrou angličtinou a viděla, že vystudoval školu v zahraničí, brala jsem to jako silný signál jazykových schopností. Zároveň jsem za tím viděla samostatnost, iniciativu a schopnost hledat řešení.
Samozřejmě záleží na oboru, univerzitě i zaměstnavateli. Titul ukazuje, že člověk něco dokončil, ale sám o sobě nezaručuje pracovní úspěch. Důležité je, jak své zkušenosti prezentuje a jak je dokáže využít. Ani diplom z prestižní školy nemusí pomoci, pokud člověk nedokáže ukázat svou hodnotu.
Jak získat první práci bez praxe?
Absolventi často říkají, že nemají žádnou praxi. Může ji částečně nahradit pobyt v zahraničí?
Do značné míry ano. U absolventů jsou pro mě zásadní dvě věci: motivace a důkazy o schopnostech. Nemusí jít jen o placené zaměstnání. Kdo chce pracovat v marketingu, může si vytvořit vlastní projekt, pomoci někomu s propagací nebo zpracovat případovou studii pro vybranou firmu. Ukáže tím, jak přemýšlí a co umí.
Stejně tak může zahraniční pobyt doložit, že se člověk nebojí nových výzev, zvládá změny a dokáže se adaptovat. V době rychlých změn a rozvoje umělé inteligence je právě adaptabilita cenná. Pokud někdo strávil v zahraničí například půl roku, už je to podle mě zkušenost, o které má smysl mluvit.
Co mladým lidem nejčastěji chybí v životopise nebo na LinkedInu? A měli by si LinkedIn zakládat už na začátku kariéry?
Často mají pocit, že nemají co ukázat. Přitom mohou uvést školní projekty, zahraniční zkušenosti, vlastní iniciativy nebo portfolio. Důležité je ukázat nejen výsledky, ale také motivaci.
LinkedIn doporučuji hlavně tam, kde ho využívají zaměstnavatelé v daném oboru, typicky u kancelářských pozic. U fotografa může být užitečnější vlastní web nebo portfolio. Nemá smysl věnovat čas síti jen proto, že ji mají ostatní. Pro mnoho pozic, zvlášť ve větších městech, je ale LinkedIn velmi užitečný.
Musí nástup do práce znamenat konec cestování?
Jedna sledující nám napsala: „Nejvíc mě po dokončení vysoké školy děsí práce na plný úvazek a nemožnost cestování.“ Znamená začátek kariéry konec svobody vyrazit do světa?
Určitě ne. Cestování bývá jednodušší před vznikem větších závazků, ale jde ho skloubit i s prací. Já jsem v technologické firmě mohla kombinovat dovolenou s prací na dálku a takzvanou workation. Firmy ovšem mají určitá omezení, například kvůli daním nebo bezpečnosti práce, takže ne každý zaměstnavatel může umožnit práci odkudkoliv.
Další možností je podnikání nebo portfoliová kariéra. Dnes pracuji převážně online, a tak si mohu sama rozhodnout, jestli budu nějakou dobu pracovat třeba z Kanárských ostrovů nebo z Thajska.
Jak poznat zaměstnavatele, který skutečně nabízí flexibilitu?
Zjišťujte si firemní kulturu a mluvte s lidmi, kteří ve firmě pracují. V inzerátu může být napsáno „flexibilní práce“, ale v praxi to někdy znamená jen jeden den home office týdně, navíc s omezeními. Pomoci mohou i recenze na Atmoskopu nebo Glassdooru.

A můžu se na flexibilitu zeptat už na pohovoru, aniž bych působila, že nechci pracovat?
Ano, záleží na načasování a způsobu, jakým otázku položíte. Nejdřív ukažte, co firmě nabízíte. Ke konci pohovoru se můžete zeptat, jaký z vás má druhá strana dojem, a pokud je atmosféra pozitivní, otevřít téma flexibility. Vysvětlete také, proč by mohla být přínosem pro firmu – třeba díky vyšší produktivitě nebo novým nápadům. Nejde jen o to, co chcete vy, ale co získá zaměstnavatel.
Workation a sabbatical: Jaký je mezi nimi rozdíl?
Zmínily jsme workation a sabbatical. Co přesně tyto pojmy znamenají?
Workation je kombinace práce a pobytu v místě, kam bych jinak vyrazila na dovolenou. Já třeba jednou nebo dvakrát ročně odjedu na měsíc na Kanárské ostrovy. Některé dny pracuji, jiné mám volné. Není to čistá dovolená ani běžný pracovní režim.
Sabbatical je delší pracovní volno, zpravidla neplacené, které si člověk domluví se zaměstnavatelem. Já jsem si ho po pěti letech ve firmě vyjednala na dva měsíce. Jeden jsem strávila v Česku a druhý v Thajsku. Potřebovala jsem si odpočinout, posunout vlastní projekty a promyslet, jestli chci v zaměstnání pokračovat. Jiní lidé sabbatical využívají k odpočinku nebo rozhodování o změně kariéry.
Je reálné o sabbatical požádat už krátce po nástupu?
V Česku to zatím není úplně běžný benefit. Vyjednávání bývá snazší, když vás firma zná, ví, jak pracujete, a nechce o vás přijít. V mém případě zaměstnavatel věděl, že potřebuji změnu, a dokázal na dobu mé nepřítomnosti rozdělit práci v týmu. Záleží ale na konkrétní firmě a situaci.
Co je portfoliová kariéra a komu se vyplatí?
Mluvila jsi také o portfoliové kariéře. Jak si ji máme představit?
Je to způsob práce, při kterém člověk kombinuje více profesních aktivit a zdrojů příjmů. Může mít částečný úvazek, vlastní klienty, projekty nebo digitální produkty. Nemusí být závislý na jedné pracovní pozici a jednom zaměstnavateli.
Já například poskytuji individuální kariérové poradenství, vedu komunitu Kariéra pro holky, spolupracuji s firmami jako externí HR specialistka a vytvářím digitální produkty. Když jedna část odpadne, pořád mám další. Zároveň si můžu rozdělovat čas podle aktuálních priorit.
Aktivity mohou být i z různých oborů. Znám instruktorku jógy, která spravuje sociální sítě a pořádá akce, nebo IT specialistu, který navrhuje hry a organizuje tábory.
Zní to svobodně, ale určitě to není pro každého. Jaká jsou úskalí?
Člověk musí kromě samotné práce zvládat také marketing, strategii, účetnictví, propagaci a organizaci času. Pokud potřebuje jasně dané procesy a stabilní pracovní náplň, nemusí mu takový model vyhovovat. Pro lidi, kteří si cení flexibility a chtějí být proaktivní, ale může být skvělý.
Doporučila bys portfoliovou kariéru i čerstvým absolventům?
Ne nutně. Pokud se chce člověk v něčem specializovat, může být výhodné nejprve získat zkušenosti v zaměstnání. Já jsem do firmy nastoupila s tím, že chci nasávat know-how a vybudovat si odbornou jistotu. Až potom jsem se vydala vlastní cestou. Navíc je dobré poznat i klasické pracovní prostředí, abyste věděli, co vám vyhovuje a co ne.
Jak se rozhodovat, když okolí radí něco jiného?
Když chce někdo po škole vyrazit do zahraničí, dát si gap year nebo zkusit netradiční kariérní cestu, často slyší: „Nejdřív si najdi stabilní práci, cestovat můžeš později.“ Co bys poradila člověku, který cítí, že potřebuje změnu, ale okolí ho odrazuje?
Doporučila bych pravidelně se zastavit a ptát se sama sebe, proč něco chci a co mi to může přinést. A také přemýšlet, od koho rady přicházejí. Žije ten člověk život, který bych chtěla žít i já? Má s podobným rozhodnutím zkušenost? Nebo do mě promítá vlastní obavy?
Dříve byla běžná lineární cesta: vystudovat obor, nastoupit do firmy a postupně stoupat po kariérním žebříčku. Dnes už to není jediná možnost. Je v pořádku vytvořit si vlastní cestu.

Existuje podle tebe ideální pořadí – nejdřív škola, potom práce a nakonec zahraničí?
Ne, je to individuální. S rodinou a dětmi mohou přibývat závazky, které delší pobyt v zahraničí komplikují, ale ani tehdy není nemožný. Obecně je podle mě skvělé vyjet v mladším věku, kdy má člověk často více volnosti. Žádné univerzálně správné pořadí ale neexistuje.
Poslední rada: Neboj se svou zkušenost ukázat
Kdybys měla dát jednu konkrétní radu člověku, který už v zahraničí byl, ale neví, jak to využít v kariéře, co by to bylo?
Nebát se tu zkušenost prodat. Ne každý měl možnost vyrazit do zahraničí. Je to něco, čím se můžete odlišit. Ukažte, co jste získali a proč je to vaše výhoda.
A co bys vzkázala někomu, kdo právě teď zvažuje studium nebo práci v zahraničí, ale bojí se udělat první krok?
Že může hodně získat. Pro mě patří odjezdy do zahraničí k nejlepším rozhodnutím v životě. Říká se, že když vás něco volá, nejdřív vás to pošimrá jako pírko. Když to ignorujete, přijde cihla do hlavy. A když neposlechnete ani tehdy, nakonec přijede kamion. Pokud vás to táhne do světa, naslouchejte tomu.