Na svém Instagramu @pisuprotozevino baví tisíce lidí nejen svými fotkami z vesnice ala Vogue, ale také videi s mamkou či spoluprací s cibulárnou. Kristýna Kohoutová však otevírá i témata, která jsou tabu a upozorňuje na důležitost psychického zdraví i akci Suchej únor.
Jak vůbec vznikl Instagram @pisuprotozevino alias Týna z Vína?
S nadsázkou bych řekla, že z donucení. Měla jsem jen facebookovou stránku a pořád jsem tvrdila, že Instagram nepotřebuji. Až kamarád mě přesvědčil o opaku a já jsem mu za to doteď vděčná.
Čekala jsi, že tě bude sledovat takové množství lidí?
Vůbec ne! Překvapuje mě to každým dnem znova a znova.
Lidé tě také často označují za influencera, jímž bezpochyby se svými více než 24 tisíci sledujícími jsi. Co pro tebe ono slovo influencer znamená?
Já mám hlavně docela problém se samotným slovem influencer. Nikdy bych se tak sama od sebe nenazvala, protože mi nedává smysl jakkoliv někoho ovlivňovat, radši lidi pobavím nebo inspiruji. Ale už jsem si zvykla, že mi tak říkají. Co to pro mě znamená – dávat si pozor na to, co vypouštím do světa, přece jen s vyšším dosahem cítím i vyšší míru zodpovědnosti.
Pro mnoho lidí je být influencerem sen. Jaká to má ale úskalí?
Člověk si musí zvyknout na hejty a na to, že ne vždycky všichni pochopí, jak co myslel. Lidi na sebe dokážou být na internetu opravdu oškliví, za klávesnicí a anonymním profilem je z každého hrdina raz dva.
Své sledující bavíš mimo jiné svými neobvyklými spolupracemi jako je například spolupráce s cibulárnou a dodávka několika kil cibule. Vybíráš si jen svému srdci blízké spolupráce?
Jo! Nikdy bych jen kvůli penězům nevzala spolupráci s firmou, jejíž produkty bych si sama nekoupila. Navíc jsem dlouho většinu spoluprací měla jen barterem.
Máš nějakou vysněnou spolupráci?
Měla jsem tři opravdu vysněné – skvělou českou značku Pura Vida, online supermarket Košík.cz a menstruační kalhotky Snuggs. Všechny tři se mi splnily, takže už si nic víc přát nemůžu. Leda bych dostala barterem třeba auto. 😀
Na svém Instagramu, který vysloveně oslavuje víno, jsi se také rozhodla připojit k akci Suchej únor. Z jakého důvodu?
Název profilu je spíš další z mých vtípků než oslava vína. To samozřejmě miluji moc a moc, ale ještě o hodně radši mám pocit čisté hlavy. V české společnosti je alkohol tak velkým problémem, že si nedovedu představit, že bych Suchej únor nepodporovala. A že ho držím sama, to už je taková tradice. Vždycky je fajn si zase ověřit, že mi alkohol nechybí.
Jak to zatím tedy jde? Nechybí Týně z Vína víno?
Jde to parádně! Jakkoliv to moji kamarádi neradi slyší, tak nechybí. Vydržela bych klidně až do suchého srpna.
Má to smysl, jeden, ještě ke všemu nejkratší měsíc v roce, nepít a zbytek roku pak bez výčitek?
Samozřejmě, že to má smysl. Hodně lidí za ten měsíc přehodnotí svůj vztah k alkoholu a začne k pití během roku přistupovat úplně jinak. Není smyslem se měsíc držet a pak se zbytek roku každý den zmrskat. Cílem je říct si: Hele, vždyť se umím pobavit i za střízliva!
Přestože během pandemie byly hospody po většinu času zavřené, Čechům spotřeba dle všeho ještě stoupla a většina dle Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) pije nadměrně pravidelné dávky. Je pro nás Suchej únor spása?
Spása asi není to správný slovo, Suchej únor je každopádně pořádné nakopnutí a otevření očí. Připojuje se k němu hodně lidí, mluví se o něm čím dál víc, takže pozitivní vliv na společnost beze sporu má.
Kolik vína jinak běžně, když není Suchej únor, Týna z Vína vypije?
To záleží na situaci. V běžný týden, kdy nejsou žádné akce, to můžou být za sedm dní dvě skleničky nebo dokonce nic, ale když jedu na dovolenou na Moravu, můžou to být za sedm dní klidně tři litry. Piju ale čím dál míň, za což jsem moc ráda.
Na tvém Instagramu také hovoříš o pro někoho kontroverzních tématech jako jsou menstruační kalhotky či psychoterapie. Myslíš si, že tato témata jsou ve společnosti stále tabu?
Nemyslím si to, bohužel vím, že pro spoustu lidí to opravdu tabu stále je. A jakmile je něco tabu, tak hurá ho bořit! V boření tabu je mimochodem perfektní časopis Heroine a projekt Konsent.
Psychickému zdraví se věnuješ ve svých příspěvcích velmi často. Je teď během pandemie potřeba toto téma řešit více než kdy jindy?
Určitě ano. Je to tedy důležité i za normálních okolností, ale tato doba je extrémně náročná a jen málokdo na sobě následky (nejen) izolace nepociťuje.
Myslíš si, že lidé v České republice umí o své psychické zdraví pečovat?
Myslím, že se to víc a víc učí. O důležitosti psychohygieny a terapiích se mluví díky bohu čím dál víc, některé pojišťovny na terapii už přispívají, takže bych řekla, že se vydáváme skvělým směrem.
Tvůj Instagram je taková nesourodá změť všeho možného. Stále hledáš svůj styl, a nebo přesně tohle je tvůj styl?
Haha, rozhodně žádný styl nehledám, přesně takhle to chci mít. Tohle jsem já, můj Instagram je přesně tak pestrý jako můj život, a ten profil podle žádných „pravidel“ nikdy dělat nebudu.
Často také natáčíš se svou mamkou i babičkou. Nepatříš tedy k mileniálům, kteří se zděšením zjistí, že si jejich rodiče založili sociální sítě?
Když jsem babičce založila Facebook a zjistila, jak rychle se na něm začala orientovat, byla jsem trochu v šoku, to jo. Ale jinak je to skvělá věc. Máme s holkama společnou skupinu na messengeru a není nic roztomilejšího, než když nám babička pošle fotku borůvkového koláče a k tomu vysmáté selfíčko.
Mnohdy také sdílíš příspěvky z vesnice. Co má život na vesnici do sebe?
Ach, všechno! Přírodu, ten klid, nikdo nikam nechvátá, ze svojí „kanceláře“ koukám od notebooku na krávy. Na vesnici jsem vyrostla, takže je to pro mě opravdu srdcovka. Ale ke štěstí potřebuji i město.
V příspěvcích ohledně toho, že nenapodobuješ Celeste Barber či ohledně obezity reaguješ na komentáře od lidí, kteří jsou mnohdy nepříjemní. Máš někdy chuť s Instagramem skončit?
Komentáře ohledně obezity se mnou osobně nic nedělají, vadí mi kvůli lidem, kteří je nedokáží pustit jedním uchem tam a druhým ven, a pak kvůli nim často končí na psychiatrii s PPP. To je k pláči. Komentáře, že napodobuji Celeste, mě ale vytáčí, protože to není pravda. Každopádně s obojím se holt musím smířit. Někdy mám chuť se vším praštit a koukat jen na slepice za barákem, Instagram ale určitě nesmažu. Pozitiva drtivě převažují.
Za co všechno už jsi tedy za dobu Vína na internetu od lidí dostala, řekněme, nechtěné komentáře?
Jéje, toho je! Lidi mi píšou, že mám okamžitě přestat používat tohle, že si mám místo toho jít honem koupit támhleto, že tohle je špatně, jejich způsob je jediný správný, ať to pochopím! Od vaření přes výběr kosmetiky až po podporu LGBT komunity, všechno podle někoho dělám špatně. Rozhodně to není nuda 🙂
Začala jsi také pracovat na knížce. O čem bude, jestli to není tajné?
Měl by to být vtipný román, ale sama nevím, kam mě to zanese. Našla jsem se v psaní celkově, baví mě kratší i delší texty i poezie.
Jakým směrem bys chtěla, aby se Instagram @pisuprotozevino vyvíjel dál?
Chci pokračovat pořád stejně. Chci ukazovat normální život, bez úprav a přetvářky, že je pořád všechno super, když není.
