Pilot dronů nebo čistič digitálního odpadu? I to jsou povolání, která nás možná v nejbližší době čekají. Jaké dovednosti budeme do budoucnosti potřebovat se dozvídají účastníci projektu Samsung Tvoje šance #futureskills, který se zaměřuje na cílevědomé mladé lidi.
Finanční gramotnost, práce v týmu či komplexní řešení problémů. Takové a další schopnosti podle organizátorů projektu Samsung Tvoje šance současné mládeži chybí. „Školský systém je zastaralý a doba se mění tak rychle, že i jednotlivec má problém na změny reagovat,“ míní hlavní vedoucí programu Lucie Mairychová. Šanci své vzdělání změnit ale dostávají studenti třetích a čtvrtých ročníků středních škol či čerství vysokoškoláci z Česka i Slovenska. Učí se nejen, jak si vytvořit rozpočet či komunikovat, ale také kreativitu a emoční inteligenci.
Připravují podle vás školní instituce žáky na trh práce dostatečně?
Bohužel spíš ne, ale samozřejmě záleží na školách i lidech. Vzdělávací zařízení spadají pod další úseky a státní správu, a proto je jejich změna velmi pomalá. Jsou učitelé, kteří jsou angažovaní a snaží se studentům předávat novinky, ale těch je opravdu minimum. Studenty proto učíme praktické věci, které mohou používat nyní, ale i v budoucnu.
Měla by změna přijít od školského systému, nebo od neziskových či dalších organizací?
Primárně jde o zodpovědnost škol a státu. V současnosti vzniká státní Strategie 2030, která má školství razantně změnit. Jenže za deset let bude vše zase jinak. Takový koloběh ale nezmizí, proto jsou tu organizace a neziskovky, které pomůžou. Ze všech mladých však nebudou vysokoškoláci nebo zaměstnanci na top pozicích. Někomu stačí jít po škole rovnou do práce, někdo ale touží vyjet do zahraničí nebo pracovat pro velké firmy. A pro ty, kteří chtějí víc, existuje tisíce možností, jak se rozvíjet.
Jak ovlivní šíření koronaviru v dalších měsících trh práce pro mladé lidi?
Mnohem důležitější bude samostatnost. Práce z domova bude běžnější, protože firmám se tím sníží náklady, i když budou zaměstnancům přispívat na notebook nebo elektřinu. Taky je důležité si práci umět dobře rozplánovat. Navíc bude jednodušší pracovat s lidmi napříč světem. Pro nás to znamená, že musíme být mnohem lepší, abychom se někam dostali. Firmě bude jedno, jestli nabere někoho od nás nebo z Asie, kde je pracovní síla často i levnější. Klade to na nás ještě větší nároky být lepší a učit se.
Jak vznikl projekt Samsung Tvoje šance #futureskills pro studenty, kteří se chtějí vzdělávat i mimo školu?
Cílem projektu je pomoct úzké skupině studentů po dobu jednoho roku. Stáváme se jejich mentory a tvoříme skupinové aktivity, dáváme ale důraz i na individualitu. Ta totiž například v dětských domovech velmi chybí. Dříve jsem se Samsungem spolupracovala pro jinou neziskovou organizaci, která se soustředila na děti ze sociálně znevýhodněných rodin. Po třech letech jsme ale zvolili dlouhodobější program s větším dopadem na užší skupinu lidí, protože to dávalo společnosti sponzora smysl.
Je hodně angažovaných mladých lidí, kteří se přihlásí na kde co, ale nedávají tomu pozornost.
Jakou formou studenty na víkendových kurzech vzděláváte?
Letošní rok jsme orientovali na dovednosti budoucnosti. Snažíme se studenty seznámit s tím, jaké schopnosti by měli mít, ať už budou pracovat kdekoli. Učíme je například empatii či práci s technologiemi. Letos jsme pro ně naplánovali šest víkendových workshopů v Praze i Bratislavě a dva intenzivní letní kempy.
Co jsou tedy ony dovednosti budoucnosti?
Studenti se učí plánovat, kriticky přemýšlet nebo pracovat ve skupině. Předváděli jsme jim také, jak na LinkedIn, budování osobní značky či networking. Kurzy na začátku soustředíme na takzvané soft skills, účastníci tedy zkoumají své talenty a silné stránky. Až potom se přesuneme na kritické myšlení, data, design thinking nebo na to, jak vymyslet nápad a přivést ho do reálu.
Podle čeho účastníky kurzu každý rok vybíráte?
Předchozí dva ročníky jsme zaměřili na znevýhodněné studenty z běžné populace. Tedy děti, které žijí na vesnici či jejichž rodiče nemají vzdělání, a proto je na nich vidět vliv sociální bubliny. Sama z takového prostředí pocházím a vím, že i tam jsou lidi s ambicemi, jenom nemají mentora. Nebo o těch příležitostech, které mají, nevědí. Také jsme chtěli zahrnout děti, které ztratily jednoho rodiče, jsou z rodiny procházející si finančními či zdravotními problémy nebo rozvodem.
Účastníků se vám ale i přes užší zaměření hlásilo v minulosti víc než dost. Jak potom vypadá proces jejich výběru?
V předchozích ročnících vyplňovali studenti dotazníky a motivační dopisy. Letos jsme program otevřeli všem, nejen znevýhodněným, takže primárním hodnotícím faktorem byla motivovanost. A taky, jestli zájemci získanou pomoc využijí i pro ostatní. Loni se přihlásila asi stovka studentů a bylo hrozně těžké mezi nimi vybrat. Proto museli letos uchazeči točit také motivační video.
Mysleli jsme, že tím odradíme méně nadšené jedince, jenže se nám znovu přihlásil skoro stejný počet. Kontrolovali jsme proto, co si kdo o projektu zjistil. Dnes je hodně angažovaných mladých lidí, kteří se přihlásí na kde co, ale nedávají pozornost ani samotné přihlášce nebo nerespektují zadání.
Vyučujete také finanční gramotnost. Proč máte pocit, že jí mladí lidé mají nedostatek?
Ve školách se vyučuje, jak se odvádí daně nebo počítá hrubá mzda. Na to má ale dnes člověk kalkulačku. Jak je na tom naše republika s finanční gramotností špatně, jsme viděli i v koronavirové krizi. Spousta lidí neměla našetřeno ani na měsíc dopředu. Bohatý člověk se neměří tím, kolik vydělává peněz, ale na jak dlouho dokáže být bez příjmu zajištěný. Se studenty se však zaměřujeme i na to, jaký je rozdíl mezi tím být zaměstnaný a pracovat na sebe či jak vytvářet rozpočet.
Bohatý člověk se neměří tím, kolik vydělává peněz, ale na jak dlouho dokáže být bez příjmu zajištěný.
Účastníci od vás získávají i finanční pomoc. Jak s ní nakládají?
Každý student dostane až padesát tisíc korun. Fyzicky jim peníze nedáme, pracujeme s nimi na tabulce, ve které definují svou vizi. Pokud by někdo chtěl být například úspěšný 3D grafik a pracovat pro velké filmové studio, jedním z úkolů by byla výuka v grafickém programu.
Dalším by mohlo být portfolio nebo zkušenost s bydlením v zahraničí. Musí se sami rozhodnout, jak peníze využít. Jestli je dát do drahého víkendového kurzu, nebo raději zaplatit levnější online lekce. Chceme, aby zkusili všechno možné a našli druh učení, který jim vyhovuje nejvíce.
Učit marketing, PR či digitální technologie zní jako poměrně praktická záležitost. Jakým způsobem ale naučíte někoho emoční inteligenci či kreativitu?
Soft skills člověk procvičuje prací v týmu. Kreativitu, týmovost či emoční inteligenci proto předáváme formou společného projektu. Musí mít ale nějaký sociální dopad, zahrnovat technologie a inovaci. Letos na něm studenti budou pracovat v tříčlenných týmech od července do listopadu. Budou se potýkat s tím, že je potřeba se domluvit a ustoupit. Také jde o to upravit nápad tak, aby byl originální. Poté projekt i vyhodnotí a odprezentují top managementu sponzora projektu, společnosti Samsung.
Na jakých typech projektů, které jsou součástí vašeho kurzu, tedy pracujete?
Jeden tým vytváří elektronickou stolní hru pro studenty, která řeší to, že děti už podobné hry hrát nebaví. Druhý se bude věnovat vzdělávání seniorů prostřednictvím e-mailové komunikace. Studenti by jim například vysvětlovali, k čemu je dobrý WhatsApp nebo aplikace Rohlík. Rádi by ale začlenili i informace o dezinformacích a bezpečnosti na internetu. Třetí tým se soustředí na potencionální hrozby na internetu pro mládež.
Pod úspěšnou kariérou si člověk většinou představí individuální cestu. Přesto vyučujete také komunikaci a práci v týmu. Z jakého důvodu je spolupráce na dnešním trhu důležitá?
Když už je člověk v práci zaběhnutý a má své zvyky, je hrozně těžké je přeučovat. Proto je lepší být otevřený tomu, že musí spolupracovat. Protože takhle bude fungovat nejen v zaměstnání, ale i ve škole či rodině. Když firmy nabírají, dokážou vás naučit pracovat s tabulkami, systémy či programy, ale předat práci v týmu neumí. To už musíte mít v sobě.
Říkáme si, že přišla robotizace, a tak všichni ztratíme práci. Ale my jen musíme začít dělat jiné věci.
Problémem u středoškoláků může být také rozhodování, kudy se vydat dál. Jak byste poradila někomu, kdo neví, kam po maturitě směřovat?
Nejdůležitější je začít objevovat možnosti, které máme. Musíme se také ptát sami sebe: Kde trávím volný čas? Mezi lidmi, nebo radši sám? Baví mě pracovat s jazyky, či na počítači? Je třeba zjišťovat, jací jsme a v jakém prostředí bychom rádi pracovali.
Taky je dobré si něco zkusit přes brigády. Firmy jsou mladým lidem opravdu otevřené. Když jim napíšete o exkurzi, téměř vždy řeknou ano. Doporučuji také vyjet do zahraničí i na střední škole, například přes Erasmus+. Rozšíříte si obzory a podíváte se, co se děje jinde.
Z podobného důvodu jste založila projekt Kariérko. Jak přesně funguje?
V naší republice máme rozdíly mezi velkými a malými městy či vesnicemi. To, co budete studovat se často odvíjí od toho, jak vzdělané máte rodiče nebo z jakého socio-ekonomického prostředí pocházíte. Chceme tyto “hranice” bourat a ukazovat, že šikovní a ambiciózní lidé pochází i z malých měst.
Natáčíme rozhovory s různými inspirativními lidmi ze všech oborů i lokalit a sdílíme jejich kariérní i životní příběhy. Doplňují popisy profesí, protože studenti často neví, co které povolání obnáší. Zároveň na sociálních sítích denně sdílíme různé příležitosti jako jsou rozvojové projekty, výměnné pobyty, webináře či kurzy.
Podobu práce neovlivní jenom pandemie, ale také neustále se rozvíjející technologie. Jak podle vás bude vypadat povolání budoucnosti?
Jsme první generace, která žije s technologiemi od narození. Říkáme si proto, že přišla robotizace, a tak všichni ztratíme práci. Ale my jen musíme začít dělat jiné věci. Vidíme to například v rozšíření well beingu nebo různých odpočinkových víkendech. Rozhodně bude potřeba víc terapeutů a psychologů.
Na rozdíl od našich předků se musíme neustále učit a denně přijímat tisíce vjemů. Protože se navzájem odcizujeme, objeví se ve větší míře i vztahoví kouči. Už existují i pozice jako piloti dronů, programátoři robotů a nových technologií nebo čističi digitálního odpadu a další, které si nyní ani neumíme představit.
