Právo se rozhodl vystudovat nejen u nás ale i v zahraničí. Porovnávat tak může Michal Gola studium na Západočeské univerzitě v Plzni, ale i na univerzitě v Dundee ve Skotsku. Na Skotsku oceňuje především míru samostudia. Vrátil se ale zpět, jelikož je zastáncem názoru, že čeští studenti by měli vycestovat do zahraničí, načerpat nové znalosti a zkušenosti, a s nimi se vrátit zpět do Čech a obohatit tím naši domácí kulturu.
V Čechách jsi studoval pětileté magisterské studium práv, bylo to překážkou při podávání přihlášek?
Právě to představovalo tu největší komplikaci při podávání přihlášek. Ve Velké Británii je standardní, že se nejprve studuje bakalář a poté magistr, a proto místní univerzity vždy vyžadují dokončeného bakaláře jako jednu z podmínek pro přijetí k magisterskému studiu. Jelikož jsem tuto formální podmínku nesplňoval, bylo potřeba dané pravidlo trochu obejít. Některé školy si naštěstí uvědomují, že ne každý student hlásící se na magisterské studium tak činí až po bakaláři, a proto je při absenci bakaláře možné splnit podmínku minimální úrovně znalostí tím, že se prokáží znalosti jinak, zejména zkušeností v oboru a minimem čtyř let studia práva, což jsem jako podmínku splnil.
Akorát nastupuji do letadla směr Skotsko, a to, aniž bych byl už bezpodmínečně přijat.
Jinak šlo papírování dobře?
Celá příprava proběhla velmi rychle. O tom, že chci studovat v UK jsem se rozhodl zhruba 3 měsíce před začátkem svého studia. Původně jsem měl v plánu jen Erasmus, avšak po nějakém čase jsem přehodnotil své priority a uvědomil si, že studování postgraduálu mi dá mnohem více. Jelikož jsem se pro studium v UK rozhodl až takto na poslední chvíli, bylo nejprve potřeba zjistit, kde jsou ještě otevřené dveře. Dále se připravovaly podklady k přihlášce, zejména motivační a referenční dopisy, uzavření všech známek ve škole a shánění termínu pro vykonání IELTS zkoušky.
Rozhodl jsi se celkem pozdě. Jak jsi to stíhal?
Bylo potřeba jednat rychle a věřit svým rozhodnutím. Zároveň jsem si odmítal připustit, že by to nevyšlo. Samozřejmě, že jsem nebyl úplně iracionální, a tak jsem se hlásil i na jiné univerzity než na University of Dundee, ale pravdou je to, že jinam, než do Dundee jsem reálně nechtěl. Přihlášky na jiné univerzity byly spíše pro klid na duši lidí kolem mě než pro mě samotného. Jeden ze zásadních okamžiků, na který rád vzpomínám, je, když jsem přibližně týden před začátkem výuky volal své konzultantce z Czech-us, která mi s celým procesem pomáhala, s tím, že je vše odesláno, podáno a nyní budeme čekat na výsledky. Ona mi do telefonu popřála hodně štěstí a já jí odpověděl, že to vyjde a že akorát nastupuji do letadla směr Skotsko. Následně jsem strávil svůj první týden ve Skotsku (ubytován v Airbnb, protože bez statusu studenta jsem si nemohl shánět dlouhodobé studentské bydlení), kdy jsem každý den volal na studijní oddělení univerzity a každý den jsem se jich ptal, kdy už mě přijmou ke studiu. Po pěti dnech mi sdělili, že je vše v pořádku a já tak mohl začít studovat.
Poznal jsem něco, s čím jsem do té doby nepočítal, a to, že skotský přízvuk je děs.
Proč jsi se rozhodl zrovna pro pobřežní město Dundee na východě?
Tady hrálo roli hned několik faktorů. Prvním z nich byla samozřejmě místní univerzita, její hodnocení v žebříčku univerzit (resp. v žebříčku britských law schools, kde Dundee společně s univerzitou v Cambridge a Oxfordu obsadili první tři místa) a zda nabízí obor, který mě zajímá. Dalším faktorem bylo i samotné město, jeho velikost a poloha na mapě. Nicméně ze všech skotských univerzit jsem se hlásil pouze do Dundee, zbylé přihlášky totiž směřovaly do Anglie, proto rozhodující kritérium bylo právě to studijní.
Co přesně jsi vystudoval?
Vystudoval jsem postgraduální obor Law, Banking and Finance ohodnocený titulem LL.M. (Master of Laws). Při vybírání právního oboru je vždy potřeba zvážit jeho využitelnost i mimo zemi, ve které studujete, a to zejména pokud máte v úmyslu se po dokončení studia vrátit zpět do své mateřské země. Studium práva se totiž tradičně váže na zemi, ve které právě studujete. Můj plán však nebyl po promoci zůstat ve Velké Británii, nýbrž se vrátit zpět do Čech, a proto jsem vybíral z oborů, které mají určitý přeshraniční rozsah, hlavně pak z oborů, jejichž znalosti je možné využít v jakékoliv zemi.
Byl pro tebe jazyk bariérou?
Angličtina byla naštěstí to poslední, nad čím jsem jakožto možnou komplikací přemýšlel. Ovládám ji skoro už od mala, a tak jsem si alespoň před příletem do Skotska myslel, že to nebude žádná velká bariéra. První chvíle ve Skotsku mi ale velmi rychle otevřely oči, protože jsem poznal něco, s čím jsem do té doby nepočítal, a to, že skotský přízvuk je děs. Zároveň jsem nepočítal ani s tím, že „skotština“ je velmi ale velmi odlišná od té angličtiny, se kterou se běžně setkáváme v Čechách, popř. na internetu. Naštěstí, ostatně jako to je se vším, si člověk po chvíli zvykne a překážku ve formě skotské angličtiny dříve či později překoná. Nyní Skotům vcelku rozumím, ale i tak uznávám, že porozumět skotštině, zejména pak jejich slangu, není žádná sranda.
V porovnání studia ve Velké Británii a České republice často vede přístup učitelů. Jak si to vnímal ty?
Největší rozdíl je v míře samostudia. U nás se často vyučuje pomocí přednášek a na ně navazujících seminářů, většina látky se probere ve škole. Oproti tomu ve Velké Británii se vyučuje výhradně pomocí seminářů. Od studentů se tak očekává, že přípravu na jednotlivé semináře si zajistí sami v rámci samostudia. Na každý týden jsme tak vždy dostali seznam četby a otázek, které se budou při semináři do hloubky probírat. Zajímavá pak díky tomu byla i mentalita studentů – na semináře si skoro nikdo nedovolil přijít nepřipraven.
S takovým studiem asi nemáš moc volného času, co?
Přesně tak, každá volná chvíle byla svatá. Většina mých kamarádů, včetně mě, se pak věnovala hlavně sportu. Měl jsem příležitost stát se členem univerzitního klubu golfu, a tak pravidelně trénovat. Vyjma toho jsme se často scházeli na společné jídlo a jelikož Dundee je to nejslunečnější město v celém Skotsku, pořádali jsme často i pikniky. Když jsme čas od času měli volných dní více po sobě (ve Velké Británii mají státní svátek skoro každý druhý týden), tak jsme navštěvovali okolní města, hlavně pak St. Andrews, které bylo v podstatě za rohem.
Česká republika totiž není celý svět a až po roce stráveném v zahraničí jsem tuto informaci dokázal skutečně pochopit.
O nějakém part-time jobu tedy asi nemohla být řeč…
Práci jsem si tam nehledal. Stovky stránek textu, desítky kontrolních otázek a dny strávené v knihovně byla pravidelná týdenní příprava na výuku. Další úvazek ve formě práce se tak zdál jako nepředstavitelný. Samozřejmě, že když se chce, tak je možné současně zvládat studium i práci, nicméně ve výsledku se to vždy na něčem podepíše, a z toho, co jsem viděl, se to u studentů vždy podepsalo na jejich výsledcích ve škole. Já jsem však měl práci z Čech, díky čemuž jsem mohl pracovat z pohodlí domova a flexibilně si tak rozvrhnout čas na studium a na práci, nicméně i tak byla pro mě škola prioritou, a proto jsem nikdy nepracoval na úkor studia.
Za britské školy se ale platí nemalá částka. Jak jsi to tedy udělal s financemi?
Školné jsem pokryl celkem ze dvou zdrojů. Prvním bylo financování od SAAS (Student Awards Agency Scotland), která nabízí výhodné studentské půjčky nejen občanům Velké Británie, ale i občanům z Evropské Unie. Nicméně maximální výše tohoto způsobu financování je GBP 5.500, a proto jsem zbylou část školného hradil z vlastních zdrojů.
Ve Skotsku jsi po studiu nezůstal. Co tě vedlo zpátky do ČR?
Po dokončení University of Dundee jsem se vrátil s tím, že chci dokončit i své domácí studium, které jsem přerušil na Západočeské univerzitě v Plzni, kde jsem studoval magistra v právu. Aktuálně jsem v posledním ročníku právnické fakulty. Dále jsem zastáncem názoru, že čeští studenti by měli vycestovat do zahraničí, načerpat nové znalosti a zkušenosti, ale pak se zas vrátit zpět do Čech. My v Čechách totiž nutně potřebujeme právě ty lidi, kteří ví, jak to funguje i v jiných zemích a dokáží tím obohatit naši domácí kulturu, byznys, lidské hodnoty, ale i třeba to, jak se k sobě navzájem chováme. Bez takové zahraniční zkušenosti je pak velmi těžké se kriticky zamyslet nad našim domácím prostředím a rozeznat, co je dobré zachovat a co je na čase změnit. Česká republika totiž není celý svět a až po roce stráveném v zahraničí jsem tuto informaci dokázal skutečně pochopit.
Co ti Skotsko dalo a co vzalo?
Začnu asi tím, co mi Skotsko vzalo. Myslím si, že nic. Uvědomuji si, že to někomu může znít jako klišé, ale je to tak. Na celém svém pobytu ničeho nelituji, proto ani nedokážu říct, že bych tím něco ztratil. Oproti tomu toho, co jsem tím získal, je nespočet. Samostatnost, trpělivost, stress management, jak zvýšit vlastní produktivitu, jak využívat volný čas na maximum, to jsou jen některá pozitiva, které mi Skotsko přineslo. Mám-li se nad tím vším ohlédnout zpět a shrnout mou zkušenost do jedné věty, pak bych řekl, že to celé bylo jedno velké sebepoznání. Poznal jsem zejména čeho jsem schopný, čeho dokážu dosáhnout a v jakém časovém horizontu je toho možné docílit. Chtěl-li jsem se zlepšit ve studiu, využil jsem univerzitní knihovnu, kde je celá jedna třetina jejích zdrojů věnována právu. Chtěl-li jsem začít více sportovat, využil jsem místní sportoviště a fitness centrum. Chtěl-li jsem například hrát na hudební nástroj, využil jsem hudebního centra, kde jsou k zapůjčení různé hudební nástroje, a to včetně několika koncertních klavírů, na které jsem měl možnost hrát.
Lituješ zpětně, že jsi nešel studovat někam jinam?
Pokud bych měl možnost to celé prožít znovu, nezměnil bych snad ani jednu věc. Jet studovat do zahraničí bylo jedno z nezajímavějších a nejzásadnějších rozhodnutí, které jsem za poslední dobu udělal a dodnes z toho čerpám výhody. Celý plán vyšel na sto procent a já jsem tak dosáhl přesně toho, čeho jsem chtěl – studovat v zahraničí, studovat obor, který mě baví, hodně se při tom naučit a celé studium ukončit s nejlepším možným výsledkem.
