Netrpělivě jsme již potřetí očekávali odpověď na naši žádost o víza do Kanady, abychom se tam s přítelem vydali na vlastní pěst. Když se to konečně podařilo a my ruku v ruce přistáli v Calgary, sehnat práci bylo těžší, než jsme čekali. Odměnou nám ale byly krásy národních parků, výšlap na prvním sněhu i ikonická Alaska Highway.
Do Kanady na vlastní pěst
O Working Holiday víza do Kanady jsem žádala od roku 2016 celkem 3x. V lednu 2018 jsem s bušícím srdcem a malou dušičkou otevírala email a tolik očekávaný POE (port of entry letter) byl konečně tam.
Naše ideály se začaly rozpadat a stav účtu propadat.
Po přečtení mnoha zkušeností od lidí, co si hledali práci až na místě, a hlavně kvůli vlastní mylné představě, že jsem přece několik let žila a pracovala v zahraničí, jsme se rozhodli s tehdejším přítelem vyjet na vlastní pěst.
A tak jsme v květnu 2018 ruku v ruce přistáli v Calgary, kde jsme měli domluvené bydlení. Dali jsme si pár lenošných dnů – dyť je to přece tak lehký obejít si město a večer budeme odcházet s prací v kapse 😀 Omyl. Naše ideály se začaly rozpadat a stav účtu propadat.
Shánění práce
Sehnat práci nám trvalo dokonce celý měsíc. Většina oslovených zaměstnavatelů ani neodepsala a pár se jich nikdy neozvalo po tzv. trial shiftu (zkušební směně). Nakonec jsem v Kanadě odstartovala svou kariéru v kavárně v nemocnici a přítel získal svůj „dream job“ jako kuchař ve dvou restauracích – sice bez předchozích zkušeností, ovšem se značným zapálením pro vaření.
Jedinou možností, jak přežít zimu a nezbláznit se, je prostě začít něco dělat. Běžkování jsem propadla hned po prvním dni a prakticky jsem pak nedělala nic jiného.
Náš roadtrip
Calgary bylo pro holku z Moravy přece jen velké sousto, a tak jsme se rozhodli v září vyrazit na roadtrip. Původní plán zněl jasně. Alberta, Britská Kolumbie, podívat se na polární záři na Yukonu a po cestě najít hezké místečko, kde „přežijeme zimu“.
Jenže jednou takhle večer jsme se u skleničky vína podívali na mapu Kanady, co je vlastně na tom Yukonu za města. Rozklikli jsme si mapu Whitehorse, hlavního města tohoto spolkového teritoria, a hele! – McDonald’s, Tim Horton’s, Starbucks, pár (možná dva páry) restaurací, Superstore, Walmart, bazén, sauna, tma a zima. Tak jo! Prodáno!
Jen co jsme narvali auto po střechu a na střechu k prasknutí, vydali jsme se na cestu a začalo sněžit. A sníh a zima už nás doprovázela až na sever.
Krásy Kanady
Cestou jsme měli tu čest vidět krásy národních parků Kananaskis a Banff v Albertě. Strávili jsme pár dní mezi Invermere a Goldnem v Britské Kolumbii, kde je resort Panorama. Vyšlápli si na prvním sněhu v Revelstoke. Ohřáli se v Kelowně. Zmokli ve Vancouveru (čti spíše Raincouver). A pak už jsme se pomalu, ale jistě vydávali nepřipraveni na sever.
Ikonická Alaska Highway nás přivítala podzimními barvami a jedním autem v protisměru za hodinu. Zahřáli jsme se v přírodních termálních pramenech Liard Hot Springs a pár dní se neplánovaně zdrželi ve Watson Lake.
Whitehorse – Yuokon
A byli jsme na místě. Whitehorse. „Yukon Larger Than Life“. Mezi místními The Yukon! Tam to bylo úplně jiné. Práci jsme měli už po hodině brouzdání městem. Ale problémem se stalo pro změnu ubytování.
Pokračovala jsem v rozjeté kariéře v jedné z pěti kaváren. Vlastnila ji Cindy, které v těle kolovala anglická krev, takže o nudu nouze nebyla. A krom jedné Mexičanky tam byl ryze „kanadský tým“.
Jezdili jsme do hor, přespávali v chatkách, běžkovali na zamrzlém jezeře, zkoušeli ice-fishing, pozorovali polární záře a udělali si pár výletů na Aljašku.
Někdy mi připadalo, že se tam zastavil čas. První po otevření byla v kavárně už 12 let stejná partička starších dobře naladěných chlápků, co si dávali každej den na chlup to stejný k jídlu a pití. Za okny poletoval sníh a rozednívat se začalo po 10. ráno. Už v říjnu člověk čelí teplotám -20°C. Našinec na tohle absolutně nepřipraven. Já vím, říkali, že je tam tma a zima. Ale tohle? Dyť je tu zima už teď a ta tma!?!
Pravá kanadská zima
Jedinou možností, jak přežít zimu a nezbláznit se, je prostě začít něco dělat. A tak si mě pod taktovku vzal Rudy, bývalý olympijský trenér běžkování, rodák z Brna, co emigroval v roce 1968 a od roku 1969 žije ve Whitehorse.
Běžkování jsem propadla hned po prvním dni a prakticky jsem pak nedělala nic jiného. Měla jsem kolem sebe skvělou mezinárodní partu, družila se s místními a seznámila se s pár skvělými Čechy. Jezdili jsme do hor, přespávali v chatkách, běžkovali na zamrzlém jezeře, zkoušeli ice-fishing, pozorovali polární záře a udělali si pár výletů na Aljašku. Prostě pravá kanadská zima, jak se sluší a patří.
Návrat domů
Bohužel mi v práci nevyšel „sponsorship“, a tak jsem se v květnu 2019 vrátila zpět do České republiky. Sama za sebe můžu Kanadu jen doporučit a těm, co se chtějí vyhnout podobným patáliím, radím obrátit se pro jistotu na agenturu Czech-us.
Autorkou textu je: Iveta Michlíčková
