Aleš Benáček (24) studuje na Sheffield Hallam University v Anglii magisterský obor, který byste u nás těžko hledali – Wealth management. Jak studium, které je odnoží finančního poradenství a správou investic vypadá? Co by studenti měli se svými penězi dělat? To vše se dozvíš v rozhovoru s Alešem, který se financím intenzivně věnuje přes pět let a pro kterého je nejlepší investice právě vzdělání.
Aleši, můžeš trochu přiblížit, co takový wealth manager dělá?
Wealth manager se specializuje na lidi, kteří mají peníze a nemají pocit, že by se o ně dokázali dostatečně dobře postarat. Takoví lidé si pozvou wealth managera, který se jim na to podívá. Obvykle se to ale točí okolo ochrany stávajícího majetku před inflací a jinými vlivy, získání stálého příjmu z majetku nebo jeho růstu.
To zní jako pozice, která bude během, ale i po koronaviru velmi žádaná…
Je to tak. Já jsem se finančnímu poradenství věnoval v ČR asi pět let a teď se tím zabývám na dálku. Momentálně řeším dva takové extrémy – buď vystrašené klienty nebo klienty, kteří současnou situaci vnímají jako příležitost. Je to teď divoké období a nikdo z nás nemá křišťálovou kouli.
Co tě vedlo k tomu studovat v Anglii, konkrétně na Sheffield Hallam University?
Vedl mě k tomu můj profesionální background. Tak nějak jsem cítil, že bych si rád dal pohov, abych měl čas se rozhlédnout, a tohle mi přišlo jako zajímavá výzva. Tenhle konkrétní obor se ale v ČR studovat nedá, a po světě velmi málo. U nás se finanční prostředí nějakým způsobem vyvíjí, a to je jedna z věcí, ve které je západ trochu napřed. Hodně mě lákala ta možnost získat přehled o tom, jak se to dělá ve Velké Británii. Navíc je studium vedené lidmi, kteří mají profesionální zkušenost z oboru, a to považuji za velkou výhodu.
Wealth management je taková vyšší dívčí odnož finančního poradenství.
Jak se liší anglický přístup ke studiu od přístupu v České republice?
Obecně je tady minimum testů a zkoušek. Většina předmětů je uzavřena a hodnocena formou psaných reportů, esejí a úkolů a za mě je tohle fantastická věc. Byl jsem zvyklý kvůli testům do sebe dostat velké množství informací, které po třech dnech začaly odcházet. Tady je to jiné v tom, že člověk má čas nastudovat si širší množství zdrojů a má tak možnost se skvěle zorientovat v tématu. Přináší to velkou zodpovědnost na studenta a jeho samostudium. Považuji to za daleko efektivnější a nevěděl jsem, že takovýmto způsobem se dá učit. Taky důraz na kritické myšlení je tu silnější.
Nenabádá spousta volnosti naopak k nicnedělání?
Je pravda, že na tohle je to náročné, ale můžeš to vzít jako výzvu. Já jsem byl už dřív zvyklý si svůj čas strukturovat.
Zajímalo by mě, jak ses zvládl ‚prokousat‘ celým procesem přihlašování?
Z firmy Czech-us jsem celou dobu komunikoval s úžasnou Sabinou Feldmannovou, která mě celým procesem provedla po jednotlivých krocích a vše jsme spolu konzultovali. Vysvětlila mi, co celý proces obsahuje a co je třeba zařídit. Sabina potom komunikovala se samotnou univerzitou. Její pomoc zorientovat se v procesu byla nejzásadnější. Konkrétně pro přijetí na školu byly vypsané tři kategorie a bylo nutné splnit jen jednu. Doložitelná profesní zkušenost, určitá úroveň akademických výsledků a kombinace profesně-akademické reference. Snažil jsem se doložit co šlo a myslel jsem si, že ten proces bude hodně drsný. Splnil jsem nakonec všechny tyto kategorie. Co se týče angličtiny, požadovali IELTS s průměrem 6.0, což myslím, odpovídá úrovni B2.
Musí být lidí wealthy (bohatí) na to, aby si jim spravoval finance jako wealthy manager?
Ne, protože wealth management je taková vyšší dívčí odnož finančního poradenství. Zabývám se tak lidmi, kteří jsou i příjmově níž. Není to rozhodující a není ani nutné mít jen bohaté klienty. Ba naopak, mladý člověk, který má nějakou perspektivu, nebo chuť s tím pracovat, bývá daleko lepší klient.
Je důležité si peníze „onálepkovat“. Pokud si vynahradíme peníze bokem na jídlo, jsme méně náchylní je utratit třeba za oblečení.
Brainstorm čtou zejména mladí lidé a studenti. Co bys jim doporučil ohledně efektivního hospodaření s penězi?
Nejefektivnější pro správu financí nejsou znalosti jako rozdíl mezi akcií a bitcoinem a do čeho peníze investovat. Paradoxně to je v jednoduchých věcech, jako je budgeting a správa toho, kolik peněz přijde a odejde. A za co odcházejí. To jsou právě takové babičkovské rady – pomyslný systém obálek, kam si odkládat, kolik utratím za jídlo, oblečení, nájem. Vědecky je to podloženo systémem mentálního účetnictví, který máme v hlavě – pokud si vynahradíme peníze bokem na jídlo, jsme méně náchylní je utratit třeba za oblečení. Když mi ale na účtě sedí balík nespecifikovaných peněz, říká si o utrácení. Proto je důležité si peníze „onálepkovat“. Zároveň, finanční well-being souvisí, jak s příjmy, tak výdaji. Zatímco příjmy obvykle trvá nějakou dobu ovlivnit, s výdaji se dá pracovat hned.
Někteří mladí jsou dnes velmi dychtiví do investic a zhodnocování peněz. Jsi pro to, aby i studenti investovali nebo by se měli nejdřív soustředit na studium?
Já doporučuji hlavně neutrácet. Tyto jednoduché věci, které jsem zmiňoval a které nesouvisí s masivním zhodnocením, můžou člověku přinést daleko více. Pokud se bavíme o investicích, vždy závisí na situaci studenta. Já doporučuji, aby si studenti nejdříve nějaké peníze odložili bokem, jako krátkodobou rezervu pro případ průšvihu. U mladého člověka je navíc potřeba investovat hlavně do sebe. Zaplatit si nějaké vzdělání nebo kurzy. Cokoli, co člověka rozvíjí, ať už profesně nebo lidsky. Když je pak schopen vybudovat si nějaký příjem, je na čase myslet na nějaké dlouhodobější cíle a ty peníze začít investovat. Je to odstupňované a vždy je čas na něco specifického.
Jaké máš plány do budoucna?
Chci se vrátit ke svému původnímu povolání – do poradenské kanceláře a dovézt si tam něco, co jsem tady posbíral. Poradenství je můj srdíčkový obor. Miluji, jak ten konzultantský, tak lehce terapeutický přístup k financím. To je něco, co bych chtěl dál budovat a o co se tady v Sheffieldu cítím být obohacen. Z mé zkušenosti v ČR finanční poradce dělá za klienta rozhodnutí, což by neměl. Měl by být spíše v pozici průvodce a odkrývat různé možnosti. Anglický přístup je ale od českého rozdílný. Studium v Anglii je pro mě proto potvrzení toho, že směr, kterým jsem chtěl jít, je správný.
