Přes peklo až do Kanady
Po úspěšné maturitě uvažovala Táňa o cestě do Států, kde by pracovala jako au-pair. Mělo to jen jeden háček, její partner Kuba toužil zůstat v Česku a studovat. Po tříapůlročním vztahu se ale nechtěli rozdělit, a proto vymysleli plán B: odjet do zahraničí spolu. Poté, co nedostali víza na Nový Zéland, zvolili za svůj nový domov Kanadu.
Bylo to peklo, ale stálo za to.
„Na první školu v Kanadě, kam jsme se hlásili, nás nevzali. Pak ale vyšla Ilac College ve Vancouveru a začalo papírování. Aby vás do Kanady pustili, musíte mít na účtu asi 170 tisíc korun. Museli jsme proto hodně pracovat, vytisknout spoustu potvrzení, zajet si do Vídně na otisky prstů a spoustu dalšího,“ popisuje složité přípravy Táňa. V prosinci už měl sice mladý pár zaplacené školné i letenky, ale stále ještě čekal na víza. Naštěstí je oba krátce před odletem dostali. „Bylo to peklo, ale stálo za to,“ dodává Kuba.
Zvlášť obtížné bylo sehnat hned po odmaturování potřebné peníze. Kuba využil své stavební pojištění a Táně nabídl dědeček půjčku. Oba si však našli brigádu a odpracovali před odjezdem skoro osm měsíců. Na požadovanou jistinu to ale nestačilo. „Poprosili jsme tenkrát všechny členy rodiny, aby nám poslali co nejvíce peněz. Pak jsme si nechali vyjet výpis a postupně vše poslali zpět,“ vysvětluje Kuba, jak nakonec vysněnou částku získali. Menší problém pak představovaly přijímací zkoušky, které se skládaly pouze z písemného a ústního testu z angličtiny. „Skype pohovor byl spíš takový pokec, aby ve škole věděli, že rozumíme alespoň na základní úrovni,“ doplňuje Táňa.
Škola hrou. Nebo hra na školu?
Studovat začala Táňa s Kubou dvouletý program Sales and Marketing na začátku ledna. Po zvládnutí prvního ročníku je čeká praktická část, ve které si odpracují osm set hodin v oboru. Po dokončení studia se z nich ale nestanou bakaláři. Ilac College je totiž soukromá škola, kterou nelze přirovnat k české univerzitě. Proto také studium na ní vypadá poměrně jinak. „Učíme se od šesti do deseti večer, každé pondělí až čtvrtek. Sice jsme pak unavení a těžko se nám vnímá, ale na druhou stranu můžeme dopoledne pracovat,“ míní Táňa. Na víza mají povoleno až dvacet hodin práce týdně, o prázdninách čtyřicet. Jakmile ale přestanou v Kanadě studovat, musí opustit i své zaměstnání.
Nesedíme a neposloucháme, ale o předmětu si prakticky povídáme.
Tím ale rozdílnosti vzdělání v Kanadě od toho v Česku nekončí. Semestr trvá devět týdnů a vyučují se v něm dva předměty. Třídy jsou malé a vedené interaktivně, denně se také využívají elektrické učebnice. „Vůbec to není jako vysoká škola u nás. Nesedíme a neposloucháme, ale prakticky si o předmětu povídáme,“ vypráví nadšeně Kuba. Pro úspěšné ukončení semestru musí studenti nasbírat sedmdesát bodů, které získají splněním projektů, jakým může být například vytvoření reklamní kampaně.
Dále stačí zvládnutí menších úkolů, závěrečného testu a splnění docházky. Zkoušky však považuje mladý pár za divadlo. „Bereme to tak, že nás kvůli placenému studiu nechají učitelé projít. Před testem nám často říkají otázky i odpovědi a během něho nás pak nechají si radit. Pro nás je to trochu demotivační, ale člověk se toho může i tak spoustu naučit,“ míní Táňa.
Trochu jiné ceny
Předtím, než se usadí v lavicích, chodí oba studenti vydělávat. Kuba umývá nádobí v restauraci a Táňa dělá na recepci v luxusním kadeřnictví. Práce se jim sháněla mnohem lépe přes známé než inzeráty. Podobnou cestou si ve Vancouveru našli i svůj druhý byt. První měsíce pobytu strávili s hostitelskou rodinou, která jim pomohla zařídit vše potřebné. Do školy však museli skoro hodinu a půl dojíždět.
Na hodinu si tu vyděláváme asi tři sta korun.
„Přestěhovali jsme se do centra, a protože jsme dva, mohli jsme si dovolit pronajmout byt jenom pro sebe. Je super, že pracujeme jen na částečný úvazek, ale i tak se uživíme,“ usmívá se Kuba. S financemi se však museli prát ve chvíli, kdy splatili školné. Soukromé univerzity jsou sice v Kanadě levnější než ty státní, přesto je dva roky studia stály přibližně 180 tisíc korun. Diplom má také menší váhu než ten ze školy zřizované státem. „Částka zní sice hrozně, ale jakmile najdete práci, už to tak strašné není. Na hodinu tu vyděláváme přibližně tři sta korun,“ uznává Kuba.
Město plné barev
Nedostatek peněz pár z Pardubic vidí jako jedno z mála negativ na pobytu v Kanadě. Ve Vancouveru jsou navíc nájmy či pojištění dost drahé, ale platy naopak nižší. Z ostatních měst navíc přichází hodně bezdomovců, láká je totiž teplejší prostředí. „Jednou jsem v práci vynášel odpadky a potkal jsem chlapa, který si přede mnou podvazoval ruku, aby si mohl dát drogy,“ vypráví Kuba. Dodává však, že jsou tito lidé většinou neškodní.
Všem je tu jedno, jaké máte náboženství, rasu nebo orientaci.
Na svém novém domově si Táňa s Kubou chválí především krásnou přírodu a moře. Obdivují ale také místní multikulturalitu a otevřenost. „Po příjezdu jsem zažil kulturní šok, najednou jsem byl kvůli své pleti v menšině. Všichni jsou tu ale tak milí a je jim jedno, jaké má kdo náboženství, rasu nebo orientaci, že jsem si brzo zvykl,“ míní Kuba. I když jsou oba studenti se svým rozhodnutím odjet studovat za české hranice víc než spokojení, už teď přemýšlí, kam vyrazí dál. A rozhodně se nehodlají rozdělit. „Neměnila bych. Když cestujete a bydlíte v páru, je to o dost jednodušší. Já jsem navíc ráda, že se s někým můžu bavit česky. A když mě začne Kuba štvát? Tak se ho v půlce zbavím…“ vtipkuje se smíchem Táňa.
