Nebýt dost dobrá
Z jakého důvodu si myslíš, že jsi k sobě měla odjakživa tak negativní přístup? Mohla za to výchova, tvoje psychika nebo vliv společnosti?
Vyrůstala jsem bez táty, a to s pocitem, že mě vlastně nechtěl. Potom přišla puberta, kdy jsem začala na střední schytávat blbé poznámky a vše se začalo nabalovat. Nakonec se k tomu přidaly sociální sítě. Řekla bych, že těch tlaků bylo víc najednou a tím, že jsem nikdy neměla zdravé sebevědomí, se to všechno sešlo dohromady.
Viděla jsi podobné starosti i u kamarádek, nebo ti přišlo, že ony problémy se sebeláskou nemají?
Samozřejmě jsem si myslela, že to mají všichni kromě mě vyřešené. Až když mi kamarádky dávaly zpětnou vazbu na můj projekt, zjistila jsem, že se s tím také potýkaly. Nikdo se o tom nebaví a všichni se tváří, že jsou cool, ale perou se s tím uvnitř.
Poznal na tobě někdo během dospívání, že máš takové potíže?
Doma se o tom se mnou nikdo nebavil a ani se nezeptal. Ve škole jsem měla hodně dobrou kamarádku, která si přála být modelkou. Neměla ale na modeling typickou kostru, a tak pořád držela diety. S ní jsem se o tom hodně bavila, v podstatě jsme se ve svých názorech navzájem podporovaly. Paradoxně jsem v ní viděla vzor. Pak jsme ale obě pochopily, že tudy cesta nevede. Dnes se živí jako plus size modelka a je úspěšná taková, jaká je.
Zjistila jsem, že nemám skoro žádné kamarády a přítel mě ponižuje.
Ovlivňoval tvůj pohled na sebe samu i vztahy s ostatními?
Určitě. Ve skupině více lidí jsem se bála něco říct, aby to nebylo trapné. Nerada jsem taky chodila na různé sportovní akce se spolužáky, protože jsem si myslela, že jsem v nich hrozně špatná. Všechny tyhle problémy totiž nejsou jenom o tom, že si holka myslí, že není dost hezká. Má celkově pocit, že není dost dobrá.
Co bylo tou poslední kapkou, po které sis řekla, že musíš něco změnit?
Když jsem se rozešla se svým přítelem, se kterým jsem žila v Austrálii. Vždy jsem tušila, že je trochu žárlivý a majetnický, ale měli jsme se hezky, a tak se tolik neprojevoval. Najednou jsem ale zjistila, že nemám skoro žádné kamarády a můj přítel mě vlastně ponižuje. Že jsem ve vztahu s někým, kdo je na mě sprostý a neváží si mě. Bylo mi ale jasné, že jsem se do něj dostala proto, že se za sebe neumím postavit. To, jak se ke mně choval, byla jeho chyba, ale ta největší byla na mé straně – protože jsem mu to dovolila.
Nedošlo mi, že i hubené holky bývají často šikanovány.
Jak přesně ses od založení projektu změnila?
Hrozně moc. Od té doby, co jsem se naučila si vážit sama sebe, už ostatním nedovolím, aby se ke mně chovali jako můj bývalý. Když něco chci, nebojím se oslovit někoho, kdo mi s tím pomůže. Pokud jde o stravu a sport, nedělám to kvůli ostatním, ale kvůli sobě. A je mi jedno, co si kdo myslí.
Jak vypadá zpětná vazba, kterou dostáváš?
Nejčastěji mi holky píšou ohledně toho, jak jim pomáhá moje knížka Bez filtru. Motivuje je k tomu, aby ukončily toxické vztahy, začaly si víc věřit a třeba odjely do zahraničí. Často také přestávají blbnout s dietami a uvědomí si, že jim za to zdraví nestojí. Kritiku jsem dostávala spíše ze začátku, kdy jsem hodně podporovala holky, které jsou víc při těle. Nedošlo mi, že naopak existují i ty hubené, co naopak nemůžou přibrat a jsou za to šikanované.
Instagram: Svět plný srdíček
Když mluvíš o tom, jak Instagram funguje, z jakých informacích vycházíš? Z vlastní zkušenosti?
Dělala jsem vlastní dotazník, který jsem zahrnula do knížky. Vyplnilo ho přes pět tisíc holek. Což je poměrně velké číslo, protože například značka Dove, která podobný průzkum organizovala, tolik respondentů ani neměla. Taky se dívám kolem sebe a dostávám hodně zpětné vazby o tom, co se komu stalo.
Přijde ti, že se nenávistně napadají opačná pohlaví, nebo se holky naopak pomlouvají spíše navzájem?
Když už se někdo uráží, tak jsou to holky. Což je úplně šílené. Měly bychom se podporovat, ne shazovat. Asi je to tím, že v sobě vidíme konkurenci nebo si závidíme.
Kdybych všem řekla, ať si Instagram smažou, ničemu bych nepomohla.
Ve svých příspěvcích se zaměřuješ na to, jak si lidé neuvědomují nereálnost Instagramu. I když tomu tak pravděpodobně je, nemyslíš si, že je možné, že to uživatelé stránky ví, ale přesto tuhle falešnou realitu, ke které vzhlíží, přijímají?
Většinou potkáš dvě skupiny lidí. První, která chce mít hezký Instagram a prezentovat se ostatním. A pak druhou, která si přeje jen najít inspiraci. Obě ale přidávají fotky a čekají na srdíčka. Což je symbol lásky, a tak máme pocit, že čím více jich máme, tím jsme oblíbenější. Vědecky se dokázalo, že tahle funkce vyplavuje hormon dopamin, který se objevuje například při gamblerství. Postupně se začneme srovnávat s těmi nejbohatšími nebo s těmi, co se Instagramem živí a tráví u něj veškerý volný čas. Navíc, když aplikaci vypneme, zjistíme, že najednou nejsme v obraze. Mám kamarády, kteří jsou schopní mi měsíc neodepsat na zprávu, ale na Instagramu zatím sdílí svůj život s tisíci lidmi.
Nenapadlo tě někdy, že by řešením bylo Instagram naprosto bojkotovat?
Určitě ano. Problém je, že Instagram není jenom špatný. Existují tam skvělé komunity o cestování, podnikání, ochraně přírody i různých onemocněních. Kdyby se vše vyplo, zůstanou tito lidé sami a nebudou mít nikoho, s kým by se spojili. Důležité je si najít balanc. Kdybych všem řekla, ať si Instagram smažou, nikomu bych nepomohla. Je potřeba se ale učit, co vše Instagram způsobuje a že ne všechny fotky představují realitu.
Pokud online svět převažuje nad tím offline, je někde chyba.
Máš pocit, že by tahle edukace měla být zodpovědností i různých influencerů?
Samotní konzumenti jsou pravděpodobně ti, co by se měli zamyslet nad tím, jak s aplikací zacházejí. Protože regulace ze strany státu nebo vlastníků sítí rozhodně nehrozí. Existují i různé akce jako Offline Day, které k chápání vlivu sítí napomáhají. Sama mám nápady na různé semináře nebo setkání, při kterých by účastníci nechali telefony doma. Protože pokud online svět převažuje nad tím offline, je někde chyba.
Instagram je celosvětová platforma, která propojuje rozdílné kultury. Myslíš si, že se nějak liší, jak se na sebe mladí dnešního světa v jednotlivých zemích dívají?
Mentalita je všude úplně jiná. Ale problémy, které Instagram způsobuje, jsou celosvětové téma. Mám pocit, že v Austrálii, kde jsem žila pět let, na sebe byli lidé hodnější. Navzájem se podporují a pomáhají si. Na druhou stranu byl této oblasti největší výskyt plastických operací u mladých holek. Kdybych to měla porovnat, tak tady v Čechách jsou na sebe lidé víc zlí, mají tendenci si závidět a pomlouvat se.
Tematika Instagramu a problémů, které způsobuje, se ale začíná pomalu měnit. Myslíš si, že už jednou nebude potřeba bojovat za „normální“ holky?
Každá holka si těmi problémovými fázemi postupně prochází, a to především v pubertě. Až se z toho jednou dostane a najde si svou hodnotu. Ale já za ně nebojuju. Spíš se je snažím podporovat. A to bude potřeba vždycky.
