„Jestli ve vás vaše sny nevzbuzují strach, pravděpodobně nejsou příliš velké.” Jmenuji se Stelina a tohle životní motto mě dostalo až na práva na Oxfordu. Přitom ještě v šestnácti letech jsem propadala z fyziky a chemie a nikdo moc nevěřil, že se vůbec na nějakou vysokou školu dostanu.
Abych byla upřímná, vždycky jsem věřila, že jsem schopná, že mám velký potenciál a že když budu chtít, dokážu velké věci. Ovšem vyrůstala jsem v prostředí, které mě nikdy nemotivovalo k tomu, abych pracovala tvrdě, ani mě nijak neinspirovalo, abych se snažila o lepší výsledky. Když mi bylo šestnáct, byla jsem podprůměrná studentka, obézní, postrádající jakýkoliv životní entuziasmus a neochotná cokoliv na tom všem v blízké budoucnosti změnit. Paradoxně právě tehdy jsem udělala to nejlepší rozhodnutí v mém dosavadním životě: pochopila jsem, že v takovém prostředí nemůžu nikdy rozvinout svůj potenciál, a rozhodla jsem se odjet z Řecka a začít studium na University of Kent v Anglii.
Můj dlouhodobý cíl byl stát se daňovou právničkou, ale jakožto podprůměrné studentce mi to přišlo prostě nereálné. Daňový právník potřebuje znalost z oblasti financí a zároveň právní povědomí, takže mi bylo jasné, že mě čeká studium dvou různých oborů zároveň. Protože moje angličtina v té době byla dost bídná, rozhodla jsem se začít studiem ekonomie, jelikož tam byly důležitější moje vědomosti z oblasti matematiky, a naopak právo, na které jsem potřebovala mnohem lepší angličtinu, jsem si nechala na později. Podání přihlášek probíhalo přes systém UCAS, a protože jsem byla líná si všechno zjišťovat sama, zašla jsem do agentury, která se specializovala na pomoc studentům s přihláškami na zahraniční univerzity. Ukázalo se, že to byla skvělá volba, protože mi poradili nejen s vyplněním přihlášky a zpracováním všech potřebných dokumentů, ale pomohli mi také uvědomit si, kdo vlastně jsem a co od života očekávám.
Správná rozhodnutí nejsou vždy ta nejlehčí
O rok později už jsem byla studentkou ekonomie na University of Kent, vážila 110 kilo, poprvé bydlela sama a cítila se totálně ztracená. Naštěstí je přesně na tohle britský vysokoškolský systém připraven, jelikož stejné pocity má asi 90 % všech studentů, kteří jsou poprvé pryč z domova a bez podpory rodiny či přátel. Proto bývá první rok studia na britských univerzitách jednodušší, nehledě na to, o jak moc prestižní školu se jedná.
I přesto jsem ale v prvním ročníku málem propadla. Uvolněná atmosféra a nepříliš nabitý rozvrh mi umožnily, abych se víc věnovala basketbalu — sportu, který jsem vždycky milovala, ale nikdy jsem ho nedělala závodně. Naštěstí se mi povedlo zkoušky na poslední chvíli zachránit, já postoupila do druháku a navíc jsem se ještě dostala do školního basketového týmu. Právě tehdy jsem poprvé pocítila ten tlak od ostatních, kteří na mě záviseli. A tak jsem se rozhodla pro radikální změnu. Když jsem na Kent nastupovala, měla jsem 110 kilo, ve druháku se mi podařilo zhubnout na 64 kg. Typická britská „kuchyně” tomu dost napomohla – jednoduše se to nedalo jíst, a tak jsem se zaměřila na sport, zdravé jídlo a obecně lepší životosprávu.
Víra v sebe sama je rozhodující
Ve třetím ročníku už jsem se cítila sebejistě, měla pod kontrolou své tělo i mysl a život držela pevně v rukou. Všechno jsem měla perfektně naplánované do poslední minuty, což mi umožňovalo mít skvělé výsledky jak ve škole, tak ve sportu. Tenhle rok byl rozhodně nejnáročnější, ale já už v té době měla v hlavě konečně všechno srovnané, přestala jsem prokrastinovat a využívala tak čas na studium efektivně. Nikdo vám nepomůže se změnit, změna musí vždycky vycházet z vás samotných. Z víry v sebe sama a ve splnění vašich snů. Vždycky jsem byla toho názoru, že pokud o svých snech dokážete snít, máte z poloviny vyhráno.
Po absolvování University of Kent jsem se cítila silnější a připravená na studium práv. Na Oxford jsem si ale pořád ještě nevěřila. Teď když nad tím přemýšlím, měla jsem si podat přihlášku už tehdy. Proto je víra v sebe sama zásadní. Nicméně můj osobní život byl tehdy dost problematický a neumožňoval by mi plně se soustředit na tak náročnou univerzitu. Někdy se prostě člověk musí nejdřív distancovat od lidí, kteří vás brzdí, a obklopit se těmi, kteří vás podpoří a pomohou vám stát se lepším člověkem. Abyste se dostali na nejlepší univerzitu světa, každá část vašeho života musí být v rovnováze, jinak je velmi těžké soustředit se na dosažení takového cíle.
A tak jsem zase odeslala přihlášku přes UCAS systém a byla přijata na všech 5 univerzit, které jsem si vybrala. Nakonec jsem zvolila City, University of London, a to kvůli lokaci. Více než umístění univerzity v žebříčcích mě tehdy zajímala možnost získání kvalitní pracovní zkušenosti. Díky tomu, že jsem tehdy aktivně hrála basketbal, jsem si poměrně rychle zvykla na nové prostředí – v basketbalu když člověk přijde do nového týmu, je to, jako byste přišli do nové rodiny. Dost mi pomohlo mi i to, že jsem zvládla shodit tolik kilogramů během mého prvního bakalářského studia a že jsem nakonec svůj akademický život otočila o 180 stupňů. Cítila jsem se neporazitelná. Během svého druhého bakalářského studia jsem byla hodně organizovaná, vše jsem měla do posledního detailu naplánované, věděla jsem, co mám na kdy mít připravené, věřila jsem si, odstřihla jsem se od lidí, kteří mě zdržovali, a cítila, že přišel ten pravý čas na Oxford.
Přihláška na Oxford byla oříšek
Přihláška na oxfordská práva byl zatím ten nejtěžší text, který jsem v životě musela napsat. Akademické požadavky, reference a ostatní části přihlášky jsem měla zkompletované za den, ovšem Personal Statement jsem tvořila celý měsíc.
Základní předpoklad pro motivační dopis, který vás dostane na Oxford, je jeho jedinečnost. To, že napíšete, že chcete studovat práva, protože spravedlnost je ve společnosti potřeba, je k ničemu. Abyste je přesvědčili, musíte si velmi dobře nastudovat program, na který se hlásíte, a uvědomit si vaši opravdovou motivaci. A hlavně musíte sami věřit, že si místo na nejlepší univerzitě na světě zasloužíte, z vašeho textu tohle musí být cítit. Nebuďte arogantní, ale dopodrobna rozveďte všechny vaše úspěchy.
U interview mějte na paměti, že si vás pozvali, protože vám chtějí dát šanci. Na jejich otázky neodpovídejte prvoplánově, vždycky si dejte chvíli na to, abyste si odpověď promysleli. Váš Personal Statement musíte znát zpaměti. A jestli jste si ho přikrášlili něčím, co není tak úplně pravda, vězte, že na to stejně přijdou. Zachovejte chladnou hlavu, buďte pozitivní a i kdybyste neuspěli, můžete to přece zkusit znovu. Po šesti měsících čekání na rozhodnutí jsem dostala dopis o přijetí a celá ta náročná práce se vyplatila.
Studium na Oxfordu není zadarmo
Finanční stránka studia na Oxfordu je něco, co nemůžu úplně opomenout. Nechtěla jsem žádat rodiče o další peníze, takže už v prvním ročníku mého druhého bakaláře jsem si našla práci na plný úvazek. Ke konci posledního ročníku jsem už jela ne na sto, ale na dvě stě procent. Pracovala, trénovala a studovala jsem snad nepřetržitě. Do práce jsem si brala učebnice a o obědových pauzách odevzdávala eseje. I přes to jsem ale nevydělávala tolik, abych si kromě školného mohla pokrýt ještě i životní náklady.
Proto jsem se rozhodla ucházet se o jedno z nejprestižnějších stipendií starosty města Londýna. Abych to zkrátila, stipendium mi bylo přiznáno a já měla studium na Oxfordu plně pokryté. Musím ale říct, že Velká Británie má neobyčejně propracovaný systém financování studia ve formě studentských půjček a akademických stipendií, a taky je tu spousta nabídek brigád, které vám často zprostředkují samotné univerzity.
S basketbbalovým týmem jsem procestovala celý svět
Před nástupem na magisterské studium daňového práva na Oxfordu jsem potřebovala pořádný odpočinek. Byla jsem přepracovaná, což bylo jasné jak mému okolí, tak i mně samotné. Musím říct, že z dlouhodobého hlediska je kvalitní odpočinek stejně důležitý jako tvrdá práce. Hned po dovolené jsem zkontaktovala ženský basketbalový tým na Oxfordu s tím, že chci být jeho součástí, a to jak v sezóně, tak i v rámci historického univerzitního týmu, který soutěží proti Cambridge. Holky mě bez problému mě přijaly a s nimi jsem pak procestovala celý svět.
Na začátku sezóny jsme byly v Číně, kde se o nás starali jako o profesionální sportovce, měly jsme pětihvězdičkové ubytování i vlastní asistenty. Ve druhém semestru jsme jely do Cambridge a Newcastlu vždy na víkend a veškeré naše náklady nám byly proplaceny. V posledním semestru jsme letěly do New Yorku, kde jsme se potkaly s kongresmanem a poreferovaly mu o tom, jak se našemu týmu daří. Chci tím říct, že dělat sport na Oxfordu neznamená jenom dostat se do nové „rodiny”, která vám pomůže zvyknout si v novém prostředí, ale také jsou to nevídané mezinárodní příležitosti, které byste si neměli nechat ujít.
Oxford je těžký. I proto je jeden z nejlepších
Z akademického hlediska jsou tu zkoušky opravdu těžké. Na druhou stranu se předpokládá, že na Oxfordu studují opravdu jen ti nejlepší a ti také ke studiu přistupují metodicky. Tím pádem si studenti sestaví plán, který jim pomůže zvládnout veškeré učivo. Je možné si vybrat z široké nabídky modulů a volitelných předmětů. Můžete si tak sestavit rozvrh, který vyhovuje vašim konkrétním potřebám. Vyučující jsou tu zároveň mentory, připraveni vám poradit v jakékoliv situaci. Co je tu obzvlášť propracované, je kariérní poradenství pro studenty, kdy vám denně do emailu chodí nabídky práce. Většinou se jedná o pracovní pozice relevantní oboru, který studujete, díky čemuž máte i podstatně vyšší šance ve výběrovém řízení uspět. Oxford nepatří mezi nejlepší univerzity náhodou. Rozdíl v kvalitě služeb tady a jinde ve Velké Británii nebo USA je evidentní.
Od svých šestnácti let, kdy jsem propadala na střední, jsem věděla, že mám na Oxford. A tak jsem na tom začala pracovat, místo toho, abych o tom jen snila. Jakmile jsem změnila svůj přístup k životu, začaly se dostavovat nečekané výsledky. A teď? Studuji pod vedením světových leaderů, vlivných politiků, vedoucích představitelů velkých firem a těch nejkvalifikovanějších akademiků. Studium končím příští rok a už teď mám pracovní nabídky od top firem v Americe, ve Velké Británii i v Řecku.
Nebylo to rozhodně jednoduché, prožila jsem si bezpočet bezesných nocí v knihovně a vstávala proklatě brzy ráno, ale jsem šťastná, že jsem tady. A život je o tom, abychom se věnovali tomu, co nás dělá šťastnými.
Author: Styliani Ntoukaki
