Jak jste se k fotografování dostal?
To byl trochu delší příběh. Studoval jsem počítačové zpracování obrazu a pro jeden projekt jsme potřebovali reálná zkušební data. Půjčil jsem si jeden z prvních digitálních fotoaparátů na českém trhu, a tak to nějak začalo. Paradoxně jsem nejprve řešil techniku a až pak obsah fotky. Vlastně jsem nikdy pořádně nefotil na film a vždy používal digitál.
Vzpomínáte si na vaši první vyfocenou fotku?
Pokud se nepletu, tak šlo o fotku našeho kocoura, která se ani trochu nepovedla. Byla neostrá a já na ni byl tenkrát strašně hrdý, protože byla pořízena 100% digitálně a to mi tenkrát stačilo.
Díky fotografickým expedicím jste už měl možnost navštívit přes stovku zemí. Co vás baví víc – cestování nebo fotografování?
Baví mě kombinace obého. Jedno bez druhého by mě asi brzy přestalo bavit. Díky cestování je focení vždy jiné. Díky focení se mohu podělit o své zážitky z cest s ostatními a něco “vytvořit”. Takže pro mě tyto dvě věci tak nějak prorůstají do sebe.
Kam všude jste se podíval?
Z kontinentů mi stále chybí Antarktida. Díky své práci jsem měl možnost dostat se na řadu míst, kam se běžně nepodíváte. Ale upřímně nejspokojenější jsem v přírodě – patagonské hory, namibijská poušť, australská divočina nebo třeba kanadské západní pobřeží jsou pro mě srdcovky.
U cestovatelské fotografie ještě potřebujete být ve správný okamžik na správném místě.
Jaká je vaše oblíbená destinace na focení?
Jednu konkrétní asi pojmenovat neumím. Hodně osobní vztah mám k západnímu pobřeží USA, Islandu nebo třeba Japonsku. Nicméně skoro kdekoli na světě se dají najít zajímavé fotografické motivy.
K focení v některých zemích (Afrika) musí člověk často žádat úřady o povolení, a když ho nemá, tak se snadno může dostat do problémů. Měl jste někdy problémy kvůli focení?
Problematickým regionům a situacím se snažíme vyhýbat. Jsme profesionálové, což často pomáhá v řešení různých povolení. Navíc jsem nasbíral již celkem hodně zkušeností, takže dokážu většinou konfliktům předcházet nebo je efektivně řešit. Ale ano, už jsme řešili nesnadné situace s americkou vojenskou policií, s pohraničníky na chilsko – argentinské hranici nebo třeba s některými etniky v jihovýchodní Asii či Africe.
Nejvíc mě baví portréty a svatební fotografie, protože mají unikátní osobní příběh, náboj, energii a atmosféru.
Existuje ve fotce téma, na které byste si netroufnul?
Nemám rád sociální dokument a vyhýbám se mu. Technicky bych ho asi zvládl, ale rád fotím hezké věci, příjemné životní okamžiky a krásu přírody. Myslím si, že pokud vás něco nebaví, tak to nemůžete ani dobře vyfotit. Chybí pak inspirace, zápal a zkušenosti.
Co všechno lze na fotce pokazit?
Prakticky vše 🙂 Technicky hlavně ostrost, obsahově kompozici a u cestovatelské fotografie ještě potřebujete být ve správný okamžik na správném místě. Takže plánujeme podle počasí, světla, přílivu a odlivu, hvězd, fáze měsíce, lokálních událostí, migrace zvířat, atd. Je toho hodně.
Jak vypadá váš fotografický den třeba na Zélandu, kde jste momentálně?
Teď na Zélandu naštěstí vychází slunce poměrně pozdě, takže začínáme východem slunce na předem vytipovaném místě. Přes den se buď přesunujeme, nebo navštěvujeme místa, kde tolik nezáleží na světle a na západ slunce je vytipovaná další lokalita. Občas to znamená ujet pár set kilometrů, ale stojí to za to. No a po západu slunce ještě stáhnout fotky, vyřídit e-maily a komunikaci s Evropou, která se zrovna probouzí.
Jak dlouho obvykle čekáte na svůj fotografický „úlovek“?
Nejsem z nejtrpělivějších fotografů, takže většinou nefotím déle než 2-3 hodiny v kuse. Málokdy jsou ideální podmínky delší dobu a svou roli hraje i únava, vyčerpání nápadů a organizační důvody. Někdy se to povede tak, že během 15 minut nafotíte několik fotek, které vám udělají radost a jsou dny, kdy večer všechno smažu.
Plánujeme podle počasí, světla, přílivu a odlivu, hvězd, fáze měsíce, lokálních událostí, migrace zvířat…
Do jaké míry fotky upravujete v grafickém programu?
Tím, že jsem u počítačů vyrostl, tak považuji zpracování za součást tvůrčího procesu a nijak se mu nebráním. Na druhou stranu mě nebaví vysedávat u počítače dlouhé hodiny, takže nemám limit co do typu úprav, ale spíš času, který jsem ochoten tomu věnovat. Většinou u jedné fotky strávím 2-10 minut, ale i za tu dobu se může změnit k nepoznání.
Jaké jsou vaše plány a sny do budoucna?
Většinu plánů a energie věnujeme aktuálně do projektu Fripito. Pravděpodobně se i kvůli němu budeme stěhovat do zahraničí. Samozřejmě dál chci fotografovat a objevovat nová místa.
V čem tento projekt spočívá?
Je to mobilní aplikace pro fotografy na cestách, kterým pomáhá hledat lokace pro focení. Je určena pro nejširší veřejnost a přispívají do ní špičkoví světoví fotografové a cestovatelé. Jsem zakladatelem projektu, ale pracuje na něm celý tým lidí a autorů. Máme aktuálně pokrytých skoro 40 zemí světa a najdete v něm tisíce doporučených lokací jak v ČR, tak po celém světě. Na projektu pracujeme díky investorům už tři roky, podařilo se nám posbírat řadu ocenění po celém světě a hlavně desítky tisíc uživatelů.
Pořádáte pro veřejnost fotografické kurzy?
Pod značkou Ilumio pořádáme fotografické workshopy spojené s cestováním a jednou za čas i nějaký kratší kurz v Praze. Za rok většinou uděláme kolem 10 cest do zahraničí a kolem desítky foto workshopů v Praze. Kromě toho v Praze nabízíme i kurzy zpracování fotografií.
Jaké je vaše oblíbené téma na focení?
Rád fotím krajinu jako volnou tvorbu, když si chci odpočinout. Ale ze všeho nejvíc mě baví portréty a svatební fotografie, protože mají unikátní osobní příběh, náboj, energii a atmosféru.
