Je to jen jeden ze střípků vzpomínek, které mám na svůj půlroční výměnný pobyt v Norsku – moje hostitelská maminka zamlada jezdila na koni, a jelikož máme tenhle zájem společný, pozvala mě ke konci mého pobytu na třídenní jezdecký výlet do hor. Ve chvíli, kdy mí spolužáci doma v Brně seděli v lavicích nebo se šrotili na poslední písemky před koncem školního roku, já se kochala úžasným výhledem z koňského hřbetu na ještě úžasnější norskou přírodu…
Ve chvíli, kdy mí spolužáci doma v Brně seděli v lavicích, já se kochala úžasným výhledem z koňského hřbetu na ještě úžasnější norskou přírodu…
Není špatné počasí, pouze špatné oblečení
Se svými více než 380 tisíci kilometry čtverečními se Norsko řadí mezi velké evropské země. Oproti maličkému Česku je to rozhodně hotový obr. O to znatelnější je rozdíl v počtu obyvatel – Norů je něco málo přes pět milionů, z čehož velká část navíc žije v hlavním městě. A zbytek země jsou hory, hory, hory… A nějaké to jezero. Dobře si pamatuju svůj šok při návratu, kdy letadlo přistávalo na Ruzyni a v dohledu samá placka…
Tím, že je Norsko takhle hornaté, mají místní lidé k přírodě velmi specifický a hodně blízký vztah. Když nasněží, celý národ vyrazí na běžky (ne nadarmo se říká, že Norové se s běžkami na nohou rodí – stačí se podívat na výsledkovou tabulku jakékoliv zimní olympiády), v létě se přesunují na kole a o víkendu zmizí do lesa a k moři. A pršet může klidně o sto šest. Norské přísloví totiž praví, že: „Det er ikke dårlig vær, bare dårlig klær“, tedy „Není špatné počasí, pouze špatné oblečení“. A všichni se tím poctivě řídí.
Obecně platí, že najít si k těmhle trochu stydlivým horalům cestu nebývá jednoduché. Nejsou chladní a povýšení, jak se občas říká, jenom o něco uzavřenější než my Češi. Musíte našlapovat po špičkách, být tím, kdo začne rozhovor, ale zároveň dát pozor, ať plachého seveřana neodeženete… Když se vám ale podaří uspět, získáte přítele na celý život.
Musíte našlapovat po špičkách, ať plachého seveřana neodeženete… Když se vám ale podaří uspět, získáte přítele na celý život.
Jeg går på tur, grunnlovsdag, brunost…
Samá divná norská slova, co? Vezmeme to popořadě :). „Jeg går på tur“ znamená „jdu na výlet“, a je úplně jedno, jestli zrovna jdete venčit psa nebo pořádáte pěší túru na Nordkapp. Tahle fráze je velice oblíbená, úžasně univerzální a praktická, když se vám zrovna nechce vysvětlovat, kam míříte – a vzhledem k tomu, že „på tur“ se obvykle chodí do přírody, krásně ilustruje vztah Norů k pobytu venku.
Grunnlovsdag, neboli Den konstituce, je norský státní svátek. Den, kdy byla v roce 1814 sepsána ústava. Připadá na 17. května a pro našince je to tak trochu zjevení. Celé Norsko se obleče do tradičních krojů (tzv. bunad), vezme vlajky a vyrazí do ulic. Centrem měst prochází slavnostní průvody škol i nejrůznějších klubů (největší se koná v Oslo před královským palácem), rodiny se sejdou pohromadě, blahopřejí si „gratulerer med dagen“, v překladu „všechno nejlepší“ (narozeniny mají totiž v ten den všichni Norové), a společně oslavují. Pro nás, kteří jsme možná nezažili prvomájové pochody, ale mávat vlajkou si dovolíme tak maximálně na hokeji, je zvláštní pocit stát po boku rozjásaných Norů a poslouchat, jak jsou hrdí na svou zemi. Ale jiný kraj, jiný mrav… A třeba mě to vlastenectví celkem nakazilo.
To poslední divné slovo, brunost, doslova znamená hnědý sýr. Je to tradiční norský sýr, který má díky přítomnosti zkaramelizovaného mléčného cukru světle hnědou barvu a hlavně – je sladký! Pro cizince je to trochu „love or hate“ záležitost – buď ho už víckrát nepozřete, nebo si ho okamžitě zamilujete, což byl i můj případ. Patří k typické norské snídani a skvěle se hodí třeba na chleba s marmeládou nebo na vafle, což je další tradiční norské jídlo.
Studium v norštině? A proč ne
V Norsku jsem strávila půl roku díky mezikulturnímu výměnnému programu organizace Youth For Understanding (YFU). Ta si dává za cíl umožnit středoškolákům poznat cizí zemi a naučit se nový jazyk – jednak skrze život v hostitelské rodině, ale hlavně díky studiu na místní střední škole. Vzpomínám si, jak mi pár týdnů před odletem přišel e-mail od koordinátora programu: „Posílám ti informace o dvou školách v Trondheimu, obě tě chtějí. Jednu si rychle vyber, Norům za pár dní začínají vánoční prázdniny a do té doby to musí být vyřízené…“
Celý večer jsem googlila, pročítala webovky obou škol (samozřejmě byly jenom v norštině) a stokrát zvažovala pro a proti. Nakonec to vyhrála Trondheim Katedralskole – a jsem za to vděčná. „Katta“ (kočka), jak se jí familiárně přezdívá, je bývalá klášterní škola založená ve 12. století, tedy dřív než naše Karlova univerzita. Navíc leží hned vedle největšího turistického lákadla Trondheimu, katedrály Nidarosdomen. Z lavice tak byl skutečně parádní výhled.
Nastoupila jsem do norské třídy, a to navíc v polovině školního roku. Všechno byl tedy tak trochu šok – noví spolužáci, učitelé, výuka v jazyce, ze kterého jsem uměla jen pár frází… Nejdřív jsem byla ze všeho maličko vystrašená, ale po půl roce už jsem psala písemky s norským zadáním a celkem obstojně rozuměla. Říká se, že pár měsíců života v cizí zemi vás v jazyce potrénuje víc než roky studia doma, a můžu potvrdit, že je to pravda. A jsem vděčná za možnost být chvíli součástí jiného školství než toho českého. Norská škola totiž byla mnohem přátelštější, otevřenější a víc studenty vedla k zodpovědnosti a vlastní kreativitě. A pozor všichni, kdo jste věčně na štíru s časem a do hodin dobíháte se zvoněním – norští učitelé jsou k opozdilcům překvapivě benevolentní. Většinou si nevysloužíte ani pokárání, natož pak zápis do třídnice, ale naopak vám ještě s úsměvem popřejí dobré ráno.
Kdy, když ne teď?
Dnešní svět nabízí plno možností, jak cestovat a poznávat svět. Jestli vás někdy zajímalo, jak se žije v cizině, nebo třeba uvažujete o výměnném pobytu a nejste si jistí, můžu vám říct jediné – klidně se bojte, klidně pochybujte, to k tomu patří. Ale jeďte.
Jestli uvažujete o výměnném pobytu a nejste si jistí, můžu vám říct jediné – klidně se bojte, klidně pochybujte, to k tomu patří. Ale jeďte.
A nemusíte čekat až na vysokou, příležitost je už teď! Na středoškolských pobytech platí, že se o vás všichni postarají – rodiče, agentura, hostitelská rodina i nová škola, v začátcích vás tak trochu povodí za ručičku a ukážou vám, jak na to. Nemusíte se bát, že byste zůstali sami. Navíc díky tomu, že bydlíte u místní rodiny, máte jedinečnou příležitost poznat danou zemi z první ruky – což se vám třeba na Erasmu nemusí podařit.
Zároveň je to skvělý způsob, jak si zkrátit ne vždy záživné středoškolské studium, poznat, že učit se dá i jinak než sezením v lavici a že svět je mnohem rozmanitější, než se zdá z pohodlí domova. A především se naučíte hromadu věcí o sobě samých. Výměnný pobyt je o vystoupení z komfortní zóny, o překračování hranic, o ochotě nechat se zavát na nečekaná místa a do nečekaných situací – třeba na koňský hřbet doprostřed divokých norských hor. Občas při tom zmoknete, zabloudíte nebo se trochu ztrapníte, ale důležité je nepanikařit a mít na paměti, že jedině pomocí karambolů a chyb se v životě něco naučíme. Tak neváhejte, vyplňte přihlášku a začněte počítat dny do odjezdu. Venku na vás čeká celý svět. 🙂
