Hlavně znovu vstát
Skateboardové začátky nebyly pro Martina zrovna lehké. Nejdřív se do parku chodil jen dívat, až postupem času začal jízdu na skateboardu sám zkoušet. V cestě mu stála jeho původní vášeň, basketbal, kterému se aktivně věnoval. Každý den tak z tréninku přijel domů a okamžitě skočil na skateboard. A hodinu nebo dvě jezdil, dokud nezapadlo slunce a nebylo nic vidět. Jeho basketbalové tréninky mu však daly slušnou fyzičku, díky které získal výhodu oproti ostatním spolujezdcům. „Vydržel jsem déle a zkoušel všechny triky až do padnutí, což mi zůstalo dodnes. To byl důvod, proč jsem šel poměrně rychle nahoru,“ vysvětluje. Po třech letech od momentu, kdy poprvé stoupl na skateboard, dokázal vyhrát svůj první český pohár, včetně disciplíny best trick.
Úspěchy se postupně sčítaly. Mimo jiné vyhrál Martin světový pohár a několikrát se stal mistrem republiky. Za největší osobní milník považuje období, kdy se po vážném úrazu ke svému milovanému sportu zvládl vrátit zpět. „Měl jsem otevřenou zlomeninu uprostřed pravé holeně obou kostí. Předpovídali mi, že nebudu ani pořádně chodit. Naštěstí jsem tvrdohlavý a vše jsem i přes lehkou nepřízeň osudu zvládl,“ vypráví skateboardista.
Pak už triky děláte stále dokola a jste v tom až po uši.
Skateboarding Martina opravdu fascinuje, a tak není divu, že u něj vydržel tak dlouho. „Vždy mi připadal jako nějaké kouzlo. Nějak kopnete nohama a prkno se otočí, vy dopadnete zpátky na skateboard a jedete dál. Ten pocit, když trik zkoušíte už nějakou dobu a poprvé se vám povede, to je něco, na co nejde zapomenout. Pak už to děláte stále dokola a jste v tom až po uši. Nejde to zastavit, musíte se učit pořád nové kombinace triků a je to čím dál tím magičtější,“ vysvětluje Martin. Dnes vnímá skateboarding jako sportovní umění. Především kvůli variabilitě triků a nepřeberné možnosti směrů, jakými se lze vydat.
Dostat ze sebe to nejlepší
Skateboarding umožňuje Martinovi také časté výjezdy do zahraničí. Podíval se do Ameriky, Asie, i Afriky. „Spousta zemí a krásných, i ne zase tak krásných vzpomínek. Cestování je občas tvrdý oříšek,“ komentuje své cesty mladý atlet. Při pobytu v cizině však nemá vždy čas na klasické cestovatelské zážitky – místní kulturu, gastronomii a lidi. Dřív vždy přijel na závody a za celý výlet neviděl nic jiného než halu, kde se jel závod. Dnes už se snaží na místě, kde se soutěž koná, zůstat alespoň o den nebo dva déle. Stále se soustředí především na ježdění, najde si ale čas i na vedlejší aktivity.
Cestování dá člověku schopnost být samostatný.
Přesto ho cestování mnohému naučilo. Ukradené doklady. Vyjednávání na letištích a problémy se zavazadly. Zpožděné lety a nestíhání těch navazujících. S tím vším se musel postupně vypořádat. „Člověku to dá schopnost být více samostatný a zvládat situace, ve kterých se často nechce ocitnout. To se pak musí umět zmáčknout a dostat ze sebe to nejlepší. Jak psychicky, tak fyzicky,“ dodává Martin. Možnost vyjet do zahraničí ho ale především motivuje pokračovat dál. Pokaždé se sebrat a jet něco nového poznávat.
Na hale i za barákem
Rodiče ale zpočátku tak nadšení nebyli. Martin v basketbalu zastával pozici kapitána týmu a měl nakročeno na slibnou kariéru. Časem se ale začal skateboarding v Česku rozvíjet, a tak i oni změnili názor. Zvlášť po zařazení skateboardingu do olympijských her se o tomto sportu rozpoutala debata. Někteří by raději viděli kluky na skateboardech pouze v parcích, jiní je vytouženě očekávají i na nejslavnější soutěži. „Můj názor je prostý, když chce někdo jet na olympiádu, tak proč by mu v tom měl někdo bránit. Pokud se to někomu nelíbí, ať se jde projet za barák a nemusí se vůbec zajímat o ostatní,“ usuzuje sportovec.
Někteří si myslí, že skaters jsou jen kluci, co se se skateboardem honí na ulici.
Souběžně probíhá diskuze, zda je skateboarding vůbec sport, nebo ne. Martin nabízí kladnou odpověď, a to především z toho důvodu, že je tato aktivita dost fyzicky i psychicky náročná. „Pokud nechcete skončit ve třiceti, je dobré se o sebe starat. Aby člověk dokázal jezdit, jak dlouho bude chtít a mohl se tím i nadále bavit,“ radí skateboardista. I on sám musel někdy uvažovat, zda mu za to závodění stojí. „V životě asi každého člověka, který se o něco snaží, tyhle chvíle přichází. Měl by si pak znovu uvědomit, proč danou věc dělá a co mu přináší. Pokud už ho nenaplňuje, měl by si na chvíli odpočinout, anebo jít dělat něco jiného,“ říká Martin.
Sport pro všechny
Na překážky naráží občas i u starší generace. Podle Martina neví o všech možnostech, které skateboarding nabízí. „Jedou podle zastaralých systémů a myslí si, že skaters jsou stále jen nějací kluci, co se honí se skateboardem na ulici. Což se někdy děje. A to je na tom sportu tak skvělé. Můžete si jezdit jen tak pro zábavu, anebo se snažit něco dokázat. Každý má svůj prostor,“ poukazuje na výhody skaterů úspěšný atlet. Ve společnosti se ale povědomí o tomhle netradičním sportu čím dál víc rozšiřuje. Druhým rokem se totiž po jeho předchozím zrušení opět začal jezdit český pohár. Staví se více skateparků, vznikají další reprezentace a objevují se nové zdroje na podporu soutěžících.
Snažím se nejen brát, ale i dávat.
V době, kdy nemohl kvůli zranění jezdit, si Martin vyzkoušel, jaké to je žít bez skatu. Musel chodit do práce a až po večerech, bez ostatních v parku, mohl jezdit. Dnes vede svou skateboardovou akademii, kde pomáhá jak dětem, tak i lidem ve středním věku. „Je to výborná inspirace do života, když vidíte 50letého tátu, který se jde učit jezdit se svým synem,“ vypráví Martin nadšeně. Aktivně se věnuje také svým sociálním sítím. „Fotím a poskytuji rozhovory do časopisů, nebo realizuji vlastní projekty, které se svými fanoušky sdílím. Snažím se nejen brát, ale i dávat,“ komentuje úspěšný skateboarder svou aktivitu na sítích.
