Co považuješ za nejzajímavější prostředek, který se ti kdy podařilo stopnout?
Určitě letadlo, to se přece jenom nestane každej den. To se mi podařilo v Botswaně. Vtipný bylo, že jsem nevěděl kam letím, a bylo mi blbý se zeptat. Teď ti v hlavě lítají ty myšlenky – snad tam nepotřebuju víza, snad to není Somálsko. Ale všechno dobře dopadlo, vrátil jsem se na stejné letiště po 4 hodinách a 2 mezipřistáních.
Co by tě ještě lákalo?
Raketa do vesmíru a houkající ambulance.
Země se dost liší tím, kde se dobře sežene stop. Jak bys to zhodnotil?
Obecně nejhorší na stop jsou Španělsko, Portugalsko, Brazílie a Argentina. Naopak nejlepší jsou ostrovy jako Havaj, Island, Japonsko, Zéland nebo Čína (to je taky docela ostrov).
Jaké jsou takové tvé lowcost zásady na cesty?
Nemít zásady a zkusit všechno, co svět nabízí.
Máš i nějaké své must-have na cesty?
…nevím, pas? 😀
Držet v jedný ruce vodítko, v druhý ruce jídlo, na zádech těžkou krosnu a do toho sbírat exkrementy v extrémním vedru.
Jak moc si cesty plánuješ?
Většinou vím, kolik měsíců budu na kterém kontinentu a naplánuju si tak 4-6 bodů, co bych chtěl navštívit nebo zažít.
Máš za sebou cestu kolem světa, a ne jednu. Jak jsi vůbec cestoval?
Rád si vyzkouším jakýkoliv dopravní prostředek, ale nejčastěji cestuji autostopem. Moje heslo je: „stopuj všechno, co se hejbe“ a to vytváří zážitky stopnutého koně, pohřebáku, loďě, motorky, auta s odpadky nebo s pašeráky drog.
Willy Fog objel svět za 80 dní. Jak dlouho to trvalo tobě?
Pokaždé rok. A vždy to byla úplně jiná trasa i jiný směr. První byla přes Japonsko, Malajsii, Thajsko, Nový Zéland, Havaj, Mexiko, USA, Kanadu, Island, Belgii a domů. Druhá do Portugalska, pak půl roku Střední a Jižní Amerikou, půl roku Asií a domů.
Kolik zemí už máš na mapě odškrtnuto?
Cestuju 8 let. Za tu dobu jsem navštívil 71 zemí a na každém kontinentu jsem strávil minimálně půl roku.
Jak se zrodil v tvé hlavě nápad vidět z toho našeho světa co nejvíc a začít cestovat jak o život?
Stopuju už od patnácti, poprvé jsem jel do zahraničí v sedmnácti, a to do Itálie. Rok na to jsem vyrazil do Norska, ale to pravé cestování pro mě začalo až půlroční cestou do Turecka v roce 2011. Stal se z toho pro mě životní styl, který mě baví a motivuju jím tak ostatní aby si plnili své sny.
Nedělám to, protože bych neměl peníze, ale dělám to kvůli zážitkům a nevšedním situacím.
Nedávno jsi strávil také nějakou dobu v Africe. Jaký je tam rozdíl ve stopování?
Pro mě byla Afrika na stopa boží. Aut tam moc není. Třeba takový ředitel školy není pozice na to, aby si mohl dovolit auto. Člověk tak narazí na opravdu zajímavé lidi, politiky, zbohatlíky, turisty nebo firmy.
A v lidské mentalitě?
Vyhýbám se velkým městům, ale vesnice v Africe mě naprosto nadchly. Jediný co místní dělají je, že si z bláta uplácají chatrč a zasadí kukuřici. Zbytek roku čekají, až jim kukučice vyroste a v mezičase dělají děti. Jídlo (ugali – hmota z kukuřičné mouky) je tedy zdarma a zbytek dne se jen tak flákají s ostatními. Bohužel přišel běloch a řekl:,,Takhle nejste šťastní. Musíte chodit do práce, abyste byli šťastní,” a ráz celé Afriky to mění. Můžou si dovolit telefony, ale nemůžou si dovolit víc jak 2 děti a už vůbec na ně nemají čas… bohužel.
Nebál ses tam?
Čeho? 🙂
Jak moc lowcost to tam bylo?
Stopování, kempování a ugali nic nestojí. Afrika se dá jet super lowcost. Nedělám to proto, že bych neměl peníze, ale dělám to kvůli zážitkům a nevšedním situacím. Dostanu se tak do kontaktu s místními a to je to, co mě na cestování baví nejvíc.
Stal se z toho pro mě životní styl, který mě baví, a motivuju jím tak ostatní, aby si plnili své sny.
O tobě se ví, že na cestách nebereš ani antimalarika. Z jakého důvodu?
Hodně jsem si okolo toho nastudoval. Antimalarika tě nezachrání od malárie, jen posílí tvojí imunitu, aby tě malárie nezabila. Na druhou stranu je to chemická atomovka pro tvoje tělo. Chápu, že když někdo jede do Afriky na 2 týdny, nechce si kazit dovolenou v nemocnici, ale kdybych bral antimalarika půl roku, odrovná mi to játra a k tomu tu malárii stejně dostanu (i když v menší míře). Jelikož mám velmi silnou imunitu, malárie jsem se nebál a ve finále to byly jen 2 dny strávené v nemocnici na kapačkách a poté jsem zvesela pokračoval v cestě.
Jaký máš odtamtud nejzajímavější zážitek?
Fííí těch bylo, moje přednáška je založená na zážitcích a trvá hodinu a půl. Ale mezi top určitě patří učení dětí, bungee jumping, stopnutí letadla nebo když nás obklíčilo 200 slonů v safari.
Při pohledu na tvůj životní styl člověka napadne, co děláš za práci. Čím se vlastně živíš?
Momentálně je léto a to je škoda trávit čas v kanclu. Jinak pracuji na různých cestovatelských projektech. Spolupořádám LowCost Race, organizuji svůj vlastní cestovatelský festival, který se jmenuje Sraz českých bohémů, mám svůj kemp v Plzni a plánuji další přednáškovou tour s tématem „LowCost Travel: Jak projet Evropu za pár kaček“, kde učím lidi, jak si najít práci v zahraničí, jak ušetřit, na co nezapomenout, jak na dobrovolničení a mnoho, mnoho dalšího. Taky jsem si pořídil psího spolucestovatele a nejvíc se tedy věnuju jí a pomalu ji učím stopovat.
Stopnul jsem si letadlo. Vtipný bylo, že jsem nevěděl, kam letím a bylo mi blbý se zeptat.
Proč sis nevzal na cestování spíš lidského parťáka?
Mít pejska bylo vždycky mým snem a sny máme od toho, abychom si je plnili. Cestování s pejskem je ale náročné. Zatím jsme projeli Švýcarsko a Itálii. Držet v jedný ruce vodítko, v druhý ruce jídlo, na zádech těžkou krosnu a do toho sbírat exkrementy v extrémním vedru – tak to byla přesně naše první zkouška. Takže se nám ještě jeden parťák na cesty bude hodit. Cestování s pejskem má ale něco do sebe a doporučil bych to každému. Corey má i svůj instagram „Corey The Travel Dog“.
Nemusíš mít do zahraničí nějaké speciální povolení pro psa?
Do všech zemí potřebuje pas a do některých i speciální očkování nebo povolení. To je věc, kterou se spolu pomalu učíme. A než se to naučíme, tak jsme už projeli čtyři země nelegálně.
Co budeš dělat, až se zase rozhodneš vydat na cestu kolem světa?
S pejskem nebudu lítat, takže odteď pojedu pouze tam, kam se dá dostat po zemi nebo lodí – což znamená všude na světě. A cestu kolem světa se psem zatím nikdo nedokázal, takže se možná máte na co těšit 🙂
Kromě takového velkolepého plánu, kam se s ním chystáš?
Naše první větší cesta bude do Rumunska a na Ukrajinu. Přednáším totiž na festivalu Banát, a co dalšího navštívíme se uvidí. Tam se tak trochu rozhodne, jak nám to společně jde, a když půjde, tak bych se hrozně rád vrátil do Japonska.
Spolupořádáš LowCost Race. Nepřijde ti, že si lidé ta místa potom tolik neužijí, když jen spěchají, aby to vše stihli?
LowCost Race je zážitek na celý život. Výzvy zapříčiní, aby lidé nejeli jen z místa na místo, ale zažili i trochu té místní kultury. Hlavně ale chceme, aby účastníci věřili v sami sebe a aby věřili v ostatní. Určitě letos sledujte a udělejte si vlastní názor.
Máš teď v plánu organizovat festival. Jaký je jeho koncept?
Organizuju cestovatelský festival, který se jmenuje Sraz českých bohémů. Bude 26-28. 10. 2018 v Plzni v Papírně a bude zaměřený na motivaci lidí nejen k cestování, ale i k rozvoji v osobním životě. Mám tam zajímavý lidi jako Mikyho Škodu – zakladatele LowCost Race, Honzu Macháčka – zakladatele serveru cestolet.cz nebo Jahu Řezníčkovou aka Ginger Thunder travel blog a mnoho dalších. Více informací na www.srazceskychbohemu.cz.
Co plány do budoucna?
Momentálně užít si léto, vycvičit psa a vyprodat festival, haha 😀 Sledujte mě na facebookovém blogu „Slavek Kral travel blog“ a uvidíte sami.
