Jaká místa jsi stihla prozkoumat?
Ve Španělsku jsem byla dvakrát, takže je toho docela dost. Poprvé jsem navštívila v podstatě celý jih, a taky Gibraltar. Podruhé byl náš hlavní cíl Portugalsko, takže jsme všechno projeli dost rychle. I tak jsme ale zavítali do Madridu, Barcelony a dalších měst a vesniček.
Jak bys popsala krajinu ve Španělsku?
Přírodě jsme se na našich cestách tolik nevěnovali, a tak můžu mluvit spíše o různých městech. Ta jsou typicky dovolenková. Je tam spousta barů, pláží, obchůdků… Naopak třeba Madrid je hodně umělecký – s hromadou muzeí a možností, jak strávit odpoledne. Známá je taky poutní cesta Santiago de Compostela. Má ve znaku mušli, kterou s sebou musí poutníci mít, aby se navzájem poznali. Je to pouť, na kterou se vydávají lidé, kteří zažili něco těžkého a potřebují se přes to nějakým způsobem dostat. My jsme navštívili jak místo začátku, tak i konce cesty – městečko Compostela. To se mi tolik nelíbilo, ale když do něj na večer začali přicházet poutníci, tak mě to úplně ohromilo. Na všech totiž bylo nějakým způsobem vidět, že jim to pomohlo a něco si na své cestě prožili. Člověk ani nemusí být věřící, aby se na takovou cestu vydal, jde prostě o to, aby překonal sám sebe.
„Na konci poutě bylo vidět, že si toho účastníci na své cestě hodně prožili. Úplně mě to ohromilo.“
Jací ti připadali lidé okolo tebe?
Všichni byli strašně přátelští! O Španělech se to říká, a já to můžu jenom potvrdit. Platí i to, že snad každý den mají nějaký večírek. My jsme se byli jeden večer dívat na flamengo. A i když jsme odcházeli docela pozdě, tak všude pobíhaly děti, lidi tam hráli fotbal a popíjeli. Vypadalo to tam jako v pět hodin odpoledne. Lidé si občas myslí, že jsou ve Španělsku nebezpečné menšiny. Na nic takového jsem ale nenarazili. Je pravda, že se tam docela krade, ale to platí asi všeobecně. Není to tak hrozné jako třeba v Římě, kde se na chvíli otočíte a máte málem pryč všechny věci. A i když jsou tam lidi hodně v pohodě – prostě jižanský národ – tak bych je určitě nesrovnávala s Itálii, kde je všechno naprosto bez organizace.
Přivezla sis s sebou zpátky domů nějaké tipy?
Určitě si s sebou vezměte vějíř! Je tam opravdu strašné vedro. Tím byla naše cesta hodně náročná, protože jsme každý den jeli na jiné místo a v tom horku to opravdu nebylo nejpříjemnější. Ale stálo to za to. A taky musíte ochutnat španělskou kuchyni, bez toho nesmíte odjet!
„Lidé jsou naprosto jiní, řeší si vlastní věci a kulturu.“
Co si tedy o jejich kuchyni myslíš?
Ve Španělsku je naopak opravdu jednoduché ochutnat jejich tradiční kuchyni. Na ulicích najdete samé obchůdky s paellou a dalšími tradičními dobrotami. Takže kdo má rád jídlo, ať si tam určitě někdy cestu naplánuje.
Zvládla bys Španělsko porovnat s ostatními zeměmi?
Tahle země si prostě žije svým životem, takže mladí si tam zábavu najdou bezesporu. Větší města, jako třeba Madrid, jsou hodně multikulturní. Hodí se tím pádem třeba na rodinný prodloužený víkend. Ale přímo porovnat to nedokáži. Francie je víc proevropská, takže se dá klidně připodobnit i k nám. Ale tohle je úplně jiný kout Evropy, lidé si řeší vlastní věci a kulturu. Ráda bych se tam vrátila, hlavně kvůli Barceloně, protože tu jsem si nestihla pořádně prohlédnout.
Přečtěte si také minulý díl seriálu o Francii!
