Do jakých koutů téhle země ses podívala?
Kromě Paříže, ve které jsem byla celkem třikrát, jsem si projela i francouzský venkov a jeho kouzelná městečka. Štrasburk, Colmar, Nice, Cannes, Saint-Tropez, Marseille… Také jsem zavítala na Azurové pobřeží a do Alp. Všechno to byly cesty, které jsem podnikla v posledních pěti letech. Vždy jsem jela přes cestovku autobusem, ještě s mojí babičkou. A to platí pro veškeré mé cestování.
Co bys řekla o tamější krajině?
Je stejná jako u nás, i když vesničky se dost liší. Ty jsou hodně podobné těm v Itálii. Ale nebojte se, francouzská kultura si vás najde i tak. Například když projíždíte kolem obrovských, do očí bijících levandulových polí. To nikde jinde nezažijete. Občas to tam vypadá jako zastavené v čase. Sice sem tam potkáte známky turismu – různé obchůdky nebo restaurace, ale většina městeček, zvlášť těch vinařských, bývá naprosto vylidněná. Do téhle destinace doporučuji zajet během vinařské sezóny, kdy se všechno postupně probouzí. Já tam byla o Velikonocích, které Francouzi oslavují opravdu pečlivě, a měla jsem možnost vidět krásné slavnosti. Myslím si, že lepší než jezdit do velkých měst, je projet si právě tahle místa. Když jsem byla v Paříži, a to jsem tam byla víckrát, tak jsem na žádné Francouze málem ani nenarazila. Je to podobné jako třeba v Benátkách. Jednoduše mraky turistů a minimum autentické atmosféry.
„Francouzská kultura si vás získá. Třeba obrovskými, do očí bijícími levandulovými poli.“
Jak na tebe zapůsobili místní?
O Francouzích se říká, že jsou hodně nepříjemní. To se mi nikdy nestalo. Já jsem měla dojem přesně opačný. Přišli mi strašně pohostinní, a to i přes to, že často neumí anglicky. Obzvlášť na venkově a v Provence.
Máš v zásobě nějaké užitečné tipy?
Napadá mě jeden zajímavý postřeh. Myslela jsem si, že ve Francii uvidím makronky na každém kroku. Je to přece typické francouzské jídlo, ne? Realita byla taková, že jsem měla co dělat, abych nějaké vůbec našla. Tedy až na slavný obchod Ladurée v Paříži, tam jich bylo požehnaně. Ale největší tip, který vám můžu dát je, že města jsou nejkrásnější ráno. Když nejsou ulice zaplněné lidmi a vy si můžete vše prohlédnout tak, jak to je. Perfektní zážitek.
„Města jsou vždy nejkrásnější ráno.“
Co říkáš na francouzské jídlo?
Upřímně řečeno jsem snad nikdy neměla pravou francouzskou kuchyni. U nich není moc rozšířená ta pouliční. Když si chcete dát něco opravdu tradičního, musíte jít do restaurace, která je většinou dražší a na vyšší úrovni. Jinak máte na výběr z mezinárodních restaurací a bufetů. My jsme to vždy vyřešili tak, že jsme si koupili kávu a bagetu. S tím jsme se pak uvelebili na lavičce a pozorovali okolí. Nebo jsme chodili do kavárny na croissant.
Jak bys Francii porovnala s ostatními evropskými zeměmi?
Řekla bych, že jednotlivé části Francie se od sebe hodně liší. Tím, že je to hodně velká země, tak lidé žijící na severu mohou být úplně jiní než na jihu. Hodně jich třeba nikdy nebylo v Paříži. Zatímco u nás byste sotva našli někoho, kdo nenavštívil Prahu. Jim to ale vůbec nevadí. Je to i tím, že mají rádi svůj domov a místa, kde vyrostli. Proto si myslím, že je toho ve Francii spousta na objevování a ráda bych se tam někdy vrátila. Každý si tam najde něco. Kdo má rád přírodu, může jet na venkov. Kdo muzea a kulturu, tak do Paříže.
