Co tě táhlo do Španělska?
Asi šest let jsem se učila na škole španělštinu. Navíc se mi líbí španělská kultura obecně. A je tam teplo! Když jsem byla měsíc v Londýně, vadilo mi sychravé počasí. Ve Španělsku jsem si zkrátka chtěla užít léto u moře a zároveň si vydělat.
V jaké části Španělska jsi byla?
Ta oblast se jmenuje Costa Dorada, což v překladu znamená Zlaté pobřeží. Nachází se mezi Valencií a Barcelonou, a je oblíbenou turistickou destinací.
Kde jsi byla ubytovaná? A jak na tebe ubytování působilo?
V kempu jsou dvě nebo tři budovy určené pro zaměstnance. Zařízeny byly velmi jednoduše, ale člověku to stačí, protože tam většinou jen spí. Jedna budova je od moře vzdálená asi 150 metrů a druhá až 800, takže ubytování funguje na principu, ten si dřív může vybrat budovu blíž k moři.
„Na konci pobytu jsem využila vydělaných peněz a společně s kamarádkou si udělala dovolenou v Portugalsku.“
Někdo by ti mohl říct, že jsi prací ve Španělsku tak trochu „zabila“ celé prázdniny. Nelituješ toho?
Celé prázdniny jsem tím rozhodně nezabila, protože mi zkouškové končilo brzy, a já tak měla možnost ještě před odletem strávit měsíc v České republice. Navíc jsem na konci pobytu ve Španělsku využila vydělaných peněz a společně s kamarádkou si udělala týdenní dovolenou v Portugalsku.
Vyplatilo se ti to finančně? Nebo jsi domů, kvůli dovolené v Portugalsku, přijela chudší, než když jsi odjížděla?
Když jsem hledala nějakou letní brigádu ve Španělsku, koukala jsem samozřejmě také na ceny a firma Czech-us nabízela nejvyšší výdělek. Navíc na barech člověk dostává vždy velká „dýška“, která mu poslouží jako kapesné a nemusí si tak prakticky za celou dobu vybírat peníze z účtu. Po dovolené v Portugalsku mi z původních vydělaných peněz moc nezbylo, ale přesto toho nelituji. Byla to vlastně první dovolená, kterou jsem si kompletně financovala sama, ani jsem se rodičů nemusela ptát, jestli tam mohu jet. Byl to tak krásný pocit, že jsem soběstačná.
Jaká byla tvá náplň práce? Bavilo tě to?
Tam je to s náplní práce složitější. Jakmile absolvuješ pohovor přes Czech-us, tak se nehlásíš na jednu jedinou pozici, ale zaměstnavatelé ti jí vlastně vyberou na základě toho, co máš v životopisu a jak dobře umíš Španělsky. Až poté, co přijedeš do kempu, ti zaměstnavatel dá pozici. Například kluci, kteří neumí skoro vůbec Španělsky a neměli žádnou praxi, dělali hlídače celého kempu. Ti, co uměli Španělsky nejlíp a nějakou praxi v oboru měli, dělali barmany nebo číšníky na nejfrekventovanějších barech. Mě umístili právě na jeden takový bar, ačkoliv jsem po pravdě řečeno valnou praxi neměla. Po večerech jsem navíc zpívala.
Zpívala? Jak to myslíš?
Na pohovoru jsem zaměstnavateli řekla, že jsem zpívala na různých svatbách, zábavách a narozeninách, a poté jsem mu poslala některé mé nahrávky přes koordinátorku. Když jsem tam přijela, už se mnou počítali, že budu po večerech zpívat. Šest hodin jsem normálně pracovala na baru, pak jsem zpívala dvě hodiny po různých barech.
„Pro ty odvážnější je tu Barcelona, která je vzdálená dvě hodiny vlakem od kempu.“
Měla jsi čas i na sebe? Na poznávání nové krajiny?
Pracovalo se šest dní v týdnu, takže musím říct, že ten jeden volný den je opravdu potřeba se z kempu na chvíli „uklidit“, protože je dost dobře možné, že po těch šesti dnech práce na jednom a tom samém místě, stále s těmi samými lidmi chytíte „ponorkovou nemoc“. Přímo u kempu staví autobus, takže se člověk může vždycky vydat na nějaký ten výlet. Často jsme jezdili do nejbližšího většího města – do Tarragony. Nebo pro ty odvážnější je tu vždy Barcelona, která je vzdálená dvě hodiny vlakem od kempu. Úplně nejbližší město, kam se dá dojít i pěšky, je Miami.
Byli tam i jiní Češi na brigádě?
Přes Czech-us tam jelo dohromady asi 40 Čechů. Nejdřív jsem byla trochu otrávená z toho, že je tam těch Čechů tolik, ale nakonec to byla spíš jedna velká výhoda. Protože, když vám přijde zákazník a vy mu například nerozumíte, co chce, tak je vždy dobré mít kolem sebe někoho, kdo vám s dorozuměním se pomůže. Na barech tam taky hodně pracovali „Latinos“ – lidé z Jižní Ameriky.
Na cestování jsou důležití lidé, které potkáváš a vlastně i objevuješ… Jací jsou Španělé povahově? Překvapilo tě na nich něco?
Já si vždy myslela, že Španělé jsou hlavně vtipní, bezprostřední a hluční. Ale za ty dva měsíce jsem si uvědomila, že u nich jde především o horkou krev. Někdy nejsou úplně příjemní, když jim například přinesete něco jiného, než si objednali. Umí být dost neslušní a nezdvořilí. To je taky jeden z velkých rozdílu mezi Španěly a ostatními turisty, např. Britové vám za každým slovem při objednávání říkají „prosím“. Španělé jsou též pověstní svým „maňana stylem“. Myslela jsem si, že jde jen o mýtus, ale opravdu to tímto způsobem ve Španělsku chodí.
„Španělé nic neřeší, všechno odkládají a u všeho jsou si jistí, že to za ně udělá někdo jiný.“
Co to je „maňana styl“?
To vlastně znamená, že Španělé nic neřeší, všechno odkládají a u všeho jsou si jistí, že to za ně udělá někdo jiný. Abych pravdu řekla, bylo to hodně vidět na chodu celého kempu a na jeho organizaci. Já jsem ten typ člověka, co musí mít všechno hezky naplánované, a když jsem se někoho ptala, jak co bude, tak mi většinou odpověděli něco v tom smyslu jako: „no, uvidíme, nějak to dopadne.“
Na druhou stranu je super, že se člověk oprostí od toho českého shonu a nervozity. Když jsem pak přijela domů, taky jsem ještě měla takový „maňana styl“. J
Seznámila ses s tamními lidmi, nebo jsi trávila svůj volný čas s ostatními Čechy?
Občas jsem si našla i přátele mezi hosty! Když jsme šli po práci na diskotéku, většinou nás někdo oslovil s tím, že nás zná od baru. Ve španělském kempu tohoto typu navíc člověk pozná lidi ze všech koutů Evropy. Za tuhle zkušenost jsem nejradši – že jsem se mohla seznámit se spoustou lidí, kteří byli tak milí. Dokonce mi hodně z nich nabídlo, že jestliže se někdy objevím v jejich rodné zemi, mohu se u nich stavit a přespat.
„Díky programu Práce ve Španělsku jsem získala certifikát B2 ze španělštiny.“
Nebyla španělština občas trochu problém? Rozuměla si opravdu pokaždé, když na tebe lidé promluvili?
Španělština problém rozhodně nebyla. V hlavní sezóně tam vlastně ani tolik Španělů není. Potkáte spíše Američany, Brity, Nizozemce, Dány atd., takže člověk využije i angličtinu. A jak už jsem říkala, když někomu nerozumíte, vždy je tu nějaký spolupracovník, který vám dokáže poradit.
Přesto jsem se ve španělštině hodně rozmluvila. Naučila jsem se spoustu výrazů (nejen sprostých), které se ve škole prostě nenaučíte. 🙂 I díky tomu jsem byla schopná získat certifikát B2 ze Španělštiny.
Máš nějakou vtipnou historku odtamtud, s kterou by ses ráda podělila?
Mám spoustu vtipných historek s nedorozuměními. Tím myslím, když například řekl zákazník „kaňas“, což je v doslovném překladu pivo s citronem a já mu opravdu přinesla pivo s plátkem citronu. Hned mi bylo vysvětleno, že se vlastně jedná o pivo s citronovou fantou na půl.
Další vtipnou historku mám z výletu. Jednou, když jsme měli zrovna volný den, tak jsme se rozhodli, že pojedu s několika kamarádkami podívat se na vodopády. Půjčili jsme si k tomuto účelu auto jednoho kuchaře, ale to jsme asi neměli dělat. Zabloudili jsme v horách, kde nikdo nebyl a nakonec se nám auto porouchalo a za žádnou cenu už nechtělo jet dál. Jako v nějaké pohádce jsme nakonec pěšky dorazili k budově, kde zrovna probíhalo buddhistické modlení. Lidé s dlouhými volnými kalhotami a s mírem v duši nám, pěti vynervovaným ženským z České republiky, pomohli zavolat odtahovou službu a nakonec vše dobře dopadlo. 🙂
Mohla bys prosím dát ještě nějakou radu budoucím uchazečům o brigádu v zahraničí?
Určitě, právě mě jedna z nich napadá! Pokud máte něco, co vás baví, něco, čemu se aktivně věnujete – například umíte zpívat, hrát na nějaký hudební nástroj nebo tancovat, určitě to nezapomeňte zmínit na pohovoru. Můžete pak tím bavit publikum v restauracích nebo na pláži u baru a navíc si odpočinete od práce číšníka. Každé hobby navíc se hodí!
