Adame, co hlavně tě na cestách živí?
Pracuji na projektu Naučmese.cz, který spojuje lidi, kteří něco umí s těmi, kteří by se to chtěli naučit. Naučmese funguje již 4 roky a poslední dva roky z toho mám normální plat. Když jsem začínal nomádovat, živil jsem se jako webový designér na volné noze.upracují, že s nimi komunikuješ z „druhého konce světa“?
Ano, určitě, často je potřeba připravit na to že budu pryč spíš mé okolí než mne samotného.
Vždycky je těžké se s někým domluvit bez osobního setkání. Komplikuje ti to občas práci? Jak potom domluva probíhá?
To mi právě přijde jako staré paradigma – „vždycky je těžké se domluvit bez osobního setkání” – v době kdy máme Skype s videohovorem, Slack a další skvělé nástroje. Občas by bylo samozřejmě jednodušší něco ukázat kolegovi na monitoru v kanceláři, než mu to vzdáleně textem popisovat a posílat screenshot. Na druhou stranu je to něco za něco, takhle může být kolega Pepa v Bangkoku, Honza jede surfovat na Filipíny a já právě teď piju espresso v Zagrebu…
V poslední době se „roztrhl pytel“ s radami, jak se stát digitálními nomády. Máš nějakou svou speciální vlastní, kterou se nedočteme na každém druhém blogu?
Téměř nesleduji, co kde radí další. Mám na Naučmese asi tři roky svůj kurz, o kterém účastníci říkají, že je vlastně spíš o tom, jak si obecně nastavit život tak, aby člověka bavil. I bez nutnosti někam odjet. Sdílím tedy s lidmi spíše nějaký komplexní mindset: jak být otevřený světu, dalším lidem a jak žít svobodnější život plný vlastních svobodných rozhodnutí. Nejzlatější rada je pro mě pořád ta základní: kupte si letenku a spadněte do toho, vždycky se můžete vrátit, najít si znovu nájem, novou práci… nikdo v západní civilizaci neumírá hladem, když sám nechce, není co ztratit. Budete mít novou zkušenost a ta je vždycky ziskem.
Dostal si nějaký kopanec od života, který tě přivedl k tomuto způsobu života, nebo to byla spíše jakási dlouhá cesta poznání?
Kopanců bylo vícero. Řekl bych, že každý druhý rok přichází nějaký pořádný. První byl, když se semnou rozešla po sedmi letech první holka, objevil jsem tou dobou termín „minimalismus“. Přestal si kupovat zbytečnosti a odešel z webové agentury na volnou nohu. Druhá kopačka byla doslovná – když mi jeden kluk při mé poetické ego chvilce před děvčaty vrazil nohu do tváře a já měl pak dva měsíce se sdrátovanou pusou čas přemýšlet o tom, jak se chovám a co tady vlastně dělám.
Popravdě pro mě není úplně pochopitelný způsob digitálního nomádství ve stylu přesunu se na zimu do Chang Mai a chodím denně do coworkingového centra. Ve výsledku pak pracuju stejně jako doma, ale navíc mám na hony daleko všechny blízké i klienty. Jak probíhá ta tvoje práce na cestách?
Doporučil bych ti ten přesun vyzkoušet. Když jsem byl v Chiang Mai na měsíc, tak jsem každý den pracoval z verandy na čerstvém vzduchu, kolem mi viselo mých pár vypraných triček a trenek na šňůře. Večer jsem jel skejtovat na parkoviště s thajskými kluky nebo šel na jógu do jednoho malého krásného studia (Wild Rose Yoga studio). Na večeři na kole na západní hranici centra města na street food a o víkendu někam do hor v okolí na motorce nebo jen tak na procházku. Pro mě tedy úplně jiný zimní měsíc než zůstat v pochmurné české zimě, kde trávíme většinu času zavření v domech.
Asi je to taky hodně o osobních preferencích. Já zase miluji pracovat z české chaty na horách a po obědě chodit běžkovat 🙂 Kolik peněz potřebuješ cca na měsíc takového života?
Většinou operuji s budgetem 700 euro na měsíc. Ve Vietnamu jsem za měsíc utratil 450 euro, pak přejel do Kostariky, kde jsem nechal asi 1 100 euro – takže se ten budget občas mezi měsíci přelévá. Mám však pravidlo, že mi v hlavě svítí vykřičník, když se dostanu pod 5000 euro na spořicím účtu – do té doby neřeším každou korunu, ale samozřejmě se chovám rozumně: více jako lokál než turista.
Uděláš si občas opravdovou dovolenou, tedy jedeš na místa, kde není na každém rohu wifi (i když i ta se už těžko hledají) či nefunguje telefon a třeba dva tři týdny vůbec nepracuješ?
Ano, občas si udělám opravdovou dovolenou – připravím na to kolegy, nastavím si automatickou odpověď na emailu, v které odkazuji na kompetentní kolegy a pak jsem týden, dva úplně offline. Začátkem příštího roku se chystám na 2 měsíční neplacenou dovolenou v Indii, kdy chci nechat laptop u kamarádky v Malajsii a jet si užít Indii bez počítače.
Sama vím, že je občas těžké se donutit k práci, když záleží v podstatě jen na tobě kdy a kolik toho uděláš. Máš nějaký denní režim, který dodržuješ kdekoliv?
Ano, mám dosti pevná rána. Sadu návyků týkající se ústní hygieny, jógu, dobrou snídani a práci na důležitých věcech. Odmítám schůzky a skype hovory v dopoledních hodinách. Při takovém režimu jsou pak odpolední hodiny uvolněnější – bez myšlenek a stresu, že jsem něco nedokončil.
Kolik času trávíš poslední roky v Čechách?
Není v tom žádná pravidelnost, ale průměrně půl roku. Letos poprvé jsem pryč už deset měsíců – potkal jsem loni v prosinci na Bali mou holku Aleks a teď spolu takhle žijeme na cestách a vypadá to tedy, že v Česku budu ještě méně než v předchozích letech.
Jak si vybíráš destinace, do nichž se vydáváš za poznáním a prací?
Kluci z TravelBible.cz mi teď nedávno napsali hezký perex na jejich konferenci: „týpek, který se vždy vydává tam, kam ho srdce táhne“ – a ono na tom skutečně něco bude: v únoru jsem odjel do Střední Ameriky kvůli Aleks, která už měla koupenou letenku. Jinak obecně vybírám destinace v souladu s mou motivací a intuicí: teplo, dobré a skutečné jídlo, moře: surfing, města: skateboarding, pulsující lokální život a samozřejmě je potřeba, aby ta místa byla pro mne finančně dostupná.
Kde všude ses podíval za dobu, co ses rozhodl pro život digitálního nomáda?
Do Jihovýchodní Asie, většiny Západní Evropy, Maroka a Střední Ameriky.
Teď už tedy cestuješ s přítelkyní. Jak dlouho si v životě hledal někoho, kdo má stejné životní hodnoty?
Petr Fiala z Mňágy a Žďorp zpívá: „Nehledám nic a tak to brzo najdu“… to mi přijde přesný – spíš se snažím chodit s otevřenýma očima a srdcem. Když už někoho potkám, cítím zda rezonujem: máme podobné hodnoty, humor, je nám spolu dobře a ono to pak člověk fakt i pozná, když s někým chce být – těší se na něj, když je zrovna pryč a ták… 🙂