Country full of cheese
Hned po příjezdu do Holandska se musíš registrovat na radnici. Oficialita, úředničina. „Zase se budu dívat na kyselý držky“, říkám si. Ale ouha! Úřednice je samý úsměv a vtípek! Při rozloučení mi říká „Welcome to Netherlands and do not eat lot of cheese“. „We´re little crazy about cheese, you know“ dodává s omluvným úsměvem, ale v očích má jiskřičky.
Holanďani jsou vůbec plní cheesy jokes – laciných vtípků. Na jaře, když zrovna Rusko začalo válčit na Ukrajině, se na mě obrátí učitel a říká mi „How does it work with Czechs? When you´re a bad Czech, are you reborn as a Russian?“. Holandsko je plné tolerantních lidí nabitých energií a dobrou náladou.
Chill zone
Jestli jste už někdy o Holanďanech slyšeli, že jsou laid-back – uvolnění, je to 100% pravda. Samozřejmě vše dělají zodpovědně, ale zároveň se řídí heslem: „Jsme v práci, ne na útěku“. Většinou se snaží užívat moment a nade vše si cení čas strávený s přáteli a rodinou. Chtě nechtě se to přeneslo i na mě. Každý víkend tak něco podnikáme – grilování, kola, meditace u řeky, prostě chill. Člověk se naučí nechvátat a užívat si toho, co má.
Uprchlík
Zatímco v Česku se volají policejní hlídky na kominíky ze strachu, že jde o teroristu s kalašnikovem, Holandsko se vypořádává se zvýšenou imigrací a přílivem uprchlíků po svém. Zdejší přístup je založený na poměrně jednoduché, ale účinné logice – čím dříve a lépe vás přijmeme do zdejšího systému, tím víc budete prospěšní společnosti. Samozřejmě i zde jsou občas problémy, ale celkově se tento přístup vyplácí. S uprchlíky jsem se potkal i já. V půlce srpna vycházím z obchodu, když tu ke mně přistoupí černoch a lámanou angličtinou mi vysvětluje, že je z Eritrey a tři dny už nejedl. Wow. Nemá u sebe doklady a je zřejmá absence nejen jídla, ale i sprchy. Dávám mu mince z nákupu a ukazuji cestu na policejní stanici, aby se mohl registrovat a měl kde spát.
Cestování
Protože mám práci, jako student můžu cestovat po Holandsku zadarmo. Hej, ČD, zadarmo! A na vlak tu neČekáš Dlouho… Super šance, jak si procestovat celou zemi. Každé město má svoji vlastní atmosféru. Arnhem, kde jen po pěti minutách chůze od stanice najdeš obrovský park s vodopádem a v centru most, o který se vedla jedna z nejkrvavějších bitev 2. světové války. Utrecht se svými vodními kanály, kde si dáš v historickém centru oběd a sleduješ kolem plovoucí lodě. Eindhoven s bývalou průmyslovou oblastí Philips, přestavěná na hipster land. Rotterdam, za války srovnaný se zemí, dnes nejmodernější holandské město. Amsterdam s domy postavenými na písku, které nemají ani jednu zeď rovně. Za 3 € si do vlaku můžeš vzít kolo a celý den jen jezdit po městě. Další chill!
Škola
Povaha zdejších domorodců se projevuje i v naší čtyřpatrové, tudíž vysoké, škole. Prošel jsem poměrně dobrou školou v ČR, takže rozdíly můžu posoudit. Česká škola = velký objem informací a teorie, malý objem aplikace a soft skills. Holandská škola = menší objem informací (kdo ale chce, ten si je najde) a velký důraz na vlastní nezávislou práci. Navíc, alespoň pro mě, se každý půlrok mění spolužáci, takže pokaždé pracuju na projektech s někým jiným, což hodně pomáhá s rozvojem soft skills.
Mezinárodní známosti
Litva, Německo, Rakousko, Polsko, Finsko, Francie, Španělsko, Korea, Čína, Vietnam, Nigérie, Írán, Sýrie. Vyber si národnost a máš to tu. Jen v Amsterdamu, který je o třetinu menší než Praha, žije přes 170 národností. Pro Holanďany důvod, proč jsou tak tolerantní. Pro mě příležitost, jak poznat nové kultury a najít si kamarády z celého světa. Důležité zjištění – všichni jsme jiní, ale nakonec stejní.
Přístup k životu
Důvod, proč jsou tady lidé laid-back, vězí v holandském přístupu k životu. Není důležité udělat věci správně napoprvé. Je důležité se naučit, jak věci dělat a být sám sebou. Nehraje se na vlastní píseček, je důležité spolupracovat a být ve shodě. Není důležitý tvůj titul, ale co máš v hlavě a co umíš. Samozřejmě člověk udělá spoustu chyb, ale právě těmi se učí. A protože to tak dělá každý, jsou Holanďané sebevědomí, chovají se přirozeně a drží při sobě.
Kola
Bez kola ani ránu! Jízdní kolo bylo vynalezeno v roce 1861 a jeho tvůrce, Pierre Michaux, má můj neskonalý dík. Každé ráno šestikilometrová cesta do školy absolvovaná za 10 minut, dopravní prostředek do práce, za zábavou, do coffee shopu (ehm, ehm), na cestování. Všude jsou cyklostezky. Vyjedu z domu a za 5 minut jsem v lese za městem, kde si můžu užít samotu a přírodu v zemi, kde je hlava na hlavě.
Autor: Vojtěch Černý