Setkání s ní byl pro mě opravdový zážitek. Skromná usměvavá holka, která hbitě odpoví na všechny mé otázky. Ani na sekundu se nepřestane smát a já tak odcházím nabitá neuvěřitelným množstvím pozitivní energie. Tohle, že je holka s nejzajímavějším hlasem v současné době? Věřte, že jo!
K čemu tě vedli od malička rodiče? Byla to právě hudba ze strany maminky? Nebo sis cestu našla sama?
Dá se říct, že mě oba rodiče vedli hodně právě k hudbě, to ano. Jako malá jsem hrála ráda s mamkou na kytaru a s tátou na piano. Sledovala jsem, co se kolem děje – mamčiny zkoušky, její vystoupení. Přitom jsem si tak trochu hledala vlastní cestu, kterou bych se mohla vydat. Až jsem si začala sama komponovat muziku a skládat k ní texty. Přitom jsem si snila, že jednou budu taky moct stát na jevišti.
Jak se ti s maminkou spolupracuje?
Jsem vděčná za každou spolupráci s ní. Je profesionální, ale i přísná šéfka. Je skvělé, že se nebojí zkoušet nové věci a žánry v hudbě. Je otevřená spolupráci a učí se od ostatních. To na ni obdivuju. Zároveň se velmi respektujeme jako interpretky a svou tvorbu na jevišti propojujeme – to je myslím mimo jiné to, co nás činí poutavými pro posluchače.
Krásu a nadání jsi nepochybně zdědila po mamince. Co ti dal do vínku tatínek?
Děkuju. Jsem opravdu zajímavý mix mamky a táty, co se povahy a vlastností týče. Od každého mám trochu a to platí, myslím, o nadání stejně tak jako o vkusu či vzhledu. Konkrétně táta mě toho naučil hodně o jednání s lidmi a to se mi teď v hudební branži hodí víc než kdy jindy.
„Studovat v zahraničí bych doporučovala všem, kteří mají o jakékoli studium v zahraničí zájem nebo o tom přemýšlí.“
Proč ses rozhodla vystupovat jako Lenny?
Znělo mi to jako dobré umělecké jméno. Vizuálně pěkné a praktické a zároveň to nebylo tak vzdálené od mého pravého jména. Rodiče a moji angličtí kamarádi mi tak navíc přezdívali odmalička.
Toto léto vystupuješ živě před širokým publikem zejména na festivalech. Jaký je to pocit? Co ta atmosféra?
Pocit je to úžasný. Festivaly mám ráda hlavně proto, že poskytují možnost představit hudbu interpreta dost širokému publiku. Můžete se tak přiblížit svou tvorbou různým generacím i oslovit vyznavače rozličných žánrů.
Máš z živého vystoupení nějaký úsměvný zážitek?
Není to sice nic konkrétního, ale… Od přírody jsem stydlivý člověk. Když ale vyjdu na jeviště, probudí se ve mně cosi exhibicionistického a platí, že čím víc se přijde na vystoupení podívat lidí, tím jsem méně nervózní. Je to velký paradox, ale já to tak zkrátka mám. Zatím jsme s kapelou měli to štěstí, že vždy když jsme šli hrát na jeviště, měli jsme poměrně velké publikum a to i přesto, že třeba jen hodinu předtím se před podiem potulovalo pár lidí. Kapela ze mě už má ale legraci, že po příjezdu mám vždycky strach, že bude málo lidí. Vidím tam ty tři pod pódiem a začínám panikařit.
V Anglii studuješ obor skladba. Co jsi musela udělat proto, aby tě přijali?
Kritéria pro můj obor jsem znala dlouho dopředu, a tak jsem měla dost času připravit si potřebné materiály a přinést je na školu osobně. Sestavila jsem portfolio ze tří vlastních písniček i s texty a demo nahrávkami, předložila svůj životopis a absolvovala pohovor.
Jsi se svým rozhodnutím studovat v zahraničí spokojená? Máš mezi spolužáky kamarády a v učitelích oporu?
Určitě ano a doporučovala bych to všem, kteří mají o jakékoli studium v zahraničí zájem nebo o tom přemýšlí. Sama jsem váhala kam se vydat, ale jisté bylo, že chci někam do ciziny. Je to přesně tak, jak říkáte – spolužáci jsou nejen kamarádi, ale i parťáci pro tvorbu a učitelé jsou vám oporou.
Jakou hudbu preferuješ? Na čem jsi vyrostla a čemu se právě naopak raději vyhýbáš obloukem?
Baví mě hudba všeho druhu. Opravdu ničemu se obloukem nevyhýbám, protože i když se mi to třeba stoprocentně nelíbí, nemůžu vyloučit, že si z toho nic nevezmu – i kdyby to mělo být ponaučení, že to nechci takhle dělat. Vyrůstala jsem na klasikách – Beatles, Rolling Stones, Springsteen, Sting, Morissette, ale z mamčiny strany i na té klasice opravdové – Vivaldi, Bach, Giuliani. Teď momentálně poslouchám třeba Eda Sheerana, Foo Fighters nebo Paramore.
„Můj sen je moje motivace.“
Texty skládáš výhradně v angličtině. Od tří let jsi chodila do anglické školky posléze školy. Je ti angličtina bližší než mateřský jazyk?
Mám to tak nastejno. V běžné mluvě, v přemýšlení a třeba i v literatuře je mi bližší čeština. V hudbě a filmech je to zase angličtina. Nerada bych jeden nebo druhý jazyk zavrhovala.
Neustále pendluješ mezi Prahou a Londýnem. Není to únavné? Máš vůbec čas na rodinu a koníčky?
Teď jsem momentálně na prázdninách doma, takže s pendlováním mám pauzu. Na podzim to už bude trochu horší. Ale je pravda, že jsem v podstatě vděčná za to, že mám možnost takhle cestovat. Když si uvědomím, že ještě generace před námi na podobné věci nesměla téměř ani pomyslet, ten jet lag mě rychle přejde.
Zatím jsi vydala dvě EP, kdy se můžeme těšit na celé album?
Na desce se právě pracuje. Dáváme dohromady písničky, píšu texty a hodně přemýšlím nad celým konceptem desky. Nerada bych, aby z té práce vznikla „řadovka“. Chtěla bych vytvořit něco hudebně hodně kvalitního, nápaditého a s myšlenkou. Časově bych to tedy viděla tak na začátek příštího roku.
Lenny, pověz mi, co je takovou tvou životní inspirací? Co tě posouvá dál?
Já musím poděkovat svým rodičům a svému okolí, protože ti ve mně zažehují takový nepochopitelný motor, něco co v sobě mám. To musím zaklepat. Možná je to přesvědčení, že se nespokojím jen tak s něčím. Nechci říkat, že je něco nemožné. Vždycky když nám na základce dávali takové ty příručky typu „Vyberte si, jestli chcete být doktorem, právníkem nebo učitelkou“, tak já jsem říkala, že chci hrát. Vždy jsem tak nějak vybočovala a je to proto, že jsem šla za svým snem a ten sen je moje motivace.
S kamarádem Ondrou zakládáš novou značku All my love. Pověz nám něco o tomto nápadu.
Založili jsme ji s Ondrou před nedávnem, ale první myšlenka na ni vznikla už před loňskými vánocemi. V Londýně, kde studuji muziku, je běžný výskyt tzv. „brandu“ neboli menších módních značek hodně oblíbených u mladých lidí. Většinou jsou spojeny právě s muzikou a nás s Ondrou to inspirovalo k vytvoření našeho vlastního brandu, který jsme nazvali All my love. Jednak jde o podporu našich hudebních aktivit, ale konkrétně ten název má vyjadřovat lásku jako takovou k čemukoli – ať už je to záliba, koníček nebo třeba osoba. Abys milovala to, co Tě baví a nenechala si do toho „kecat“.
Autor: Klára Gaňová