Práce nebo životní styl?
Většina lidí nejspíš netuší, co si mají pod pojmem „digitální nomád“ představit. K nim jsem patřila také já, a tak jsem Han‑ ku poprosila, aby mi to pořádně vysvětli‑ la. Ze všeho nejdřív upozorňuje na to, že nejde o druh práce. Rozhodně si tohle sousloví nemůžete napsat do svého životopisu. Jde o spojení práce a cestování. Hanka například působí jako copywriterka, blogerka, redaktorka a online marketérka. K vydělávání peněz tak potřebuje jenom svůj laptop a dostatek kreativity. V jejím životě totiž není ani troška stereotypu. Může totiž psát texty pro různé e‑shopy, weby a magazíny, ale také fotit, vypracovávat různé marketingové strategie nebo spravovat facebookové stránky. A pokaždé na novém, neprozkoumaném místě, které si sama vybere. Zní to dobrodružně, že?
Daleká cesta za cestováním
Nabízí se ale velmi důležitá otázka. Jak se k něčemu takovému člověk dostane? Hanka byla úplně normální studentka, dokonce zvládala paralelní studium (matematika, informatika) i dvě práce. „Vtip byl v tom, že jsem na vysokou nikdy nechtě‑ la. A to jsem měla elitní gymnázium. Na‑ konec to ale rodiče nějak rozhodli,“ říká Hanka. Když se dnes ohlédne zpět, není si jistá, zda by si teď nevybrala jinak. Sice jí škola dala návyk hodně dřít a nic jen tak nevzdávat. Ale na druhou stranu neměla skoro na nic čas a zábavy si tak užívá až v poslední době.
Všechny tyhle zkušenosti ji ale dovedly na pracovní cestu na Maltu A až tahle cesta jí, jak ona sama říká, zvedla z gauče. Nikdo ji nedonutil, nenakopl ani nepomohl. Muse‑ la si sama uspořádat svoje priority a cíle. Uvědomila si, že jí IT nenaplňuje a nedává jí, co by chtěla ‑ třeba dostatek cestování. A tak začala pátrat. Postupně objevila copywriting, editorství, a nakonec se sama začala zajímat o marketing. Ale jen u toho nezůstává. I dnes neustále hledá nové možnosti, začíná podnikat a také napsala eBook Z necestovatelky digitální nomádkou.
„Chci předat inspiraci dál, aby si i ostatní mohli změnit svůj život.“
Za jejím rozhodnutím stojí ale ještě něco. „Druhým faktorem je mluvení. To mě posouvá pořád dál. Popisuji to i v druhém eBooku 5+1 kroků, které tě zvednou z gauče do světa. Když řeknu nahlas mezi svými známými, co chci udělat, tak by mi pak hanba nedovolila to nedokončit. Proto jsem nakonec odjela pracovat do zahraničí, a proto teď podnikám…“
Hanka si pak založila i svůj vlastní cestovatelský blog (www.nanomadskestezce. cz). Napřed se chtěla jednoduše vypsat ze svých zážitků, udělit pár rad a pobavit okolí. Pak ale narazila na to, že je tohle téma veřejnosti dosud neznámé. A tak se rozhodla pro psaní i odborných článků nebo rozhovorů s ostatními cestovateli a nomády. Napsala také již zmíněné eBooky, vytvořila zdarma kurz Digi nomád a začala dělat konzultace přes Skype. „Chci předat inspiraci i dalším li‑ dem, aby si i oni mohli změnit svůj život. Není nic lepšího než vidět radost v očích druhých, když jim život dává smysl a vědí, co chtějí dělat dál. Cestování je pak bonusem pro mě i pro ně,“ popisuje svoje zkušenosti s blogem.
Práce nebo dovolená? Skvělé je, že během pracovní doby může být Hanka opravdu kdekoli. Jedinou nevýhodou je, že se pak často špatně stanovují hranice, kdy přestat. „Popravdě, letos jsem měla jen čtyřdenní dovolenou, v led‑ nu v Izraeli. Jediné místo, kam jsem si ne‑ vzala laptop. Jakmile ho mám, tak pracuji vždy alespoň pár hodin. Asi už je ze mě workoholička,“ směje se. Zahraniční cesty ale Hance jednoznačně víc dávají, než berou. „Vnímám je jako skvělou motivaci a inspiraci pro svou práci. Navíc si myslím, že spolu se vzděláním je to nejlepší život‑ ní investice. Proto si platím řadu online kurzů, kupuji knížky a cestuji. To mi nikdo nevezme – zážitky, zkušenosti a znalosti,“ prohlašuje Hanka.
A že jich má Hanka opravdu hodně. Stihla už se podívat do Izraele, Maroka, Lichtenštejnska a na Azory. Dohromady navštívila za poslední rok asi dvanáct zemí. Což je skoro stejně jako za celý její život předtím, než se stala digitální nomádkou. A vět‑ šinou jsou to cesty dost šílené. „V lednu tohoto roku jsem plánovala pouze Bali v květnu. Pak jsem to změnila na vlakový výlet po Kambodži a Laosu. Nakonec jsem koupila prosincové letenky na Nový Zéland. Ovšem ve výsledku jsem koncem února stihla domluvit březnové Maroko, dubnové stopování do Barcelony a červ‑ nové dobrovolničení v Portugalsku. Mezi‑ tím mě pozvali na sraz travel blogerů do Rumunska a v akcích jsem nakoupila letenky na Azory a Kubu.“ Posuďte sami, ale tenhle příběh mluví sám za sebe.
„Nepřipouštím si, že by se mi na cestách mohlo něco stát.“
Realita splněného snu Bohužel i v dnešní době není cestování vždy tak bezpečné, jak se může na první pohled zdát. Zvlášť když jste žena. A cestujete sama. Zajímalo mě tedy, jak se s tímhle problémem Hanka vyrovnává. Naštěstí ji zatím nic strašného nepotkalo. Stopuje vždy s kamarádem a bez doprovodu cestuje jen po Evropě, kde se prý pokaždé cítí bezpečně. Také využívá couchsurfing, se kterým doposud žádný problém neměla. Vliv na její štěstí ale může mít její heslo, kterého se drží za každou cenu: „Prostě si nepřipouštím, že se něco může stát.
Nechci být lehkovážná, ale věřím na zákon přitažlivosti, a že si nebezpečí přitáhneme do života naším myšlením. Proto se snažím být co nejvíce pozitivně naladěná a věřit v dobro. Někdo říká, že jsem naivní, ale já si to nemyslím. Zatím mi to vychází a věřím, že bude i nadále.“
A je to opravdu tak. Hanka se prý nikdy nebojí. Až na jednu výjimku, kdy v noci umrzala ve svém letním spacáku na nádraží ve Vídni. To na chvíli uvažovala, že možná udělala ve svém rozhodnutí chybu. Rychle jí to ale zase přešlo. Navíc uznala, že to byla jenom čistě její nepřipravenost. Trochu jiné to je, pokud přijde na její podnikání. Přece jen je to trochu šok, po tom, co byla pět let v stálém zaměstnání. Přišly i nějaké krize, například když začaly chodit výhodné pracovní nabídky do banka na IT pozice. Hanka to ale ustála a svého snu se nevzdala. A od té doby je to jenom čím dál lepší.
Někdo ale strach přeci jen má. Hančina rodina, která se s jejím rozhodnutím vy‑ rovnávala trochu hůře. „Postupem času to nějak akceptovali, raději se mě na nic neptají a já jsem ráda, že tak o některých zážitcích neví,“ říká Hanka. Na druhou stranu její kamarádi jsou z ní nadšení a plně ji podporují.
„Žijte teď a tady, nečekejte na žádné až.“
Inspirace klíčem k úspěchu
Nejvíce jsem byla zvědavá na jednu jedinou radu, kterou bych od Hanky mohla slyšet. A tak jsem ji obratem dostala: „Člověk by si měl jít za svým a věřit v to. Možná tisíckrát spadnete na hubu, jak se lidově říká, ale i to je posun vpřed. Poučíte se z toho a budete věci dělat jen líp. Navíc žijte teď a tady, nečekejte na žádné až. Je to váš život a nikdo jiný ho za vás žít ne‑ bude.“ Určitě je vám jasné, že jsem s touh‑ le odpovědí byla nadmíru spokojená.
Pokud jde o to, kde bere inspiraci Hanka samotná, nejde o nic netradičního. Jednoduše jde ven, odpojí se od internetu a online světa, kde je v podstatě nepřetržitě. Jen tímhle snadným činem se jí naprosto vyčistí hlava a začnou se tvořit nápady a nové projekty. Také jí pomáhá právě cestování do zahraničí. Uvědomí si, co všechno má a jak je šťastná. Je tak snadněji schopná sebereflexe a okamžitě je šťastnější.
Důležité jsou pro ni také různé diskuze a brainstormingy. Není nic lepšího, než si sednout s partou podobně smýšlejících lidí a pořádně rozebrat různé nápady. Navíc jí pak můžou dát svoje názory a zkušenosti ohledně jejího podnikání a plánů. Často se tak posune mnohem dál, než by zvládla sama.
„Současná společnost je svázaná různými normami a starými konvencemi.“
Nová generace nebo rebelství?
I přesto, že se poslední dobou objevuje čím dál víc mladých podnikatelů nebo cestovatelů, pořád nejsou ve většině. Všichni ostatní se totiž něčeho bojí, ne‑ dokáží se odhodlat nebo vůbec neví, jak začít. Hanka přiznává, že se nejvíce děsila reakce okolí. Co na to řekne rodina, kamarádi, zkrátka všichni. Ta nejistota jejího snu ji přitom ani tolik netrápila. To je docela paradoxní, že? Současná společnost, obzvláště v Evropě, je svázaná různými stereotypy, normami a konvencemi. Jako příklad uvádí Hanka fakt, že se skoro od všech očekává vysoká, hned poté rodina (nejlépe do třiceti), a nakonec ještě vnoučata pro spokojené rodiče. Doba se ale mění. Najednou je tu spousta mladých lidí, kteří se nebojí zavedenému „systému“ postavit. Rozhodnou se cestovat, nebrat si hypotéku, žít podle sebe. Otázka je, zda jde o stále se rozrůstající nové hnutí, které nakonec pohltí celou generaci. Nebo je to jenom výmysl několika odvážných rebelů.
Hanka žije svůj sen, což ale neznamená, že nemá v zásobě další. Pro teď je se svou prací spokojená. I když na ni občas vrhá stín nedostatek času s rodinou a nekonečná pracovní doba. Uvažuje tedy o tom, že by místo divokého cestování zkusila zůstat rok v jedné cizí zemi. Jak to ale bude, ukáže teprve čas, který si pro ni jistě nachystal ještě spoustu úžasných zážitků. Může je pak přidat například k bláznivé noci na korbě náklaďáku někde mezi Francií a Španělskem, kdy ztratila spacák, ale s kamarádem je zachránili kamioňáci a nezapomněli je také řádně opít. Mimochodem to čirou náhodou byli Češi. Hanka se směje také nad příběhem nevydařeného výšlapu na nejvyšší horu Maroka. Podobných má nespočet, proto je také všechny pečlivě zapisuje na svůj blog. „Nevadí mi sdílet se světem i své nezdary. Třeba si někdo vezme ponaučení z mých blbostí,“ zakončí náš rozhovor s úsměvem. A mně nezbývá, než souhlasit.
